Nejznámější český mim Boris Hybner se narodil 5. srpna 1941 ve Vyškově. Ačkoli během studií dlouho netušil, čemu se bude v životě věnovat, došlo mu to v jeho třiadvaceti letech.
Tehdy se poprvé představil jako mim v pražském Divadle Na zábradlí v souboru Ladislava Fialky, který byl zakladatelem československé pantomimy.
Zahrál si i v Austrálii a založil divadlo Gag
V roce 1978 založil Hybner soubor Gag, se kterým pokračoval v rozvoji filmové grotesky. V osmdesátých letech se stala velmi úspěšnou jeho trilogie Zahrada jménem Hollywood.
Ta se později dočkala i televizního zpracování ve formě seriálu Gagman, za který dostal Hybner Bronzovou růži z Montreux.
Svůj umělecký talent měl možnost předvést dokonce až v Austrálii, kam se vypravil se známým ruským klaunem Slavou Poluninem v rámci jeho světově proslulé Snowshow. V roce 1990 pak založil v Praze divadlo Gag, které fungovalo šest sezon.
Závislost na alkoholu ho stahovala ke dnu
Přesun do Prahy pomohl Hybnerovi rozvíjet jeho talent, bohužel ale také rychle propadl závislosti na alkoholu. „Ta cesta dolů je jednoduchá a rychlá, toho si ani nevšimneš,“ popsal v pořadu 13. komnata. Vůbec nejvíce začal pít v době, kdy vyjel do kanadského Montrealu, kde strávil půl roku.
„Když jsem se vrátil, věděl jsem, že potřebuju sanatorium. Místo toho jsem se ale oženil,“ svěřil se Hybner. Jeho první manželkou se stala Jana Kremanová, se kterou přivedli na svět známou herečku Vandu Hybnerovou.
Dceru nechal opuštěnou v kočárku
Vanda Hybnerová ale na své dětství nemá hezké vzpomínky. Hybner byl totiž buď v hospodě, nebo v léčebně. Rodinu tak finančně táhla pouze maminka a museli si vystačit se životem v bytě na Národní třídě bez vody a bez záchodu.
„Od čtyř let jsem vyrůstala u dědy a babičky. Jednou mě dokonce prý otec někde v kočárku zapomněl,“ svěřila se herečka v jednom z rozhovorů.
Hybner nakonec odešel od rodiny v době, kdy bylo Vandě pouhých šest let. Vynikající mim byl během svého života ženatý ještě dvakrát.
Jeho druhou manželkou byla Helena Julišová, se kterou přivedl na svět dceru Lenku. Naposledy dovedl k oltáři mladší genetičku Lucii, s níž měl syna Maxe a dceru Žofii.
Nebýt štamgastů, nikdy by se neléčil
Hybner si svůj problém se závislostí na alkoholu uvědomoval, ale nejspíš neměl ten správný impulz, aby ho razantně řešil. Nakonec ho k tomu přiměli štamgasti v hospodě, kterou rád navštěvoval.
„Bavili se o mně, o tom, že je to se mnou špatný a že do jara půjdu pod kytičky. Tak jsem se zvedl, zavrávoral a odešel. Už jsem se tam nevrátil,“ nechal se slyšet. Došlo mu tehdy, že musí svou závislost řešit, jinak vše skončí tragédií.
Rakovina mu převrátila život naruby
Další šok přišel v roce 2007, kdy lékaři Borisovi našli zhoubný nádor ve střevech. Nález zabíral třetinu vnitřního obvodu střeva. „Je blbý, že je to ve svěrači. Na stupnici nebezpečnosti od jedné do čtyř jsme na tři a půl,“ napsal si tenkrát Boris Hybner do svého deníku, který si psal.
Hybnerovi se nakonec boj se zákeřnou nemocí podařilo vyhrát, nicméně nemoc si vybrala krutou daň. Lékaři mu sice dokázali nádor odstranit, ale museli mu udělat vývod.
„Prvního půl roku si to nechal ode mě ošetřovat. Bál se na to sahat. Pak to nějak přijal a byl soběstačný,“ odhalila v pořadu 13. komnata jeho třetí manželka Lucie.
Dceři se snažil být nablízku, nakonec mu odpustila
Ačkoli Hybner své nejstarší dceři Vandě Hybnerové v dětství nebyl zrovna dobrým otcem, o to více se snažil být jí nablízku v dospělosti. Se zájmem sledoval její uměleckou kariéru a často ji chválil.
„Ona se i pomamila, její matka je malířka. Vanda dokonce studovala operní zpěv. Je to rodinné prokletí, v Čechách se rodí dynastie,“ prozradil Boris Hybner.
Svému otci nakonec herečka dokázala vnitřně odpustit. V minulém roce o tom promluvila v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Pomohlo jí k tomu představení Sláva dcery v divadle La Fabrika, kde tehdy Vanda hrála dceru slavného otce. „Asi bych na to v každé fázi života odpověděla jinak. A teď čau, tati, tímto představením jsem uzavřela kapitolu odpuštění,“ uvedla.
Byl i hercem a učitelem
Boris Hybner rovněž během svého života získal Cenu Thálie, a to v roce 2009 za celoživotní přínos českému divadelnictví v oboru pantomimy. Posbíral rovněž řadu cen z mezinárodních festivalů. Objevil se také v několika filmech, jako jsou Pelíšky, U mě dobrý, Poslední vlak či Probudím se včera. A učil i na HAMU, kde byl v čele katedry nonverbálního divadla.
Z umělého spánku se už neprobudil
Hybner se do konce života snažil žít naplno a dělat všem radost svým neobvyklým hereckým talentem. V roce 2016 však prodělal dvojnásobný infarkt, po kterém byl uveden do umělého spánku, ze kterého se už bohužel neprobudil. Do uměleckého nebe odešel 2. dubna 2016.
Zdroj: vlasta.cz, Krajskelisty.cz, Lifee.cz, Csfd.cz
