Bude ze mě Biomanželka, když kupuju biomléko?

Psychologie 13. 7. 2012

Onehdy jsem s hrůzou zpozorovala, že moje láskyplně vypěstované květinky na terase jsou v ohrožení.

Truhlíky se hemžily larvami, které si brousily zuby na moje pelargonie, kopretiny a surfínie. Když jsem zasypávala hlínu kuličkami s neznámým, ale jistě velmi toxickým obsahem, hřála mě představa, kterak útočníkům zatnou tipec. A pak mě napadlo, co bych udělala, kdybych myslela ekologicky.

Běžela na pole nasbírat nějaké breberky a obložila jimi truhlíky, aby si larvy daly k večeři? Jenže co kdyby se pak pro změnu přemnožily breberky? Zpátky na pole pro jiné brouky? Za chvíli bych měla hmyzu plnou terasu... No, dobře. Přeháním. Nejspíš proto, že o všem tom bio a eko vím málo.

Platí biotričko a kosmetika?

Mám doma nějakou biokosmetiku a taky tričko z biobavlny. Žádný úmysl v tom není. Ty krémy hezky voní a tričko se mi líbí. Taky kupuju biomléko. Nejspíš proto, že jako matka chápu logiku škodlivin obsažených v mateřském mléce – kráva ho přece původně produkovala pro telátko – a o tom, že cokoli matka zkonzumuje, putuje okamžitě do jejího mléka, není pochyb.

Jinak ale biopotraviny neřeším. Maso je moc drahé. A zeleninu a ovoce kupuju od trhovců. Říkám si, že ten člověk všechny ty saláty a ředkvičky pěstuje nejspíš s láskou a jak nejlépe umí, když na tom závisí jeho živobytí. Jo a taky mám domácí vajíčka. Moje kamarádky kultu biopotravin ale propadly. Hlavně ty, co mají malé děti. Těm prakticky nic jiného k jídlu ani nedávají. Jejich posedlost biokuřaty a biosušenkami se stala přímo mánií. Jasně, chemie je hnus. Proti tomu žádná. V tom je bio bez diskuze fajn. To ještě ale neznamená, že je zdravější než to ostatní.

Ultracontour

  • Biologické (či ekologické) zemědělství: Prioritou je kvalita, nikoli kvantita. Základem je etičtější přístup vůči chovaným zvířatům, ochrana životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů a ochrana zdraví člověka. Ekologičtí zemědělci nesmí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy.
  • Integrované zemědělství: Základem je biologická ochrana rostlin založená na principu predátorství. Určitý druh živočichů likviduje určitý typ škůdce. Některé chemikálie jsou ale v kritických případech povoleny.

O co tedy jde

Wikipedie praví, že „Bioprodukt respektive biopotravina je vypěstovaný produkt ekologického (biologického, organického) zemědělství, tedy bez použití umělých hnojiv, škodlivých chemických postřiků či geneticky modifikovaných organismů a výrobků na jejich bázi. Při jejich produkci nesmí být užity látky, které narušují životní prostředí nebo se v něm přirozeně nevyskytují.“ Nu což, to je jedině dobře. Nebudu do sebe ládovat chemikálie nejen já, ale neutrpí ani pole, lesy, louky.

A je to zdravější?

Podle britské studie z roku 2009 ovšem neexistují žádné důkazy, že biopotraviny jsou zdravější než běžně vyráběné potraviny. A to je taky fakt. Biouherák a biomáslo pořád není zdravá snídaně. Pokud byste si kupovali cokoli bio kvůli lepší výživě, vyhazovali byste zbytečně peníze. I biopotraviny v sobě mají tuky, cholesterol a podobně. Co v sobě ovšem nemají, jsou chemická aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá barviva. Tedy ne že by tam nebyly vůbec žádné škodliviny. Ale je jich výrazně míň. Například ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50 % a pesticidů dokonce o více než 90 % v porovnání s tou konvenční.

Biopotraviny mají bohužel i svoje nevýhody. Jsou dvě. Peníze a plísně. Bio je většinou o 30 až 70 % dražší než klasika. A to prostě většina z nás jen tak nedá. Bio taky mnohem častěji plesniví. Tím, že se nepoužívají žádné chemické postřiky, šiky škůdců mají zelenou. Velmi škodlivé jsou mykotoxiny, které jsou zdraví nebezpečné, a také hrozí kontaminace bakteriemi. Málokdy, ale stává se. Vysoké náklady a nízká produktivita – takhle se prostě všichni nenajíme. Aby všichni pěstovali bio, zkrátka nejde.

mandelinka

Mandelinka je mistr v rozmnožování.

zdroj: www.thinkstock.cz

Omílá se to pořád dokola, takže už to víme všichni:

V boji proti mandelince člověk zkusil už všechno. Bezvýsledně. Proužkatá potvora stále úspěšně přežívá a dál ožírá listy brambor, ale i rajčat a lilků. A to přesto, že obsahují nesmírně vysoké koncentrace dusíkatých látek – alkaloidů. Jenže mandelinka vesele chroupe dokonce i smrtelně jedovatý lilek černý. Hlavním důvodem, proč se ji nedaří zlikvidovat, je její úžasná rozmnožovací schopnost. Každá samička naklade až 2500 vajíček. Larvy se líhnou po pár dnech a okamžitě se vrhají na listy. Asi po třech týdnech uznají, že jsou dostatečně vykrmeny a spadnou do půdy. Zahrabou se pod zem a za 14 dní ejhle – je tu dospělák. Za jednu sezonu se tak vystřídá několik generací!

