Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži do rodiny knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu založenou v roce 1909 v Novém Jičíně. Budoucí písničkář chtěl být původně hrnčířem jako pradědeček, dokonce i absolvoval Keramickou školu v Bechyni.

A i když se řemeslem chvíli živil, brzy se rozhodl zaměřit se na hudbu a poezii. Když nastoupil na vojnu, začal vystupovat s beatovou skupinou The Bluesmen.

Komunisty nenáviděl odmala

Averzi ke komunistům a komunismu jako takovému měl Karel Kryl už odmala. Není se ale čemu divit, jeho rodině v roce 1950 komunisté zničili úspěšnou tiskárnu. Dokonce jim tiskařské stroje zničili přímo před očima a následně je odvezli do šrotu.

Bratříčka brzy zakázali

Když Kryl začínal se svou uměleckou kariérou, vystupoval na malých scénách převážně v Ostravě či Olomouci. Jeho první písně se začaly hrát v rozhlase od roku 1966, zásadní zlom ale přišel až za sovětské okupace. Právě na ni Kryl reagoval písněmi, které se rychle staly populárními.

Svou vůbec první desku vydal pouhý půlrok po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Titulní píseň alba Bratříčku, zavírej vrátka, byla později zakázána. Možná i proto si ji lidé zamilovali a začali ji brát jako symbol tehdejší doby. 

Zdroj: Youtube

V exilu zpočátku trpěl

Na začátku září roku 1969 se Kryl rozhodl odjet na písničkářský festival na západoněmecký hrad Waldeck. U našich sousedů se mu zalíbilo a rozhodl se podat žádost o politický azyl, aby mohl v Německu zůstat.

Začátky mimo rodnou zemi pro něj ale nebyly snadné, cítil se velmi osamocený a nevyhovovala mu ani cizí kultura. Naštěstí pro něj se brzy spojil s lidmi, kteří mu dokázali pomoci. 

„Žádný strach, ve světě se neztratím, a hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi nebude příliš stýskat,“ napsal v dopise svým rodičům. 

První manželka mu zlomila srdce

Charismatického Kryla si oblíbily i ženy, viděly v něm silnou osobnost a někoho, kdo se o ně dokáže postarat. V emigraci se Kryl poprvé oženil v roce 1973, jeho manželkou se stala Eva Sedlářová. Už po dvou letech se ale rozešli, což hudebník těžce nesl.

„Nebyl to obyčejný vztah, ale stav duše. Odhodlání s někým zestárnout, proto pro mě bylo tak bolestné, že to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se. Ještě dnes mě to bolí,“ prozradil později v rozhovoru s publicistou Milošem Čermákem. 

S nevěrou si hlavu nelámal

Tři roky po rozvodu se Kryl seznámil s bankovní úřednicí Marlen Brousert. Zrovna vzorným partnerem ale nebyl. Po listopadu 1989 totiž začal Kryl žít střídavě v Česku a Německu.

V Praze, kde byl mimo dohled své partnerky, prožil románek s Jiřinou Lebedovou, která mu měla pronajmout byt, ve kterém si potají užíval s mladičkou Markétou Matouškovou.

Ačkoli nedokázal být věrný a oddaný jedné ženě, stejně si Marlen Brousert 7. února 1991 potají po patnáctileté známosti vzal za manželku.

Byl i sportovním redaktorem

Málokdo ví, že Karel Kryl pracoval také pro Svobodnou Evropu jako sportovní redaktor. Psal rýmované politické komentáře a natáčel i rozhovory s krajany, kteří měli zajímavé životní osudy.

S rozpadem Československa se nikdy nesmířil

Kryl se do Československa vrátil 30. listopadu 1989 na pohřeb své maminky. Neskrýval ale své zklamání z polistopadového politického vývoje, zejména pak z rozpadu Československa na přelomu let 1992 a 1993.

Lidé ale byli tehdy v euforii z čerstvě nabyté svobody a nebyli zvědaví na podobnou kritiku. Karel Kryl se tím rychle dostal na okraj společenského zájmu.

V roce 1990 uveřejnil kritickou píseň Sametové jaro, následně také skladbu Od Čadce k Dunaju, prostřednictvím které se postavil proti rozpadu federace.

Kryl později litoval, že během převratu v roce 1989 na Václavském náměstí zpíval společně s Karlem Gottem hymnu. Mrzelo ho také, že nikdy nedostal pozvání k audienci od Václava Havla.

Mnoho posmrtných ocenění

Kryl nepřestával koncertovat ani v posledních letech svého života. Vycházely mu také nové i staré knihy a vydával další další desky. Nakonec zemřel náhle 3. března 1994 v německém Mnichově na infarkt myokardu, pochován je pak na Břevnovském hřbitově v Praze.

Legendární hudebník se dočkal mnoha posmrtných ocenění. V roce 1995 byl zapsán do Síně slávy ceny Grammy, získal Cenu Františka Kriegla a také medaili Za zásluhy.

V roce 2014 pak i Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V rodné Kroměříži byla také otevřena stálá Expozice Karla Kryla v Měšťanském pivovaru. 

Inspirací je dodnes

Karel Kryl vždy byl a bude inspirací pro mnohé muzikanty. Velkou měrou ovlivnil tvorbu zpěváka Daniela Landy, písničkáře Tomáše Kluse či hudebníka Jaromíra Nohavici. 

Zdroj: vlasta.cz, lidovky.cz, novinky.cz, dk-kromeriz.cz

Související články