Jiří Štěpnička se narodil malíři a výtvarníkovi Janu Samcovi a herečce Jiřině Štěpničkové v Londýně, kam odešla jeho maminka poté, co jí kvůli těhotenství přestali dávat v divadle role.

Tatínek ale zůstal v Karlových Varech. Když byl Jiřímu rok, vrátili se sice s maminkou do Prahy, ale ani pak nežili jako kompletní rodina, k tátovi do Varů jezdili spíš jako na návštěvu.

Zdroj: Youtube

Nevydařená emigrace

Když mu byly sotva čtyři roky, Jiřina Štěpničková se rozhodla i s ním emigrovat. Malému Jiřímu to samozřejmě neřekla, myslel si, že cestují za tatínkem.

O tom, že peníze a svůj osud nevložila do rukou zkušenému převaděči, ale vysokému důstojníkovi státní bezpečnosti, nevěděla. Prasklo to až ve chvíli, kdy všechny členy skupiny, která tehdy chtěla utéct za hranice, pozatýkali.

15 let natvrdo

Jiřinu Štěpničkovou zavřeli do vazební věznice na Pankráci a v prosinci 1952 byla odsouzená za vlastizradu k patnácti letům vězení. Jiřího odvezli do dětského domova, kde prožil několik týdnů a pak si ho vzal k sobě tatínek.

Mámu pak mohl poprvé obejmout až po deseti letech. Sice za ní jednou za tři měsíce jezdili s otcem do vězení, ale to bylo pro malého kluka velké trauma. Maminku pustili po dvou třetinách trestu a Jirku si pak zase vzala k sobě.

Samcová? Tak to nikdy…

Jiří Štěpnička začal studovat Gymnázium Jana Nerudy a tam se seznámil se svou budoucí manželkou Janou Říhovou. Zpočátku to ale mezi nimi moc nefungovalo, on ji považoval za šprtku, ona jeho za flákače…

Přesto se do sebe zamilovali a brzy došlo na svatbu. Jiří Štěpnička se ale jmenoval Samec a Jana se nechtěla jmenovat Samcová, proto zůstala Říhová a stejné příjmení dostaly i obě jejich děti, syn Jakub a dcera Judita.

Jiří se zase samovolně přejmenoval na Štěpničku. Až po revoluci ho dcera právnička upozornila na to, že je to nezákonné, boj s úředním šimlem o své jméno ale nakonec vyhrál.

Věrný Národnímu divadlu, až za hrob

Štěpnička úspěšně vystudoval DAMU a po ukončení studia se přes oblastní divadla záhy dostal až do toho Národního, ze kterého nikdy během své kariéry neodešel. Talentovaný Štěpnička se ale prosadil i před filmovou a televizní kamerou.

Už na konci šedesátých let se objevil v historickém snímku Slasti Otce vlasti, později přišly například snímky Svatby pana Voka, Tichý Američan v Praze, Jak básníci přicházejí o iluze, Nebožtík si nepřál květy, Případ dvou sester a desítky dalších.

Gottwald mu uznání nepřinesl

Brzy hrál i v oblíbených televizních seriálech, třeba v cyklu Muž na radnici, Synové a dcery Jakuba skláře, Inženýrská odysea, Okres na severu, Chlapci a chlapi, nověji Ordinace v růžové zahradě, Vyprávěj a Modrý kód.

Ne vždy byl ale jeho výběr role šťastný, když vzal v 80. letech roli Klementa Gottwalda v minisérii Gottwald, protože byl nechvalnému dělnickému prezidentovi hodně podobný, mnoho diváků tím velmi překvapil a hlavně pobouřil.

Právě vzhledem k tomu, co režim provedl jeho mamince. Ta ale s rolí svého syna neměla problém. Štěpnička však po sametové revoluci nemohl kvůli Gottwaldovi dlouho sehnat práci.

Skvělý dabér

Málokterý z našich herců má na svém kontě tolik nadabovaných filmů jako Jiří Štěpnička. Byl dabérem Harrisona Forda, Stevena Segala či Michaela Douglase a v dabingu to dotáhl až k Ceně Františka Filipovského za mužský herecký výkon v dabingu filmu Po čem ženy touží. V roce 2010 k tomu přidal ještě prestižní Thalii.

Životní láska

Dnes je herec Jiří Štěpnička téměř dva roky vdovcem, jeho milovaná žena Jana zemřela v roce 2022. Manželé spolu strávili krásných 57 let, během kterých si byli neustále oporou a prakticky nikdy se nehádali.

„Odbyli jsme si s Janou krize na začátku vztahu a pak už jsme se měli jenom rádi. Nevím, jak to zvládat, Jana mi všude schází, ale přes všechny problémy se mi umírat ještě nechce,“ řekl smutný herec v jednom z rozhovorů.

Zdroj: Vlasta.cz, Kafe.cz, Jiří Štěpnička | ČSFD.cz

Související články