Herečka malá postavou, ale velká díky svému dramatickému umění a jedinečnému hlasu. Mimochodem, ačkoli k tomu měla všechny předpoklady, dabovala jen minimálně – například Elizabeth Taylor ve slavném filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Vytvořila však téměř sto padesát filmových a televizních rolí, k nimž je třeba přičíst spoustu dalších na divadelních prknech a také nějaké kousky v rozhlase. Zatímco ve filmu si získala srdce diváků například coby afektovaná Marcela z filmu Světáci, v divadle kritika vysoce cenila například její Kleopatru, královnu Kristinu nebo hlavní hrdinku v představení Návštěva staré dámy.
Zářila v Pensionu pro svobodné pány
Všechny tyto role a s nimi desítky dalších ztvárnila v pražském Divadle na Vinohradech, ve kterém pracovala neuvěřitelných jedenašedesát let. Jednu jedinou sezonu strávila jinde, v Hradci Králové, kam nastoupila po absolutoriu na DAMU.
Vinohradům zůstala věrná celou svou aktivní kariéru, ale občas hostovala jinde – tak mohla v šedesátých letech zazářit coby Anděla v Pensionu pro svobodné pány, hře, kterou měl na repertoáru Činoherní klub.
Mateřské role nesplňovala
Neznamená to ale, že se na Vinohradech od začátku stala hvězdou, naopak. Začátky pro ni byly těžké, na velkém jevišti se ztrácela, doba si žádala ženské představitelky mocných mateřských rolí, což nesplňovala. Až pak někoho napadlo dávat jí chlapecké, tehdy se říkalo kalhotkové, role.
Tou vůbec první byla role Gyözy Hanáka v maďarské hře Den hněvu, kterou režíroval Otto Haas. Kluky hrála i v době poplatných titulech, ztvárnila třeba Jurkina v Mladé gardě či Viťku ve Stalingradcích a kluka si hrála i ve Zvíkovském raráškovi, jedné z vůbec prvních televizních inscenací.
První velká ženská role Jiřiny Jiráskové v divadle přišla v roce 1957, kdy skvěle zahrála titulní hrdinku v Deníku Anny Frankové. Herečce tehdy bylo šestadvacet.
Kolegyni Štěpničkové se omluvila
Padesátá léta byla i v divadlech docela dramatická, Jirásková spolu s dalšími kolegy a kolegyněmi přispěla k tomu, že další herečka, Jiřina Štěpničková, skončila na patnáct let ve vězení – šlo přitom o nesmyslný vykonstruovaný proces.
Po protestech dalších herců jí byl trest později snížen na deset let a Jirásková se mnohokrát za svůj někdejší postoj omlouvala. Vysvětlovala ho tím, že coby mladá a nezkušená uvěřila propagandě.
Sama z komunistické strany vystoupila v roce 1970 a následující desetiletí se tak prakticky nedostala před mikrofon ani kameru, ačkoli měla slušně našlápnuto. Ubylo také divadelních rolí.
Milovala zahradničení a restaurovala nábytek
Později vzpomínala, že právě během deseti let, kdy přišla skoro o všechnu práci, se toho o životě dozvěděla nejvíce. Studovala biologii a filozofii, věnovala se milované zahradě, učila se restaurovat lidový nábytek.
Zároveň si užívala šťastného partnerství s režisérem Zdeňkem Podskalským. Kromě občasné role na Vinohradech se objevovala v zájezdových představeních, třeba v Podskalského komediích Žena v trysku století a Liga proti nevěře.
Velká láska s režisérem Podskalským
Se Zdeňkem Podskalským žila sedmadvacet let, až do jeho smrti v roce 1993. Předtím byla vdaná za herce Jiřího Pleskota, ovšem manželství trvalo pouhé dva roky.
Zatímco Podskalský měl z předchozího vztahu syna, Jiřina Jirásková děti neměla – později v životě toho podle svých slov litovala. Dítě čekala například s hercem Jiřím Valou, s nímž podvedla svého prvního manžela, ale tehdy se rozhodla pro potrat.
Po sametové revoluci ředitelkou divadla
V osmdesátých letech omezení pominula a Jiřina Jirásková zase hrála a točila naplno. Po pádu režimu v roce 1990 se rozhodla zkusit výběrové řízení na ředitele Divadla na Vinohradech, které pak následujících deset let vedla.
I tahle role jí sedla, jen pro diváky to byla možná škoda, protože v té době omezila své divadelní hraní na minimum.
Skvělé role na sklonku života
V devadesátých letech však vytvořila třeba skvělou roli ve filmu Fany z roku 1995 a výrazné byly i její postavy v seriálech Život na zámku a Pojišťovna štěstí.
Ona sama dokázala sestoupit z ředitelského piedestalu a opět se vrátit mezi své hrající kolegy a na sklonku kariéry ztvárnit třeba matku, která se vrátila ze záhrobí, v argentinské komedii Vrátila se jednou v noci.
Role jí sedla, protože v ní skvěle ukázala svůj smysl pro černý humor a sarkasmus. Vůbec poslední rolí Jiřiny Jiráskové v Divadle na Vinohradech se stala Kasandra v komedii Woodyho Allena Mocná Afrodité – naposledy ji hrála v říjnu 2012.
Jiřina Jirásková zemřela v lednu 2013. Pohřbena je v milovaných jihočeských Malenicích, stejně jako její dva životní partneři.
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, dvojka.rozhlas.cz
