Slovenský herec Andrej Hryc se narodil roku 30. listopadu 1949 v Bratislavě. Od dětství směřoval k herectví, což bylo patrné už na základní škole, kde se projevoval jako živé a komunikativní dítě.

Rodiče jeho talent podporovali, a tak nebylo překvapením, když v roce 1971 úspěšně absolvoval VŠMU v Bratislavě, kde se věnoval herectví.

Po studiích působil několik let ve Státním divadle v Košicích a poté na Nové scéně v Bratislavě, kde se v roce 1981 stal stálým členem a byl jím až do konce svého života.

VIDEO: Andrej Hryc byl také hostem Show Jana Krause. Podívejte se.

Zdroj: Youtube

Více než padesátka filmů

Jeho herecká kariéra byla pozoruhodná a rozmanitá – zahrál si ve více než 50 filmech nejprve československé a poté i české a slovenské kinematografie. V jeho filmografii jsou významné snímky jako Tisícročná včela, Utekajme, už ide!, Sedím na konári a je mi dobre, Bathory, Habermannův mlýn nebo Hodinový manžel.

Režisér Jaroslav Soukup vzpomíná, jak si Hryce vybral pro své filmy Kamarád do deště 1 a 2. „Byl to talentovaný herec, ale taky fanfarón a bouřlivák. Pamatuju si na noční natáčení na Vinohradské třídě v Praze, kde Andrej jezdil před kamerou autem.“

 „Začal trochu blbnout. Mezi záběry dělal v plné rychlosti smyky. A i když byla ulice částečně uzavřená, stále byl v protisměru běžný provoz. Naštěstí k žádnému problému nedošlo, ale musel jsem ho tehdy usměrnit.“

Seriálová popularita

Velký úspěch mu přinesla i role majora Terazkyho v seriálu Černí baroni, díky níž se zapsal do paměti diváků nejen na Slovensku, ale i v Česku.

Andrej Hryc se objevil i v nekonečném seriálu Ulice, kde hrál Borise, hlavu světské rodiny Nekonečných. Na Slovensku si pak střihl roli v obdobně populární sérii Panelák.

Majitel rádia a honorární konzul

Vedle divadla, filmu a televize byl Andrej Hryc výraznou osobností i v oblasti dabingu a rozhlasu. Jen pár let po sametové revoluci dokonce založil vlastní Radio Twist, které dlouhé roky vedl i jako ředitel.

Během té doby se podílel na mnoha veřejných aktivitách, organizoval charitativní akce a významně se angažoval ve prospěch dětských domovů a dalších dobročinných organizací. A navíc se stal také honorárním konzulem Seychel na Slovensku.

Tragický rodinný osud

Navzdory své úspěšné kariéře byl jeho osobní život poznamenán hlubokou bolestí. Jeho otec byl úspěšným obchodníkem se dřevem a po roce 1948 nejenže o vše přišel, ale ještě strávil přes sedm let v komunistickém vězení.

Andrejův starší bratr se ve svých pěti letech utopil, on pak musel skoro denně chodit s matkou na hřbitov, což nenáviděl.

A do třetice přišla tři dny před Vánocemi roku 2008 tragédie největší. Hrycův syn Hugo zemřel při autonehodě. Bolest byla o to větší, že 22letý mladík jen krátce předtím zvítězil nad rakovinou varlat.

Radost přinesli dva vnuci

Tato ztráta Hryce i zbytek rodiny hluboce zasáhla. Jeho manželka Veronika, s níž byl celý život, dokonce uvažovala o sebevraždě. I přesto, že sám smutek „léčil“ alkoholem, dokázal se o ženu postarat.

Zlepšení nastalo až ve chvíli, kdy do rodiny přišel nový život. V roce 2012 se dceři Wandě narodil syn Artem, o dva roky přišel na svět druhý hercův vnuk Vadim.

Zákeřná nemoc

V dalších letech se Andrej Hryc rozhodl omezit práci a věnovat se vnoučatům. Chtěl si užít jejich dětství a být dědečkem se vším všudy. V dubnu roku 2020 ale přišla zpráva, že mu lékaři diagnostikovali akutní leukémii.

Nemoc navíc komplikoval také covid a Andrej Hryc zemřel 31. ledna 2021 v kruhu své rodiny.

Jeho dcera Wanda to tehdy oznámila na sociálních sítích: „Dnes ve 3:13 mě opustil nejdůležitější muž mého života. Poslední hodiny toho jeho jsem ho držela pevně za ruku, poslední slova, která jsem mu řekla, byla ‚Miluji tě‘ a posledním slova, která řekl on, byla ‚I já tě moc miluji‘. Sbohem, táto, už nic nebude jako dosud.“

Andrej Hryc, který měl rád tenis, golf, cestování a umění, se s tímto světem a svými fanoušky rozloučil slovy: „Dožil jsem se toho privilegia, že můžu dělat jen to, co chci, s lidmi, které mám rád a kteří mi jsou sympatičtí. Celý život jsem o tom snil a chválabohu se mi to splnilo.“

Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, csfd.cz, denik.cz, lifee.cz, medium.seznam.cz, cnn.iprima.cz, zivot.pluska.sk, teraz.sk