Legendární Jiří Kodet se narodil 6. prosince 1937 v Praze, a to do herecké rodiny. Jeho maminka byla herečka Jiřina Steimarová, tatínek pak sochař Jan Kodet. Ovlivnil ho ale také dědeček Jiří Steimar, který byl bardem Národního divadla.
Byl nezvladatelné dítě
Už jako dítě byl Jiří Kodet pořádný živel. Dokonce musel chodit do klášterní školy pro nezvladatelné děti. Že by ho tam ale nějak zkrotili, to se říct nedá. Jeho dospívání nepomohl ani rozvod rodičů. Nějaký čas poté Jiří zůstal sám s matkou, která se ale zanedlouho provdala za automobilového závodníka Jaroslava Juhana.
Hlava rodiny už ve čtrnácti letech
Jenže Steimarová ani napodruhé nenašla v manželství štěstí. V roce 1951 totiž Juhan emigroval do Guatemaly a své blízké nechal v Česku napospas osudu. A nebyly to vůbec snadné časy, protože jim úřady zabavily všechen majetek, a navíc Jiřinu Steimarovou vyhodili z Národního divadla. Znovu si mohla zahrát až za několik let, a to v Hudebním divadle Karlín.
Už ve čtrnácti letech se tak musel Jiří Kodet pochlapit a vlastně být pomyslnou hlavou rodiny. I jemu ale soudruzi házeli klacky pod nohy. Když ho nenechali dostudovat gymnázium, nedělal si z toho těžkou hlavu a nastoupil na jezdecké učiliště v Kladrubech.
Přestože mu to s koňmi šlo, stejně ho to táhlo k herectví. Zkusil tedy své štěstí a přihlásil se na DAMU, vyšlo to napodruhé a později získal své první divadelní angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích.
Cholerik jako v Pelíšcích
Televizní diváci si Jiřího Kodeta nejvíce zamilovali jako bývalého vojáka Jindřicha Krause z filmových Pelíšků. Možná vás ale překvapí, že stejným cholerikem jako ve filmu byl i ve skutečném životě.
Své si s ním prožila už jeho první manželka Renata Cihelková. Tehdy mladá rodina se potýkala s finančními problémy, a to možná trochu i proto, že Kodet mnohdy zbytečně rozhazoval.
Často zval domů své kolegy na různé delikatesy. Třeba jednou na srnčí na smetaně s domácím knedlíkem. Jenže jeho manželka tehdy nestihla před příchodem hostů udělat knedlík a snažila se jako přílohu nabídnout halušky či rýži.
Kodet tehdy v záchvatu zlosti popadl pekáč s masem a vyhodil ho z okna. S kolegy se poté přesunuli do hospody. Není proto divu, že manželství nakonec skončilo rozvodem. Ze vztahu ovšem vzešla dcera Karolína.
Proletáři všech zemí…
Ani druhá manželka Soňa to s Kodetem neměla jednoduché. Slavnou hlášku „Proletáři všech zemí, vyližte mi prdel“ prý řval z okna nejenom v Pelíšcích, ale i ve skutečném životě. „Samozřejmě i doma byla občas výbušná atmosféra a musím říct, že někdy i o Vánocích,“ svěřila se před dvanácti lety Soňa deníku Aha! I tak ale společně přivedli na svět syna Iana a dceru Barboru.
Největší filmové role až po revoluci
Teprve v roce 1990 přijal Jiří Kodet nabídku angažmá v Národním divadle. Dlouho byl proti, protože se nedokázal přenést přes maminčin vyhazov. V roce 1997 se pak dočkal role, ve které mohl naplno ukázat svůj talent – zahrál si v povídkové komedii Knoflíkáři. O dva roky později si pak zahrál již zmiňovaného cholerického otce Jindřicha Krause v Pelíšcích. Za oba snímky získal České lvy.
Mozková příhoda během premiéry
Naposledy se před kamerou objevil v roce 2003 v celovečerním hraném dokumentu Sentiment. V něm si zahrál filmového režiséra Františka Vláčila. Během premiéry představení Divoká kachna ho postihla mozková příhoda, ale stejně představení dohrál. Ačkoli se z mrtvice dostal, bohužel později upadl a utrpěl zlomeninu krčku – během zalévání květin zakopl na schodech o kocoura.
„Dostal endoprotézu, kterou tělo nepřijalo. Špatně se mu chodilo a trpěl bolestmi. Zkrátka to přestával zvládat. Přidávaly se další zdravotní komplikace jako zápaly plic a život ho přestal bavit. Už neměl pro co žít. Nemohl hrát, pracovat na zahradě, nemohl nic. Zkrátka už nebyl takový frajer jako dřív,“ cituje slova jeho manželky web Ženy Prima.
V obklopení svých nejbližších
Jiří Kodet zemřel 25. června 2006 ve své posteli v rodinné vile na Točné. „Seděla jsem u něj, povídali jsme si a pouštěla jsem mu jeho oblíbenou muziku. Berliozovu Fantastickou symfonii, Beethovena, koncert Tří tenorů, Dominga, Pavarottiho a Carrerase. To jsou moje poslední vzpomínky na něho a zároveň i naše poslední rozloučení,“ dodala jeho žena Soňa.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, krajskelisty.cz, lifee.cz, zeny.prima.cz, ceskyrozhlas.cz