Herec Ilja Racek se narodil 24. června 1930 v Praze. Pocházel z rodiny profesora Sávy Racka, který si moc přál, aby šel Ilja v jeho stopách. Jeho tajným snem dokonce mělo být, aby se jednoho dne stal školním inspektorem.
Dědeček ho nasměroval do uměleckého světa
Jenže na Ilju Racka měl mnohem větší vliv jeho dědeček Adolf. Ten byl nejenom velký bohém, ale také Ilju naučil milovat divadlo a knihy. Dokonce od něj malý Ilja dostal loutkové divadlo, které si zamiloval natolik, že později pracoval jako technik v Říši loutek.
I tak ho ale otec donutil, aby začal studovat gymnázium. Nebyla to ale jeho nejúspěšnější léta, několikrát musel na reparát a nakonec se stejně raději přesunul na pražskou konzervatoř.
O rok později se škola změnila na DAMU, kam přešel i on, a najednou se dostal do rukou takových hereckých legend, jako byl Ladislav Pešek či Vítězslav Vejražka.
Racek se postupně vypracoval na skvělého divadelního herce a pochopitelně si ho začali všímat i televizní režiséři. Díky nim se objevil v seriálech Hříšní lidé města pražského, v pokračování Arabely či Četnických humoreskách.
Nechyběl ovšem ani v Dobrodružství kriminalistiky či Zlé krvi. Skvělý ale byl i jako dabér, svůj hlas propůjčil Marlonu Brandovi či Geneu Hackmanovi.
Jiřinu Švorcovou poslal do pr…
Možná by toho jako filmový či seriálový herec dokázal Ilja Racek mnohem více, ale nebyl přítelem komunistického režimu. Ze svého přesvědčení nechtěl nikdy slevit, protože by se prý na sebe pak nemohl podívat do zrcadla. Hodně těžké chvilky si s ním prožila třeba kolegyně Jiřina Švorcová.
Tu si k sobě jednou v divadelním klubu zavolal a řekl jí pěkně od plic, co si o tehdejším režimu myslí. „Jiřino, řekni mi jednu věc. Kdy už vy zkurvení komunisti půjdete do prdele?“ prozradil o herci Jiří Krampol ve svých vzpomínkách. Odpověď na svou otázkou ale tehdy nedostal, herečka se ho jen snažila ztišit a uklidnit.
Nikdy neustoupil
V roce 1977 se ho komunisté snažili zlomit, aby podepsal tehdejší Antichartu. Ani tehdy ale neustoupil. „Já jsem si naivně říkal, že se v těch stovkách podpisů ztratím, že si nevšimnou, že tam nejsem podepsaný, ale houby, našli si mě,“ zavzpomínal pro web Paměť národa.
„Měl jsem to nahnutý už dlouho. Ta vzájemná neobliba s bolševikem… ta trvala dlouhá léta. Stálo mě to spoustu malérů, ale neustoupil jsem. A oni taky ne.“
Zklamal Jiráskovou
Velkou část své divadelní kariéry strávil Ilja Racek v pražském vinohradském divadle. Byl mu věrný až do roku 1990 a i poté tam několik let hostoval. Svým odchodem ale hodně zklamal tehdejší ředitelku divadla Jiřinu Jiráskovou, která to dokonce považovala za zradu. Jenže Ilja Racek byl tehdy už unavený léty strávenými v divadle a toužil být umělcem na volné noze.
Jdou v jeho stopách
Během svého života přivedl Ilja Racek na svět hned tři děti. Jeho syn Ilja dlouhé roky působil jako ředitel divadla, vnuk Filip je pak režisérem. Pravnučka Johana už se ve svých dvanácti letech objevila v několika filmech a seriálech. Pravnuk Kryštof je pak také hercem, a dokonce se objevil i v pražském Národním divadle.
Ilja Racek byl na své nástupce vždy právem pyšný, a dokonce jim napsal i mnoho krásných dopisů. „Byl opravdu rád, protože měl pocit, že předává řemeslo,“ prozradila Blesku matka pravnoučat Romana.
Chemoterapii odmítal
Posledních devět let svého života bojoval Ilja Racek s rakovinou prostaty. Ačkoli měl velké bolesti, k nemoci od začátku přistupoval tak, jako kdyby žádnou neměl. Nechodil ani na chemoterapie, ačkoli mu je lékaři doporučovali. Nakonec odešel na věčný odpočinek 2. srpna roku 2018 ve věku osmaosmdesáti let.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, lifee.cz, krajskelisty.cz, zeny.iprima.cz