Její pěvecké začátky se odehrály na Slovensku, kde setrvala do pouhých devatenácti let, poté se vydala za svým snem… Ke svým pěveckým počátkům se vyjádřila s obvyklým nadhledem:
„Zdeněk Novák, tenorsaxofonista Orchestru Gustava Broma, mě slyšel v Bratislavě na Soutěži tvořivosti mládeže. V té době jsem už zpívala s kapelou světové jazzové skladby.
Pro tuhle soutěž jsem si vybrala píseň Air Mail Special. Můj zpěv ho zaujal a trval na tom, že mě musí slyšet Gustav Brom. Celé se to seběhlo velmi rychle, mně bylo tehdy devatenáct a brala jsem seznámení s panem Bromem normálně.
Psal se rok 1962, pro mě byl především skvělým brněnským hudebníkem a kapelníkem, ale rozhodně ne nějaký bůh, ke kterému bych vzhlížela. Především dokázal bezvadně komunikovat se všemi a díky tomu udržel tak velký orchestr pohromadě, což byla velmi náročná práce.
Měla jsem štěstí, že od něho právě odcházela kmenová zpěvačka Jarmila Veselá, a tak jsem její místo zastoupila hned já…“
VIDEO: Jedna z nejznámějších písniček Heleny Blehárové. Podívejte se na video.
Rovnou do světa
Ano, měla štěstí. Okamžitě odjela s velkým big bandem rovnou na světová pódia. V Manchestru na International Jazz Festivalu 1963 sklízela ovace s písní Moonlight to Vermont, dokonce se díky tomu její jméno později objevilo v encyklopedii britského jazzu Jazz Development in Britain 1924–1974.
Její autor Harry Francis uvádí, že okouzlující a stylová slovenská zpěvačka Helena Blehárová předvedla výkon, jako by byla studentkou Elly Fitzgerald. Účastnila se i jiných hudebních jazzových festivalů, mj. ve Francii.
Její umělecká kariéra se začala pořádně roztáčet. Registrovalo ji jazzové publikum a odborníci. Jazz se už pomalu dostával zpět na veřejnost i v Československu.
Nebyl tolik zakazován jako po celá předešlá 50. léta minulého století. Ona si pomalu stavěla vlastní repertoár. Jaromír Hnilička, trumpetista a skladatel, pro ni složil hned dvě zásadní scatové skladby – Bažina, Útesy a o něco později Jazzinka.
Nádherné záležitosti, ve kterých se Helenin hlas a hudební cit naplno projevily. Účastnila se také I. mezinárodního jazzového festivalu Praha roku 1964, kde zaujala Joachima Ernsta Bereta, který ji zařadil do svého dokumentárního filmu o československém jazzu.
Jenže ji znalo stále jen spíš jazzové publikum a ona si posteskla: „Zpívám už tři roky profesionálně, ale nemám dosud jediný šlágr, který by lidé znali.“
V divadle i filmu
A tak pro ni začali psát písničky i autoři tanečních písní. Většinou je natočila v rozhlasovém nahrávacím studiu v Brně nebo v Bratislavě. Helena Blehárová se zanedlouho zařadila mezi naše přední zpěvačky.
Objevila se přechodně také v souboru pražského divadla Semafor po boku Miroslava Horníčka, Hany Hegerové nebo Pavlíny Filipovské. Diváci ji mohli vidět ve filmu Dáma na kolejích.
Necelý rok poté, v roce 1967, přišel její první velký hit. Šlo o českou verzi písně Sugar Town Nancy Sinatrové. Český text s názvem Š-Š-Š napsal Jan Fiala během jedné noci.
Její popularita byla okamžitě na vrcholu. Byla obsazena i do populárního hudebního tv seriálu Píseň pro Rudolfa III. a na dva roky se stala jednou ze sedmi nejpopulárnějších zpěvaček v anketě Zlatý slavík.
„Byla jsem ráda, že jsem měla od autorů už i písničky, které se začaly hrát v rozhlase. Mé publikum už nebylo jen jazzové. Přišly lákavé nabídky z Prahy, ale já se pokaždé vrátila zpět do Brna, kde jsem měla výborné zázemí a nechtěla jsem stále bydlet na hotelu. S odstupem času jsem si uvědomila, že to byla fatální chyba. Účinkovala jsem sice na přelomu 60. a 70. let mimo jiné ve Večerním Brnu, v pořadu Lasici a Satinského nebo v televizním cyklu písniček Brněnské kolo, ale jinak jsem byla přece jen mimo dosah mnoha hudebních pořadů realizovaných v Praze…,“ posteskla si Blehárová.
Mejdany a cestování
Na konci 60. let měla bezvadně rozjetou pěveckou kariéru. Dokonce byla vybrána mezi osm zpěváků, kteří odjeli na mezinárodní hudební veletrh MIDEM do Cannes. Představila se na francouzském pódiu vedle Marty Kubišové, Hany Hegerové, Václava Neckáře, Waldemara Matušky nebo Karla Gotta.
Jinak v zahraničí vystupovala pravidelně dál. Především v Německu. Od roku 1967 se účastnila několika ročníků festivalu Bratislavská lyra. Většinou se slovenskými texty písní.
