Narodil se v roce 1935, zemřel v roce 1982 v pouhých šestačtyřiceti letech. Stručná data ani náhodou nenaznačují, jaký životní příběh se za nimi skrývá a proč tak náhle skončil.
Ivan Mistrík se narodil v Bratislavě, ale část dětství strávil na venkově, kam otec rodinu přestěhoval, aby se vyhnuli dopadům druhé světové války. Malého Ivana to ovlivnilo natolik, že se chtěl stát mlynářským pomocníkem.
Ale už tehdy nakonec rozhodl jeho nesporný herecký talent – bylo mu sotva deset, když uspěl v konkursu do slovenského rozhlasu, kam ho přivedla jeho matka. Následně vytvořil desítky chlapeckých hlasů v rozhlasových inscenacích. A bylo mu sotva dvanáct, když se poprvé divákům představil na divadelních prknech.
Romeo i správce chaty v Tatrách
Během života zářil jak na jevišti, tak před kamerou. Po pár kratších angažmá zůstal od roku 1953 třináct let věrný bratislavské Nové scéně a od šedesátých let až do smrti byl členem souboru Slovenského národního divadla.
Diváky uchvátil jako Radúz v Radúzovi a Mahulieně, potlesk mnohokrát slyšel za knížete Myškina v Idiotovi a za desítky dalších rolí, v nichž mohl předvádět své senzitivní herectví.
Natočil přes stovku převážně televizních filmů. K těm ikonickým patří například hlavní hrdina ve filmu Jiřího Weisse Romeo, Julie a tma, pamatovat si ho můžete i z filmů Vyšší princip a Smrt si říká Engelchen.
Diváci ho milovali také z psychologických dramat Měděná věž a Orlí pírko odehrávajících se mezi správci vysokohorských chat z Tater nebo v třídílné televizní sérii Buddenbrookovi podle románu Thomase Manna, jejíž scénář napsal Jaroslav Dietl. Ještě v roce 1982 se objevil v ceněné televizní inscenaci Matka, kterou natočil krátce přes smrtí.
Patřil k nejslavnějším slovenským hercům
Mistrík šel z role do role a nevyhýbal se při tom ani náročným fyzickým výkonům, přestože jeho zdraví nebylo nejpevnější. Od dětství trpěl tuberkulózou, která sice byla později léčitelná antibiotiky, ale stihla mu poškodit plíce tak, že po třicítce musel na velkou plicní operaci.
Svého času nebylo v Praze a v Česku obecně oblíbenějšího slovenského herce než Ivana Mistríka. Jeho popularitu zastínil až Ladislav Chudík, a to nikoliv díky velkým filmovým či divadelním rolím, ale jako primář Sova koncem sedmdesátých let v seriálu Nemocnice na kraji města.
Ivan Mistrík mohl být přitom ještě slavnější. V šedesátých letech dostal nabídku, aby v Německu dotočil film, který kdysi nedokončil Gérard Philipe – herec však nedostal výjezdní doložku, a ve filmu se tak mohl předvést dánský herec. Alespoň tak historku líčí autoři Mistríkovy knižní biografie.
Smrt na Istrii
Mistríkův osobní život si s dramatickými rolemi, s nimiž měl tu čest, nijak nezadal. Přitom tomu původně nic nenasvědčovalo. Už v padesátých letech se oženil s o dva roky starší hereckou kolegyní Helenou Kollátovou, zvanou Enka nebo Enča.
Měli spolu syny Ivana a Michala. Byli spolu skutečně dlouho, seznámili se v době, kdy jemu bylo sedmnáct a jí devatenáct let, brali se o čtyři roky později.
V létě 1977 manželé odjeli na dovolenou do Jugoslávie, kde Helenu při ranním plavání v moři postihla náhlá mozková příhoda a ona v Pule na Istrijském poloostrově v necelých pětačtyřiceti letech zemřela.
Alkohol a žárlivost
Pro Ivana Mistríka to samozřejmě byl obrovský šok a svou bolest začal tišit alkoholem. O dva roky později se zamiloval do o sedmnáct let mladší zpěvačky Mariky Klesniakové, vzal si ji, narodil se jim syn Jan. Na svou druhou ženu ale herec nesmírně žárlil, přátelé mluvili o prudkých vášnivých hádkách i o tom, že to se svou ženou citlivý umělec neměl lehké.
V únoru 1982 se rozhodl vše ukončit. Jako vášnivý lovec vlastnil několik zbraní, kvůli dětem je ale neměl doma, nýbrž u kamaráda. Toho večera si jednu vyzvedl, šel domů a kulovnicí se zastřelil tak, aby ho našla jeho žena Marika. Bylo mu šestačtyřicet.
Jeho syn Michal z prvního manželství, tehdy teenager, si později vyčítal, že nebral otcova slova o jeho trápení a o tom, že si sáhne na život, vážně. To, co se stane, ale nepředvídal nikdo.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, plus7dni.pluska.sk