Můžeme stavět budky a skrýše

„Přesně tak,“ pousmál se můj miláček u večeře, když jsem se rozohňovala nad tím, jaké protichůdné informace všude nacházím. A on tomu fakt rozumí. Pochází z Jižního Tyrolska a má maturitu „z jablek a vína“.

„Nejjednodušší je prostě vzít si na pomoc přírodu. Devadesát procent jablek z Jižního Tyrolska pochází z takzvané integrované produkce. Její podstatou je využít k hubení škůdců jejich přirozených nepřátel. Stavíme hnízda pro sýkorky koňadry a dudky, kteří vyklovávají ze stromů larvy a červy, budujeme kamenné skrýše pro lasičky a užovky, které si zas rády smlsnou na hlodavcích.“

biomanželka ještěrka

Je hezké, že za ochranu před škůdci dostanou ještěrky kamenné skrýše.

zdroj: Thinkstockphotos.com
biomanželka budka

A ptáčci zase mají od farmářů k pronájmu spoustu volných bytů.

zdroj: Thinkstockphotos.com

Kudy na svilušku

A pak mi vypráví, jak se kdysi nemohli zbavit pavoučka jménem sviluška ovocná. Ta vysává z listů veškerý chlorofyl. Pěstitelé zkoumali tak dlouho, až našli jinou potvoru, která si s milou sviluškou poradila. Do sadů a vinic vysadili jistý druh vší (roztoče druhu Typhlodromus pyri - nacházím si na internetu, abych byla chytřejší), a ty populaci svilušek pily tak dlouho krev, že po nich nebylo vidu ani slechu. „No jo, ale co ty vešky? Nerozutekly se a nezačaly se krmit někým jiným?“, napadá mě.

„Když došly svilušky, vešky jednoduše pochcípaly. Živí se totiž výlučně jen jimi a několika podobnými druhy. Malá část zůstává a čeká na další generaci škůdců. Tohle je princip integrované produkce. Musíš najít správného nepřítele, který pomůže, ale neškodí nějakým jiným způsobem. Někdy to trvá dlouho a zabývají se tím celé laboratoře, ale stojí to za to.“

No vida, takže moje teorie s breberkami nebyla tak zcestná! Podobně se dá prý použít i rostlin. Třeba taková cibule nepáchne jen člověku, ale i spoustě škůdců. Tahle záležitost je mi čím dál tím víc sympatická. Plesnivé a nedomrlé ovoce se mi jíst nechce. I kdyby mělo nakrásně tisíckrát míň škodlivin. Mně úplně stačí, když vím, že prioritou pěstitele je zdraví moje i přírody.

Občas je i bio chemie

Úplně bez chemie to ale vždycky nejde. Integrovaná produkce ji v krizi přece jen občas použije. Jsou mršky, na které nic neplatí. Třeba taková mandelinka bramborová. Cítí svou oblíbenou pochutinu na vzdálenost 200 kilometrů! Když mandelinka zmerčí vaše pole, je to konec. Můžete ji sbírat ručně. Donekonečna a stejně to moc nepomůže. To jde tak na zahrádce. Do polí byste museli mít otroky. Můžete si vzít na pomoc berušky nebo ploštice. A střevlíky, kteří požírají larvy i brouky. Ale nakonec se nejspíš stejně nevyhnete chemii. A dokonce i to je boj s větrnými mlýny, jelikož spousta insekticidů mandelince nevadí a navíc rychle získává odolnost i proti jedům zcela novým.

Zkrátka říct jen tak z fleku, budu dělat bio a zapomenu na chemii, je tak trochu jako z Neználka. Pro mne je klíčové slovo respekt. Respektujme zdraví člověka i zdraví přírody. Respektujme zvířata. Nechť jsou kravka či vepř za života šťastní. A respektujme také člověka samotného. Jako při pěstování biobavlny, která nejenže je díky absenci chemikálií vhodná i pro alergiky, ale platí tu i zákaz dětské práce a dělníci musejí mít důstojné pracovní podmínky i plat. Takže se uvidí, jestli ze mě bude taky Biomanželka.

PhDr. Libuše Šmuclerová (49) – profesně:

Tedy ne tu, co napsala tenhle článek, ale knihu od Michala Viewegha. Jestli ano a jestli se vám líbila, určitě vás zaujme informace, že existuje také jako divadelní představení. Hraje se po celé léto v Praze ve Švandově divadle. Hlavní postavy ztvárnili Filip Čapka, Kristýna Frejová a Petra Hřebíčková. Kromě Biomanželky taky ale můžete vidět inscenaci Románu pro ženy, a obě představení se mimořádně podařila.

Však se koukněte na ukázku z Biomanželky: www.youtube.com/bajecneleto

  • Kdy a kde: do 15. září, Švandovo divadlo na Smíchově, Praha, www.infilm.cz/bajecne-leto

biomanželka divadlo

Zajděte si na Biomanželku do divadla.

foto: