Film Ať žijí duchové z roku 1977 o partě dětí opravujících starý hrad, ve kterém straší okouzlující Leontýnka se svým otcem, nejspíš znáte. Takže pravděpodobně také víte, že se v něm bavič a imitátor Antonín Jedlička neobjevil. A nestál ani za žádným ze zvukových efektů dílka.
Přesto to byl právě on, tehdy zhruba padesátiletý, kdo jeho natočení zřejmě původně inicioval a chtěl se v něm pořádně předvést na plátně.
Jenže když těžce vznikající scénář doputoval k režisérovi Oldřichu Lipskému, padla tři rozhodnutí – scénář se musel znovu přepsat, musejí se do něj doplnit písničky a ve filmu se rozhodně nesmí objevit Antonín Jedlička.
Za zvuky mu vděčí Adéla i Mrazík
Ten za sebou v té době měl už spoustu rolí, ale žádnou, v níž by byl pro diváky nezapomenutelný. A to během života zvládl přes stovku filmů, ale v mnoha z nich to byly jen malé štěky, případně stál zejména za filmovými zvuky.
Byl to například on, kdo nadaboval zvuky, které při jídle vyluzovala obří kytka ve filmu Adéla ještě nevečeřela, stojí i za zvukovými efekty v Mrazíkovi.
Hrál od dětství
Nejmladší ze šesti dětí příbramského kloboučníka hrál přitom od dětství – už jako malý se objevil coby Skokánek na jevišti Národního divadla v Lišce Bystroušce, dětské role hrával i ve Vinohradském divadle.
Ale když v roce 1948, jako pětadvacetiletý, založil Divadlo Strýčka Jedličky, rozhodl o svém zaškatulkování jednou provždy. A to přesto, že v následujících desetiletích prošel několika pražskými divadly včetně toho Národního.
Pro většinu lidí byl zejména imitátorem, bavičem a břichomluvcem, který kudy chodí, vydává více či méně otravné zvuky.
Celý život se mohl spolehnout na své fenomenální hlasivky, které vydržely i sedm besídek pro děti za jedno dopoledne. Stíhal toho skutečně hodně, točil i v rozhlase, a navíc psal knížky pro děti i ty o herectví.
Nápadník, učitel i vyděšený řidič
Nakonec si možná některé jeho role vybavíte, jen byste k nim původně nepřiřadili jeho jméno – objevil se třeba jako žlutý nápadník v Šíleně smutné princezně nebo jako učitel Jeníčka a Mařenky v seriálu Arabela, i se svým proslulým mercedesem se objevil ve filmu Proč? o agresivních fotbalových fanoušcích.
Ale zase – chtěl od režiséra Karla Smyczka větší roli, alespoň pár natáčecích dní, nakonec však na place strávil hodinu, když hrál ve vlastním autě řidiče, který se bojí chuligánů a toho, že mu objedou drahé auto klíčem.
Mercedes si jako jeden z prvních pražských umělců ovšem nepořídil díky filmování, ale za výdělky z pořadů pro děti, s nimiž objížděl republiku a které ho velmi slušně živily.
Na tom, že děti ve skutečnosti moc rád neměl, nejspíše bude dost pravdy – ostatně i jeho manželka Miloslava, povoláním baletka, vzpomínala na to, že se ho mnohé bály.
Smrt na kurtech
Luděk Sobota, jeho tenisový sparingpartner, zase líčil, jak byl populární Strýček Jedlička vulgární na děti, které se motaly kolem kurtů. Neváhal na ně křičet a posílat je kamsi.
Jedličku na oplátku moc neměli rádi jeho kolegové, kterým lezl na nervy se svými neustálými pazvuky a oplzlými historkami, o které nikdo nestál. Neodpustil si je ani jako starší, kdy k nim přidával ještě chlubení, že i ve svém věku neustále hraje milovaný tenis.
A nakonec zemřel s tenisovou raketou v ruce, uprostřed utkání se zpěvákem Karlem Štědrým na kurtech ve Staré Boleslavi. Když Jedlička při tenisu zakokrhal a pak padl bez hnutí na zem, zpěvák i jeho žena si mysleli, že je to další z bavičových nejapných žertů.
Ale pramínek krve stékající ze spánku je přesvědčil, že tentokrát je to vážné. Sedmdesátiletý Antonín Jedlička byl na místě mrtvý.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, krajskelisty.cz, dvojka.rozhlas.cz