Zrovna se psal 17. červen 1909, když se v Brně narodil herec Karel Höger. Pocházel z velmi skromných poměrů a byl nejmladším ze třinácti dětí. Dospělosti se však dožil jen on a jeho o dva roky starší bratr Rudolf.

Už jako malý chlapec doprovázel Karel svou maminku na ochotnická představení a také hrál se sourozenci loutkové divadlo.

Nějakou dobu se zdálo, že Karel Höger nebude hercem, ale učitelem. V roce 1928 absolvoval studium na učitelském ústavu a odešel učit do Lomnice u Tišnova.

Brzy se ale rozhodl pokračovat ve studiích, konkrétně pak herectví na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně. Ačkoli své první angažmá získal právě tam, s maminkou se rozhodli přemístit do Prahy.

Odvaha a charakter

Během druhé světové války se nebál Karel Höger ukázat svou pravou, velmi odvážnou tvář. Působil v protinacistickém odboji, a dokonce finančně podporoval rodiny, jejichž členové trpěli v koncentračních táborech.

Ukrýval také před gestapem spisovatele Františka Kožíka. Nacisté se mu nakonec pomstili tím, že v roce 1942 vyšla v tisku fotografie, jak hajluje v Národním divadle. K tomu ho donutili po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Dokázal se prosadit

Ačkoli měl Karel Höger v Národním divadle angažmá od roku 1950 až do své smrti v roce 1977, neustále mu někdo házel klacky pod nohy. Jakmile skončila válka, dostával méně rolí nebo mu naopak dávali úkoly, které prakticky nešly splnit.

Nakonec se ale dokázal prosadit nejenom v divadle, ale i ve světě filmu. Zahrál si inženýra Prokopa ve filmu Krakatit či stárnoucího muže ve filmu Romeo a Julie. 

Své životní role se nedožil

O nejvýraznější roli primáře Sovy v Nemocnici na kraji města ho bohužel připravila smrt. Nakonec byl tak do oblíbeného seriálu dosazen Ladislav Chudík. Karel Höger se ale v legendární Nemocnici přece jen objevil.

Jedná se o scénu z konce třinácté epizody, kdy primář Sova odjíždí v moskviči a není mu vidět do tváře. Televizní režisér Jaroslav Dudek se tak rozhodl proto, aby mu vyjádřil úctu.

Zdroj: Youtube

Na svou maminku nedal dopustit

Jeho velké osobní kouzlo pochopitelně přitahovalo i ženy. Poprvé se oženil s herečkou Zdenkou Procházkovou, podruhé pak s referentkou Československého rozhlasu Evou Vachkovou. V jeho životě ale existovala pouze jedna žena, kterou bezmezně miloval, a to byla jeho maminka.

„Byli jsme herecké manželství. Každý měl svá představení, své zkoušky. O domácnost jsem se nikdy moc nestarala, na jídlo jsme chodili do hospody. A i kdybych se snažila něco uvařit, stejně bych nepřekonala kuchařské umění Karlovy maminky, od níž mu chutnalo nejvíc,“ prozradila Procházková, která s Högerem žila sedmnáct let. 

Höger byl s maminkou i během jejích posledních chvil. „Karel ji držel za ruku a šeptal, že ji nikdy neopustí a že i po smrti budou spolu,“ prozradila Procházková. „Tenkrát jsem ještě otevřela okno, aby duše mohla vylétnout ven. A pak jsem Karla odvezla do divadla, kde ani ne hodinu po smrti své matky musel vystupovat na jevišti. To je úděl herce.“

Zvláštní historka

Dodnes se traduje, že krátce po smrti se dostala lebka herce Karla Högera do výzkumného ústavu, kde ji studovali vědci. U herce se totiž objevila zvláštnost, konkrétně metodismus sutura metopica, tedy v překladu nesrostlá čelní kost. Ačkoli je to poměrně rozšířená porucha, ve většině případů není tak výrazná, jako tomu bylo u Högera. Zda se ale opravdu rozhodl svou lebku darovat na prozkoumání, či to je jen povídačka, to se už asi nikdy nedozvíme.

Zdraví mu postupně vystavovalo stopku

Herec bojoval dlouhé roky se srdečním onemocněním, dokonce i zkolaboval, a to kvůli přemíře stresu a špatných poměrů v Národním divadle. Na začátku 70. let tak začal pravidelně chodit k lékaři, protože měl příznaky ischemické choroby srdeční. A ačkoli se tomu bránil, nakonec se nechal hospitalizovat.

Když se později vrátil do Národního divadla, bohužel mu znovu byly nabízeny jen malé role. Odloučení od milované práce ho psychicky ničilo. „Herec, jakmile přestává hrát, přestává žít, přestává mít rozum a srdce a jako člověk jde do bahna,“ svěřil se tehdy herec. 

Donutili ho podepsat Antichartu

O Karlovi Högerovi se vědělo, že nikdy nepodepsal něco, s čím by stoprocentně nesouhlasil. Když ho ale v roce 1977 společně s dalšími hereckými velikány pozvali do Národního divadla k podepsání Anticharty, nakonec nátlaku podlehl.

Když ale následně z divadla nuceně odešla jeho oblíbená kolegyně Vlasta Fabiánová, už nemohl dál. 

Zemřel dva dny po výpovědi

Z posledních sil 2. května 1977 donesl do Národního divadla svou výpověď. Tehdejší tajemnice činohry Národního divadla Helena Tuháčková ji ale nechtěla přijmout. Karel Höger ji však přemluvil, aby mu složité rozhodnutí usnadnila.

Dokonce jí popsal, jak chce jít odpoledne do tuzexu a koupit si tam barevnou televizi. Ve stejný den večer se mu ale udělalo zle a prodělal infarkt. Charismatický herec Karel Höger zemřel 4. května 1977 ve věku 67 let. 

Zdroj: vlasta.cz, lifee.cz, krajskelisty.cz, csfd.cz, lidovky.cz 

Související články