Škoda že nedostávala více příležitostí na filmovém plátně. Hrála jen v pár titulech a většinou jen menší party, a proto je dneska těžké si připomenout herectví Kláry Jernekové a jeho proměnu v průběhu časů. Začínala jako naivka, ale časem se přehrála do rolí komediálního střihu.
Když se coby Rozálie objevila v seriálu Byli jednou dva písaři z roku 1972, bylo jí šestadvacet a pořád platila za velký herecký talent. Mluvilo se o ní mimo jiné jako o nástupkyni legendární Hany Kvapilové. Její osud se však nakonec vyvíjel jinak.
VIDEO: Klára Jerneková vzpomíná na Jiřího Sováka, s nímž hrála v seriálu Byli jednou dva písaři. Podívejte se.
Princezna Pampeliška a Bohdanka
Její nejslavnější rolí ale zůstala jedna z těch prvních. Princezna Pampeliška ze stejnojmenného televizního filmu, kterou režisér Ludvík Ráža natočil v roce 1967. Smutný příběh o princezně, která si odmítne vzít hispánského krále a raději uteče, aby ji nakonec zesláblou odfoukl podzimní vítr.
Princezna Pampeliška sice měla mnohé neduhy inscenací s papundeklovými kulisami, ale divákům se líbila. Stejně jako Bohdanka, hrdinka příběhu Sedmero krkavců natočeného jen o rok později.
Dalších opravdu velkých rolí před kamerou se však Klára Jerneková nedočkala, i když kromě divadla hodně natáčela v rozhlase a hrála i v mnoha televizních inscenacích, objevila se i v pár bakalářských povídkách. V devadesátých letech už ale moc nabídek nepřicházelo, jednou z mála výjimek byl seriál Hotel Herbich z roku 1999.
Konec pro nadbytečnost
Hraní přitom měla Klára Jerneková v genech, její matkou byla herečka Jiřina Stránská, otcem divadelní režisér Karel Jernek. Jejich dcera už na gymnáziu chodila na dramatický kroužek a nikoho nepřekvapilo, že se hned po maturitě dostala na DAMU. Už jako studentka hostovala v Divadle E. F. Buriana i v Semaforu.
Po absolutoriu v roce 1966 nastoupila do Národního divadla, odkud ji propustili až v roce 2000. Pro nadbytečnost a snad i pro nespolehlivost. Svého času tam přitom byla za hvězdu, třeba jako Hedvika v Ibsenově Divoké kachně, Kateřina ve Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy či Zoe z divadelní hry Vůně květin.
Osobní život se jí nevyvedl
Na přelomu tisíciletí se však herečka Klára Jerneková už nějakou dobu trápila. Nedařilo se jí v osobním životě, měla za sebou rozpad druhého manželství. Těžce nesla už konec toho prvního v osmdesátých letech – s divadelním kolegou Josefem Čápem, někdejším idolem, se rozvedla, když se zamiloval do operní pěvkyně Gabriely Beňačkové.
Soužilo ji rovněž, že pro ni ubývá rolí, což konec v Národním divadle jen podtrhl. Kolegové zmiňovali, že na zkoušky chodila pozdě, opilá, neuměla texty. Vědělo se o ní, že kombinuje vodku s prášky.
Deprese a strach ze stáří
Netrpěla nedostatkem, celý život milovala luxus, nosila norkové kožichy, doma měla spoustu cenných artefaktů. Ale trápila ji samota i deprese. Vadilo jí, že stárne. Pila víc a víc, začala chodit po hospodách s divnými kumpány. Půl roku před smrtí si zlomila nohu a přestala prakticky vycházet ven.
Zemřela posledního července 2003 v osmapadesáti letech ve svém bytě na pražském Smetanově nábřeží. Její syn Filip, rovněž herec, její popel rozprášil pod jezem do Vltavy, kterou měla celý život pod okny.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, zeny.iprima.cz, ahaonline.cz, krajskelisty.cz