Jen v roce 1969 soutěžila s českou Ódou na příští století. Poté si opět odskočila do Prahy. Tentokrát zpívala po boku Jiřího Štědroně a Viktora Sodomy v komponovaném pořadu Právě odbilo půl. Bylo to období, kdy si užila hodně zábavy, mejdanů i věčného cestování…
„Například v Brémách, kde jsem nějaký čas žila, jsem natáčela pro společnost Intercont. S orchestrem Kurta Stephana jsem nahrála mj. Abend über Prag, Jeder Tag… A dokonce jsem dělala v němčině moderátorku v jejich rozhlase. Nicméně jsem v Brně měla opravdu výborné osobní zázemí, ale po umělecké stránce to nebylo na počátku sedmdesátých let dobré rozhodnutí. Nahrávala jsem především v brněnském rozhlase nebo v Praze pro Supraphon na gramodesky. Skoro celé dva roky jsem také zpívala se skupinou Synkopy 61, kdy jsme projeli celou republiku a vystoupili jsme i v Polsku,“ vypráví zpěvačka.
HELENA BLEHÁROVÁ (1943 v Žilině)
• Natočila 50 singlů, 1 LP, celkem nahrála ke dvěma stům písní. • Obdržela několik ocenění na festivalech. • Vystupovala v Německu, Velké Británii, Francii, Belgii, Polsku, bývalé Jugoslávii, tehdejším Sovětském svazu atd. • Krátce učila na konzervatoři. Byla i poslankyní. Hrála ve filmu Hroch.Věrná Brnu
Zůstala tedy natrvalo brněnskou zpěvačkou. Ve svém repertoáru měla další písně, které byly u posluchačů oblíbené, jako například Až šípky rozkvetou, Můj táta Jack, Slunce už hvězdy zháší, Až oči mé se rozevřou, Bryčka, Závrať.
Nebyla již stálou zpěvačkou u Gustava Broma, ale pravidelně se s ním setkávala, především v nahrávacím studiu. Svou první a jedinou dlouhohrající desku natočila až v roce 1975, a to pro slovenské vydavatelství OPUS.
Opět na sebe o něco víc upozornila. Její zajímavě hladivý hlas s velkým rozsahem tak rezonoval možná víc na Slovensku, ale tehdy, za Československa, to bylo vlastně v pořádku.
Její nahrávky se počítaly na desítky. K velkému Orchestru Gustava Broma se vrátila právě v období po dokončení nahrávek LP desky. Byla spokojená.
„Hodně měsíců v roce jsem tehdy jezdila i s jiným hudebním doprovodem v zahraničí. Třeba si vybavuji velké turné se skupinou Luďka Švábenského, spolu s Jiřím Štědroněm a Milanem Chladilem, místo Yvetty Simonové. Po mém návratu k Bromovi jsme zase hodně koncertovali, zpívala jsem i pop, kterému se začal orchestr také postupně věnovat, protože diváci a posluchači si takové skladby žádali. Někdy na počátku 80. let jsem jezdila i s Josefem Lauferem a jeho kapelou Golem. Hráli jsme i nějaké zahraniční šlágry s českými texty. Pepík dokázal být pro publikum velmi zábavný. Později jsem vystupovala třeba jen s pomalými písněmi za doprovodu kytary Antonína Juliny,“ vzpomíná Helena.
Byla to tenkrát obecně popová doba diskoték a kolovrátkových světových hitů. Něco náročnějšího se nevyžadovalo…
Helena Blehárová se k jazzu vrátila až s počátkem devadesátých let, kdy se v plném lesku opět představoval Big Band Gustava Broma se svými sólisty. Rozjelo se další kolo její kariéry, které bylo na jistou dobu přerušeno poslaneckou činností za městskou část Brno-střed.
„Do politiky jsem tehdy vstupovala jako mnoho jiných s velkým optimismem. Byl to ovšem šok, protože jsem začala docela rychle chápat, že skutečnost je úplně jiná a že v této zemi to možná bude fungovat stejně jako na západ od našich hranic za sto let. Skutečná svoboda tady neexistuje, je to jenom hra.“
Po velkém rozčarování se raději vrátila ke zpěvu, protože dobrá hudba je všelék, a příznivci se ze zpěvu Heleny Blehárové mohli těšit další roky. Zazářila i při mnoha speciálních koncertech, třeba s Jaromírem Hniličkou anebo na pravidelné brněnské akci Nebe plné hvězd.
„Konkrétně pro tahle vystoupení mi hudebník Mirek Hanák upravil aranže písní pro mou aktuální tóninu hlasu, protože s věkem hlas klesá níž. Ale ráda si zpívám třeba i jen tak na zahradě. Mám výbornou rodinu, dvě dospělá vnoučata. Dobrou náladu si udržuji i poslechem příjemné popové hudby. Miluji třeba Stevieho Wondera,“ prozradila.
A nesplněné hudební přání? Zazpívat si veškerý swingový repertoár s velkým orchestrem za zády ve velkém sále Lucerny. Na konci minulého roku se Helena Blehárová dočkala exkluzivního dvojalba na CD, mapujícího její úspěšnou kariéru, především s Orchestrem Gustava Broma.
Výběrové album nese název Jazzové útesy a obsahuje 43 originálních nahrávek z let 1963–1990. Helena Blehárová jej slavnostně pokřtila v Brně společně s kolegy Tiborem Lenským, Petrem Smějou a Mojmírem Bártkem.
Příznivci ji doslova zasypali květinami. Po skončení odcházela Helena po boku manžela, výtvarníka Ivana Blažka, s novými zážitky a jistým pocitem zadostiučinění.
Autor textu: Tomáš Padevět
Zdroj: časopis Vlasta
