V roce 2022 oslavila královna Alžběta II. platinové výročí, 70 let vlády. Bohužel v tomtéž roce i zemřela. Zažila 15 britských premiérů a 14 amerických prezidentů.
Ročně se zúčastnila stovek pracovních akcí a setkání, musela se vyrovnat s řadou osobních tragédií a občas dělat i nepopulární rozhodnutí, kvůli kterým čelila kritice veřejnosti. Když zemřela, plakal celý svět.
Korunovace (1953)
Královnou se sice stala 6. února 1952, v den, kdy zemřel její otec, král Jiří VI., korunovace ale proběhla až 2. června 1953. Byla to první ceremonie přenášená živě televizí a sledovalo ji 36 milionů lidí po celém světě, 11 milionů pak poslouchalo rozhlasové vysílání.
Akce se zúčastnilo na 8 tisíc významných hostů, 3 miliony lidí vyšly do ulic, aby zahlédly královnu v průvodu. Během korunovace královna slíbila, že se bude snažit být hodna důvěry svého lidu. A svůj slib naplnila.
Návštěva západního Německa (1965)
Od roku 1913 se jednalo o první oficiální návštěvu britského panovníka. Královna s manželem takto oslavili dvacet let od konce druhé světové války.
Jejich desetidenní cesta po západním Německu byla vnímána jako symbol usmíření obou zemí a znovuuznání Německa jako jedné z evropských velmocí.
Tragédie v Aberfanu (1966)
Když ve vesnici Aberfan v jižním Walesu v říjnu 1966 zasypala lavina bahna, vody a trosek z uhelného dolu základní školu, zemřelo 116 dětí a 28 dospělých.
Princ Philip dorazil sice na místo katastrofy den poté, královna Alžběta II. se ale rozhodla svou návštěvu odložit o týden. Obávala se, že by její přítomnost odvedla pozornost od záchranných a obnovovacích snah.
Podle zdrojů z blízkého okolí později litovala, že nepřijela zdrcenou vesnici podpořit dříve.
První procházka mezi lidmi (1970)
Většina královských akcí a cest je spojena s kontaktem s fanoušky. Dlouho ale nebyl kontakt přímý, „royals“ mávali a zdravili příznivce z uctivé vzdálenosti.
Revolucí v tomto směru bylo turné po Austrálii a Novém Zélandu, kam se v roce 1970 vydala královna se svým mužem. Když se procházeli po Sydney, potřásali si s lidmi rukama. Od té doby se tyto tzv. walkabouts staly běžnou součástí kontaktu s veřejností.
A mladá generace královských poté přidala i např. objetí, které je vlastní třeba manželce prince Harryho, Meghan Markle.
Návštěva Číny (1986)
Dalším významným diplomatickým krokem královny byla její návštěva Číny v říjnu 1986, čímž se stala prvním britským panovníkem, který do této země kdy vycestoval.
Významně se tím zlepšily vztahy obou zemí. Návštěva navíc proběhla dva roky poté, co vláda premiérky Margaret Thatcher souhlasila s převodem suverenity Hongkongu na Čínu (od roku 1997).
Pihou na kráse této návštěvy byly tehdy nevhodné řeči prince Philipa, který mimo jiné místním britským studentům řekl, že pokud zde zůstanou příliš dlouho, zešikmí se jim oči.
Annus horibilis (1992)
Denně dělala desítky zásadních rozhodnutí, ale jí osobně často nejtěžší hlavu dělala rodina, zejména děti a jejich vztahy.
V projevu ku příležitosti výročí 40 let na trůnu sklouzla výjimečně do osobní roviny a označila rok 1992 za strašný rok. Třem z jejích dětí – Charlesovi, Anně a Andrewovi – se rozpadla manželství a do médií unikly kompromitující informace (telefonáty a fotky členů královské rodiny s milenci).
Navíc na hradě Windsor, což bylo jedno z oficiálních sídel královny, došlo k velkému požáru. Královna řekla: „1992 není rok, na který budu vzpomínat s potěšením.“
Smrt princezny Diany (1997)
Královna se celý život snažila držet hesla „Nikdy nic nevysvětluj, nikdy se neomlouvej“ a velmi lpěla na svém soukromí. Dát najevo zármutek dokázala jen mezi nejbližšími.
Na konci 90. let čelila královská rodina kritice veřejnosti, mnozí se domnívali, že její tradice je již překonána. A když v roce 1997 tragicky zahynula během autonehody v Paříži princezna Diana, matka královniných vnuků, královna dle mnohých nereagovala dostatečně citlivě.
Odmítla se vrátit ze svého letního sídla ve skotském Balmoralu do truchlícího Londýna, chtěla zůstat co nejdéle se zarmoucenými vnuky.
Ale odmítla tehdy i povolit, aby vlajka nad Buckinghamským palácem vlála „na půl žerdi“ na znamení smutku. Nakonec svá rozhodnutí přehodnotila a princezně Dianě vzdala hold.
Návštěva Irska (2011)
Další významná cesta proběhla v květnu 2011, a to do Irské republiky, byla to první návštěva britského panovníka po 100 letech.
Alžběta II. zde vyjádřila své hlubokou soustrast obětem anglo-irských bojů a tento krok byl vnímán jako začátek nové éry vztahu mezi oběma zeměmi, který byl do té doby velmi napjatý.
Zdroj: vlasta.cz, ny1.com, history.com, vedazive.cz
