Pamatujete si na olympiádu v Soulu 1988? Bylo brzké ráno 23. září a mnoho lidí se chystalo do škol a do práce, když na obrazovkách spatřili muže s číslem 984. Komentátor Štěpán Škorpil zvěstoval: „Jožka Pribilinec se už může radovat. Je vítěz. Je velký vítěz.“
Ten moment, kdy Pribilinec v cíli chodeckého závodu na 20 kilometrů protnul pásku s rukama vztyčenýma k nebesům a vysílen padl k zemi, obletěl celý svět. Radost a euforie byly namístě.
VIDEO: Jozef Pribilinec vyhrál zlato na olympiádě v roce 1988. Podívejte se, jak na chodecký závod vzpomíná.
Od lyžování k chůzi
Jozef Pribilinec se narodil 6. července 1960 v Kopernici na Slovensku. V mládí se věnoval běhu na lyžích, avšak v sedmnácti letech se seznámil se závodní chůzí, která se stala jeho osudem. Po roce a půl tréninku se stal juniorským světovým rekordmanem a mistrem Evropy ve své kategorii.
Jeho první olympijská zkušenost v Moskvě 1980 skončila 20. místem, což sám Pribilinec připisuje své namyšlenosti. „Byl jsem namachrovaný frajer a skončilo to výbuchem,“ vzpomínal později.
Cesta k olympijskému zlatu
Neúspěch v Moskvě ho nezlomil, naopak ho motivoval k ještě tvrdšímu tréninku. V roce 1982 získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v Athénách, což byl začátek jeho sběratelské cesty po cenných kovech. Stejnou medaili přivezl i z mistrovství světa v Helsinkách 1983 a Římě 1987. Mezitím, v roce 1986, se stal mistrem Evropy ve Stuttgartu.
Jeho největší úspěch ale přišel až na olympiádě v Soulu 1988. Navzdory velkému vyčerpání dokázal ve finiši závodu na 20 kilometrů porazit Němce Weigela, který jako jediný zachytil jeho nástup. Tento triumf se stal splněním jeho životního snu a zapsal ho mezi legendy československého sportu.
Diskotéka a psychologické hrátky
Pribilinec byl známý svými psychologickými triky a drobnými provokacemi. Před zlatým olympijským závodem se například schválně objevil na hotelové diskotéce, aby soupeře vykolejil svou zdánlivou suverenitou a klidem.
„S kamarádkou jsme tancovali hned u dveří, aby nás při cestě z jídelny nemohli přehlédnout. Potřeboval jsem jim dát pocítit svou pohodu a jistotu,“ vzpomínal před lety v rozhovoru pro iDnes na jednu z taktik před závodem v Soulu.
Medaile v krabici
Na časté novinářské otázky, jestli má doma na medaile nějakou síň slávy, odpovídá s úsměvem: „Mám je někde v krabicích. Jediné, co mám vystavené, jsou dva diplomy, kdy jsem byl v letech 1986 a 1988 vyhlášen nejlepším sportovcem Československa. Toho si cením ze všeho nejvíc.“
Politická kariéra směrem doleva
Po úspěšné sportovní kariéře, kterou ukončil kvůli problémům s koleny, se Pribilinec pustil do politiky. V roce 1990 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Komunistickou stranu. Na svůj mandát ale prakticky hned rezignoval a do poslaneckých lavic neusedl.
Politice dal ještě druhou šanci po rozdělení republik, když se stal poslancem za Stranu demokratické levice. Zůstal tak věrný svým levicovým názorům a nikdy nezahodil stranickou knížku. „Jsem dítě socialismu a byl v tom duchu vychovaný od školky,“ říkal o sobě na přímý dotaz redaktora CNN Prima News.
Dnes vítězí příroda a rodina
Vedle sportu má Jozef Pribilinec silný vztah k přírodě, je vášnivým myslivcem. Tou cestou také nasměroval svoje podnikání, když začal chovat bažanty.
Nyní už je jeho hlavním zájmem zejména rodina. Jozef je podruhé ženatý, z prvního manželství má tři dnes už dospělé děti, se svou současnou manželkou Andreou mají dva syny, sedmnáctiletého a patnáctiletého.
„Těm se snažím dát to, co jsem nebyl schopen dát dětem z prvního manželství,“ svěřuje se pro iDnes Jozef Pribilinec, první slovenský atlet, kterému se na krku houpal nejcennější olympijský kov.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, olympijskytym.cz, olympic.sk, idnes.cz, cnn.iprima.cz, pluska.sk, atletika.sk