Jan Masaryk jí domlouval stáže v Londýně

Hlasatelka Heda Čechová, za svobodna Šimandlová, se narodila 17. července 1928 a původně toužila po jiné profesi. Chtěla studovat chemii, ale tatínek jí odmítl dát na studia peníze. Proto se zúčastnila konkurzu na hlasatelku Československého rozhlasu.

Ve velké konkurenci uspěla a v roce 1947 mohli posluchači její hlas slyšet poprvé. Dokonce zaujala i tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka, který jí domlouval stáže v londýnské BBC.

K jejich uskutečnění ale nedošlo, protože 10. března 1948 zemřel. Heda se ovšem dokázala prosadit i bez jeho pomoci a později se začala objevovat i v Československé televizi, kde mohli diváci obdivovat nejen její kultivovaný projev, ale i krásu.

VIDEO: Rozhovor s Hedou Čechovou o jejím životě. Podívejte se na video.

Zdroj: Youtube

V období normalizace nesměla na obrazovku

Jako hlasatelka v televizi působila osm let, ale potom přišlo období normalizace. Na znamení protestu proti okupaci si v roce 1968 oblékla černé šaty, a proto nesměla na obrazovku.

Nějakou dobu mohl být v televizi jen její hlas, potom byla stejně odsunuta do archivu a diváci už ji nemohli ani vídat, ani slýchat.

V té době sice měla nabídky na emigraci, ale nepřijala je. Nemohla to prý udělat svému synovi Vladimíru Čechovi, který zrovna prožíval svou první lásku. Byl tak trochu zázrakem Hedina života, protože jí lékaři prorokovali, že nikdy nebude mít děti.

Přestože patřila k ikonám hlasatelství padesátých a šedesátých let, k profesi, ve které tak vynikala, už se nevrátila. Nejen kvůli režimu, ale i zdravotním problémům.

Prognózy přežila o více než 40 let

V devětačtyřiceti letech u ní lékaři diagnostikovali rakovinu a předpovídali jí pouhé tři měsíce života. Našli jí totiž nádor v břiše a měli podezření na metastáze. Ona je ale překvapila a zákeřnou nemoc porazila, přestože kvůli ní odešla do invalidního důchodu.

Ten ovšem nebyl nijak vysoký, protože jí kvůli režimu nebyla započítána práce od roku 1947, a Heda se musela postarat nejen o sebe, ale i o svého syna.

Manželství s prvním mužem jí totiž nevyšlo a od synových sedmi let ho vychovávala sama. Přivydělávala si například namlouváním magnetofonových kazet pro slepce a podobně. Lásce dala šanci i napodruhé a vdala se za Oskara Bizika, který ovšem v roce 1995 zemřel.

Se synovou smrtí se nesmířila

V devadesátých letech také krátce působila v politice. Mezi lety 1990 a 1992 byla poslankyní České národní rady za Občanské fórum.

Dlouhá léta také pracovala v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana. V roce 2013 jí ovšem osud zasadil krutou ránu. Pochovala totiž svého jediného syna Vladimíra.

Oblíbený herec a moderátor zemřel na Lynchův syndrom, což je onemocnění, které se projevuje vznikem mnohačetných zhoubných nádorů.

Ani po několika letech se s jeho skonem nedokázala vyrovnat a tvrdila, že má na prsou černou bolestivou díru. Svého syna následovala 23. dubna 2020 ve věku jedenadevadesáti let.

Zdroj: vlasta.cz, praha3.cz, csfd.cz, ahaonline.cz, rozhlas.cz, megaknihy.cz, ceskatelevize.cz

Související články