Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína, kde strávil také své dětství a dospívání. Jeho rodiče milovali ochotnické divadlo a tuto lásku zdědil nejenom Ilja, ale také jeho bratr Kamil. 

Vojna mu změnila život

Jakmile Ilja Prachař vystudoval zlínské gymnázium, chystal se na medicínu. V té době ale zrovna končila druhá světová válka a vysoké školy byly zavřené.

V roce 1945 nastoupil na vojnu a narukoval do Armádního uměleckého souboru v Praze, díky čemuž se ujistil, že chce být hercem, a ne lékařem.

Brzy získal první profesionální angažmá ve zlínském Divadle pracujících, kde se mu dařilo i coby autorovi divadelních her. 

Zdroj: Youtube

Praha jako vstupní brána do uměleckého světa

V roce 1954 se Prachař odstěhoval do Prahy, kde začal hrát v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). Dostával navíc první televizní role, nejprve to bylo psychologické drama Bomba, o dva roky později Král Šumavy a Rodina Bláhova.

Trautenberka ze srdce nenáviděl

Největší slávu ale Prachařovi určitě přinesla role lakomého a závistivého Trautenberka z Krkonošských pohádek. Zejména kvůli jeho vynikajícímu hereckému výkonu jsou dodnes nejoblíbenějším večerníčkem.

On sám ale tuto roli nenáviděl. V jednom ze svých posledních rozhovorů pak dokonce všechny poprosil, aby o něm nepsali jenom jako o Trautenberkovi. Sám si byl jistý, že mnohé své role odehrál mnohem lépe než tuto. Většina z nás ho však s pohádkovým a zpupným Trautenberkem bude mít spojeného nadosmrti.

Žil naplno

Ilja Prachař byl nejen skvělým hercem, ale také člověkem, který si užíval života plnými doušky. Jeho přátelé a kolegové o něm vždy říkali, že je to skvělý společník.

„Miloval večírky, společnost. To bylo jeho. Když získal titul Laureát státní ceny, měl hodně peněz, ale neměl je za co utratit. Nic v té době tady prostě nebylo. Takže většinu těch peněz propařil,“ řekl o něm jeho syn David Prachař.

Jednu dobu se ale prý do alkoholu zamiloval víc, než bylo zdrávo, a lékaři mu ho dokonce ze zdravotních důvodů zakázali. „Ke cti mu bylo, že měl silnou vůli a ze dne na den dokázal se vším v klidu seknout,“ popsal syn David Prachař.

Osudovou lásku našel ve vnučce ostravského principála

Charismatický Ilja Prachař pochopitelně přitahoval i ženy. Jakmile ale poprvé v Ostravě poznal budoucí loutkoherečku Janu Kalistovou, všechny ostatní dámy pro něj přestaly existovat.

A vůbec neřešil, že jejich lásce nepřeje ostravský principál Drahoš Želenský, jenž byl jejím dědečkem. Nelíbilo se mu, že si s ní Prachař začal ještě v době, kdy jí bylo teprve patnáct let. Nakonec spolu ale prožili půl století a během něj přivedli na svět syna Davida a dceru Magdalenu. 

Věrný fanoušek pražské Slavie

Ačkoli sám Ilja nikdy nebyl aktivním sportovcem, vědělo se o něm, že je velkým fanouškem pražské Slavie. Dokonce se o něm říkalo, že je slávistický stadion jeho druhým domovem.

Nevynechal jediný zápas a po svém hereckém kolegovi Martinu Růžkovi dokonce s radostí převzal štafetu na postu předsedy Odboru přátel Slavie.

Oddanost tomuto fotbalovému klubu po něm zdědil nejenom syn David, ale i vnuk Jakub. Tomu dokonce, když se narodil a přivezli ho z porodnice, dal do postýlky pečlivě přichystaný klubový fotbalový magazín.

Nebyla jiná možnost

Když nefandil Slavii, byl zvyklý tvrdě pracovat. „Zkoušky v divadle, odpoledne televize, potom představení a v noci dabing. Můj pracovní den byl šílený. Byl jsem kardiak a k tomu se postupně připojily problémy s ledvinami, játry, nohy začaly otékat,“ prozradil Ilja Prachař v rozhovoru.

Nezbylo mu tak nic jiného než kariéru ukončit. „Otevřel jsem si svůj šuplík v šatně, do igelitky nandal všechny ty šminky a ředitelce Jiřce Jiráskové napsal dopis. Nechal jsem ho na vrátnici.“

Smrti unikl jen o vlásek

Na sklonku života se Ilja Prachař ještě věnoval dabingu, všechny své umělecké aktivity ukončil až po mozkové mrtvici a zjištění, že má na čele nádor.

Během složité operace mu však bohužel začaly selhávat orgány a čtyři dny bojoval o život – úspěšně. Od té doby si užíval každého dne, jako kdyby byl tím posledním. 

„Byla to hezká léta a nádherná profese, ale bylo toho dost. Divadlo jsem nikdy nežral, všechno má své meze a každý člověk by měl dělat i něco víc než své řemeslo,“ řekl v rozhovoru pro Blesk v roce 2003.

Milovaná chalupa jako oáza klidu

Poslední období svého života trávil Ilja Prachař se svou milovanou manželkou Janou na chalupě v Doubicích. „Vím, že mně toho pozemského života už moc nezbývá. Nebudu se tím ale trápit, když to není v mých silách změnit. Jen bych si strašně moc přál, abych si mohl prožít na tom našem světě ještě alespoň pár krásných dnů,“ svěřil se. 

Nakonec zemřel 10. srpna 2005 na interně pražské vinohradské nemocnice. Manželka Jana si dodnes pamatuje jeho poslední slova. „Řekl mi, že tu jsou hezký sestřičky, abych o něj neměla strach a šla domů. Pár hodin nato zemřel,“ vzpomíná dodnes s láskou na jejich poslední společné okamžiky. 

Zdroj: vlasta.cz, zeny.iprima.cz, lifee.cz, krajskelisty.cz, idnes.cz, csfd.cz 

Související články