Herečka Jiřina Štěpničková se narodila 3. dubna 1912 do měšťanské rodiny. Tradiční dívčí výchovu ale vlastně nikdy nezažila. Otec si přál syna a s Jiřinou proto neřešili panenky, ale zejména sport. Už jako mladá dívka tak Jiřina výborně lyžovala, hrála tenis a fotbal.
VIDEO: Připomeňte si osud Jiřiny Štěpničkové v podcastu.
Láska k herectví přišla úplnou náhodou
Dlouho to proto vůbec nevypadalo, že by snad někdy měla být herečkou či se jinak angažovat v umělecké branži. Jenže souhra okolností způsobila, že si hraní zamilovala. Jednou se ve škole její třída chystala zúčastnit se divadelních her, výlet měl být zaplacen z peněz, které vyberou ve školní akademii.
Štěpničková ale původně do hry nebyla obsazena, jenže její spolužačka onemocněla, a tak dostala její roli. „Bivoje jsem se přes noc naučila. Kvůli horám a lyžím. Ale stalo se něco, co obrátilo celý můj život naruby,“ svěřila se před lety. Jenže její otec byl striktně proti, aby se stala součástí uměleckého světa.
Dokonce se spolu nějakou dobu nebavili, nakonec se ale usmířili a přišel se na Jiřinu podívat do Národního divadla. Štěpničková se začala prosazovat i ve filmech, skvěle ztvárnila roli Viktorky v Babičce. Postupně se z ní stala hvězda, o kterou se režiséři přetahovali.
První velkou lásku zničila žárlivost
Během působení v Národním divadle se také Štěpničková zamilovala do kolegy Ladislava Peška. Dlouho spolu ale nevydrželi, zejména proto, že Jiřina byla velmi temperamentní a Ladislav zase tak trochu žárlivec. „Začali jsme filmovat, štvali se z práce do práce, každý z nás si chtěl zachovat svoji nezávislost a svoji autoritu. Ani jeden se nechtěl podřídit,“ cituje slova Ladislava Peška web Svět Ženy.
Svatba, porod i rychlý rozvod
Vždy milovala dobrodružství, a tak se v roce 1946 rozhodla, že se pokusí uspět i za hranicemi, konkrétně pak v Anglii. Na první pokus tam ale vydržela jen tři měsíce, nicméně i za tak krátkou dobu se jí díky tomu změnil život.
Otěhotněla, a aby nepřišla do řečí, provdala se v Londýně za malíře Jana Samce. Manželské dvojici se narodil syn Jiří, který je dnes rovněž úspěšným hercem. Láska ale dlouho nevydržela a po roce manželství následoval rozvod.
Skončila v pasti StB
Její výlety do Anglie ale byly proti pravidlům tehdejšího režimu a bylo jen otázkou času, kdy za to bude trpět. Tehdejší papalášové to vymysleli velmi chytře. Štěpničková totiž dostala dopis od režiséra, který žil v západním Německu. Stálo v něm, aby přijela, že pro ni má práci. Štěpničková jejich lest odhalila až příliš pozdě. Uprostřed šumavských lesů ji chytila pohraniční hlídka. Byla obviněna z vlastizrady a syn Jiří skončil v dětském domově.
Hrozil jí trest smrti
Zabavili jí majetek a po dvoudenním soudu byla obviněna z vlastizrady. Její kolegové dokonce sepsali petici, aby jí byl uložen trest smrti. Štěpničková byla nakonec odsouzena k 15 letům vězení. V pardubické ženské věznici nakonec byla deset let. Syna mohla vidět jen čtyřikrát do roka, malý Jiří byl později svěřen do výchovy její sestry.
Byla pevná jako skála
I když si ve vězení prošla peklem, nesložila se, stále byla pevná. Často svým spoluvězeňkyním zpříjemňovala dlouhé večery vyprávěním historek z divadelního světa. Propuštěna byla ve svých osmačtyřiceti letech na podmínku, a to pouhé dva měsíce před prezidentskou amnestií.
Žila se synem v bytě bez vody
Návrat do běžného života byl pro Štěpničkovou velmi těžký. Tím spíš, když se z vězení vrátila s chatrným zdravím. Navíc jí a jejímu synovi byl přidělen byt, ve kterém se žilo opravdu těžko. Nebyla tam elektřina, voda ani záchod.
Společně ale vše zvládli a Jiřina Štěpničková se ještě dočkala uměleckých začátků svého syna. Byla na něj pyšná, i když to moc nedávala znát. Nakonec zemřela 5. září 1985 ve věku 73 let na rakovinu. Přitom stačily ještě čtyři roky, aby zažila sametovou revoluci a změnu režimu, která by ji určitě potěšila.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, lifee.cz, krajskelisty.cz, blesk.cz, svetzeny.cz, zena.aktualne.cz, denik.cz