Herec Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze, a to do rodiny švadleny a ševce. Ačkoli byli jeho rodiče chudí, milovali umění a tuto vášeň po nich Josef zdědil. Už jako malý chlapec hrál se svým bratrem v komparzu vinohradského divadla, tehdy se mu ale ještě ani nesnilo, kolik toho v hereckém světě dokáže. 

V Riegrových sadech zasáhl osud

Osud v jeho životě zasáhl poprvé, když mu bylo patnáct let. Tehdy si ho v Riegrových sadech všimli producenti a nabídli mu roli ve filmu Lízin let do nebe. A herectví se Kemrovi natolik zalíbilo, že se mu rozhodl věnovat i nadále.

Rodiče z toho ale radost neměli a trvali na tom, aby se věnoval nějakému „solidnějšímu“ povolání. A jelikož to byl poslušný chlapec, vystudoval obchodní školu a živil se i mimo hereckou branži. Vystřídal profesi číšníka, promítače a také elektromontéra.

Hrušínský ho nasměroval na správnou cestu

K tomu, aby do herectví šel naplno, Jiřího Kemra nasměroval nejspíš Rudolf Hrušínský. S tím se potkal a skamarádil během natáčení Cesty do hlubin študákovy duše. Znovu se potkali, zrovna když Kemr u Masarykova nádraží skládal brambory. Rovnou spolu nasedli na vlak a odjeli za kočovnou společností Červíčkových, což byli Hrušínského příbuzní. S nimi pak hrál Kemr až do konce druhé světové války

Zdroj: Youtube

Životní roli málem nedostal

Kemrova herecká kariéra je protkána mnoha filmovými rolemi. Diváci si ho ale nejvíc oblíbili jako dědu Komárka ve filmu Na samotě u lesa. Málokdo ale dnes s odstupem času tuší, že režisér Jiří Menzel musel vyvinout značné úsilí, aby tuto roli Josef Kemr dostal.

Nebyl zrovna přítelem režimu a komunistům navíc vadilo, že je silně věřící. Menzel si ho nakonec prosadil díky argumentu, že Kemr jako jediný herec umí skvěle zacházet s kosou a také hrát na violu

Manželku miloval, ale ne ve všem s ní souhlasil

Paradoxní je, že první hercovou manželkou byla zapálená komunistka, herečka Eva Foustková. I tak spolu ale byli mnoho let šťastní a jejich spokojené manželství ukončila až hereččina smrt, se kterou se těžko smiřoval.

Navzdory své víře se poté herec přidal ke skupině spiritistů, kteří pomocí média mluvili s mrtvými. Díky tomu se s manželkou posmrtně rozloučil a našel svůj vnitřní klid. 

Plácnutí po zadku zničilo letité přátelství

Druhou osudovou ženou Josefa Kemra byla herečka Marika Skopalová, která s ním hrála v Národním divadle. Ačkoli ji miloval a ctil, nikdy se nevzali. K jejich vztahu se váže jedna zajímavá historka.

Rudolf Hrušínský během jedné z divadelních zkoušek Mariku lehce plácl po zadku a to neměl dělat. Kemr ho totiž poté odstřihl ze svého života a nikdy mu nedokázal odpustit. Skončilo tak jejich společné rybaření a nikdy spolu už nezašli ani na pivo do hospody.

Dokonale utajený syn

Ani s jednou ze svých životních lásek neměl Kemr děti. Vychovával pouze dvě nevlastní. Dokonale se mu ale nejspíš podařilo utajit nemanželského syna Vladimíra. Ten dlouhé roky netušil, že je synem slavného herce.

„Pan Kemr měl milostný románek s mojí maminkou Boženkou. Říkával jí Carmen. Přiznala mi to na smrtelné posteli. Věkem jsem mu začal být více a více podobný, tak jsem se na to snažil zeptat přímo jeho,“ řekl Vladimír pro web Aha!

Kemr se mu nejdříve vyhýbal. Až v roce 1994 se spolu sešli a o všem si pohovořili. „Povídali jsme si o lese, o přírodě, o tom, co mě baví a jak se mi daří. A o společných zájmech,“ zavzpomínal Vladimír pro lifee.cz. Poslední, co mu slavný otec řekl, prý bylo: „Jsem rád, že jsi.“

Kemrova životní láska Marika Skopalová ale tomuto příběhu nevěří a také prozradila, že on s ní o synovi nikdy nemluvil. Je ale herci tak podobný, že jeho verze celého příběhu je s největší pravděpodobností pravdivá. 

Odpor uměl dát najevo

Komunistický režim herec dlouhodobě kritizoval, a když na to přišlo, nebál se ozvat. V roce 1968 vystoupil proti okupaci a také odmítl převzít titul zasloužilý umělec. V revolučním roce 1989 pak podepsal petici Několik vět a otevřeně podpořil Václava Havla. Vystoupil také na manifestaci Občanského fóra na pražské Letné. 

Na smrt byl dlouho připraven

Jako silně věřící člověk byl Josef Kemr dlouho smířen i se smrtí. Dokonce měl snad i spávat v rakvi, aby se připravil na to, co ho jednoho dne čeká a nemine. Když mu proto lékaři řekli, že má rakovinu žaludku, přijal tuto diagnózu s obrovskou statečností. Nakonec odešel na věčný odpočinek 15. ledna 1995 ve věku dvaasedmdesáti let.

Související články

Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, lifee.cz, prozeny.cz, plus.rozhlas.cz, ahaonline.cz