Jeho věta „Marečku, podejte mi pero!“ se stala názvem filmu a každý si za ní hned vybaví stařičkého profesora Hrbolka v legendární české komedii z roku 1976. V tom roce už František Kovářík oslavil devadesátku a měl se čile k světu.
Jen na okraj, v témže roce se objevil i jako „nesmrtelný“ tatík dědy Komárka (toho hrál Josef Kemr) ve snímku Na samotě u lesa. Jeho replika byla krátká, ale o to více zapamatovatelná. „Ti vypadají,“ zaznělo z jeho úst na konto Svěráka a Třísky a divák se opět bavil.
Definitivně naposledy se František Kovářík před kamerou objevil až v roce 1983 ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne.
VIDEO: Jak jinak si připomenout Františka Kováříka než v Marečku, podejte mi pero! Podívejte se na ten herecký koncert.
Do Ameriky na zkušenou
Narodil se 1. října 1886 v rodině kameníka jako jeden z osmi sourozenců. Chtěl pokračovat v otcově povolání, ale těžký zápal plic ho donutil opustit prašné prostředí a vyučil se zámečníkem. Přesto ale od dětství ve své domovské Plzni ochotničil u různých divadelních spolků.
Když v sedmnácti letech odjel se strýčkem na zkušenou do Ameriky – kde setrval pět let –, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit profesi obchodního příručího. Ovšem František nejraději mezi českými ochotníky v Chicagu hrál divadlo pro krajany.
Začínal v němém filmu
Prvním počinem v bohaté Kováříkově filmografii byl snímek Pan profesor, nepřítel žen z roku 1913. František si v něm zahrál holiče, ale film se bohužel v archivech nedochoval.
Němý film však ze své podstaty nemohl vůbec využít Kovaříkův největší herecký um – jeho nezaměnitelný hlas a mistrovský mluvený projev.
Přesídlení do Prahy
Do hlavního města poprvé nakoukl v roce 1913, kdy byl členem Švandova divadla. Tohle angažmá však přerušila první světová válka. Během ní nebyl odveden na frontu, ale pracoval jako soustružník ve Škodových závodech. Aspoň pohostinsky hrál v plzeňském Městském divadle.
V letech 1918–1920 putoval po Čechách s loutkami, které mu půjčil jeho kolega a přítel Josef Skupa. Do Prahy tak definitivně přesídlil až na počátku 20. let, kdy zakotvil v Divadle na Vinohradech. Zde s malou dvouletou pauzičkou setrval až do roku 1959, kdy odešel do penze.
Jedna svatba a dvě děti
V Praze našel František i svou životní lásku Antonii Tyrpeklovou. 12. května 1923 se s ní na Smíchově oženil a společně pak měli dceru Evu a syna Jana. Jeho manželka, ač byla o sedm let mladší, zemřela o plných deset let před ním.
Objevil se i v rádiu a televizi
Příjemný a hlavně osobitý hlas Františka Kováříka pak od svého vzniku využíval i rozhlas, později pak samozřejmě vystupoval také v televizi. Vzhledem k věku to bylo zejména v rodinných povídkách v cyklu Bakaláři nebo v pohádkách.
Když jsme u pohádek, zaslouží se připomenout, že František Kovářík se objevil i v jedné z těch nejklasičtějších. Jeho drobnou rolí mlynáře byla obohacena Pyšná princezna, kterou podle předlohy Boženy Němcové v roce 1952 natočil Bořivoj Zeman.
Oblíbený mezi kolegy
Nebyl snad nikdo, kdo by Františka Kováříka neměl rád. Mezi hereckými kolegy se dočkal hned dvou přezdívek: „boží člověk“, nebo dokonce „svatý muž“.
V knize Kudy všudy za divadlem, kterou v roce 1982 Kovářík o svém pestrém životě napsal, se legendární Vladimír Menšík svěřil, že „lidé od kumštu, když o Františkovi mluvili, používali oslovení Kováříček. Nejde o zdrobnělinu, ale o téměř něžný vztah k našemu dnes nejstaršímu herci.“
Večerníčkový Trautenberk Ilja Prachař zase Františka Kováříka popisoval jako moudrého člověka a moudrého herce: „František chodí svými cestami a rozmlouvá. Sbírá slova a váže z nich myšlenky. Spřádá je v moudra, aniž by jimi omotával kořist. Nezná násilí, ctí prostotu, slyší ticho, vidí tmu. Takto ho obdařila příroda a on jí splácí.“
František Kovářík se dá právem označit za nestora československého herectví. Vždyť jen s filmem prošel neuvěřitelných sedmdesát let. Hrál už v němých filmech z let desátých let, aby skončil až v polovině let osmdesátých. Zemřel 1. října 1984, tedy přesně v den svých 98. narozenin.
Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, csfd.cz, medium.seznam.cz, nasregion.cz