Profesi mu vybral otec
Marián Labuda byl zemitý chlap. Malý postavou, ale velký svými hereckými výkony. A jestliže v jejich rodině už po generace platí, že synovi vybírá povolání otec, tak Mariánovi ten jeho vybral opravdu dobře.
„Nevěděl v devátém ročníku, kam jít, a sousedka mi řekla, jak ji výborně pobavil. Tak jsem ho poslal na konzervatoř,“ vzpomínal Mariánův otec. „A teď říká, že mi je vděčný.“
VIDEO: Podívejte se, jak Marián Labuda vypráví svůj nejoblíbenější vtip:
„Otec byl krejčí, stále seděl za šicím strojem a zpíval si. Vždycky říkal, jakou dobrou práci mu jeho otec vybral, protože sedí pod střechou a neprší na něj,“ vracel se ve vzpomínkách na otce v mnoha rozhovorech Marián.
Rodinu miloval nadevše
Svoji profesi měl Marián Labuda velice rád, ale ještě raději měl svou manželku. Poznal ji během vojenské služby.
„Věrka tancovala ve Vojenském uměleckém souboru u útvaru, kam jsem nastoupil odkroutit si vojnu. Byla civilní zaměstnanec a měla přidělenou i garsonku. Viděla, jak jsem jako voják stále hladový, tak mě nalákala na svou kuchyni,“ směje se s láskou v očích herec při rozhovoru pro magazín Sme.
Jejich manželství však nebylo bez problémů. Labuda, který trpěl cukrovkou, přiznával, že jeho proměnlivá nálada často ovlivňovala jejich soužití. „Nejsem žádný anděl. Mám svoje mouchy. Když cukr klesá, tak i nálada kolísá. Všechno to je spojené, a tak se musím mnohokrát omlouvat za svoje chování.“
Herci jsou také syn a vnuk
Rodák (28. října 1944) z malé vesnice Hontianske Nemce měl se svou manželkou dva syny – Mariána a Marka. Marián se stejně jako otec stal hercem a v jejich stopách jde také vnuk Richard.
Dnes už 22letý herec vzpomíná na slavného dědu s láskou, úctou, ale také humorem. Třeba na situaci, kdy prosil svou babičku, aby se s dědečkem nerozvedla kvůli jeho věčnému dobírání a narážkám, které už nejdou vydržet.
Filmová památka
Buldoci a třešně, Anděl svádí ďábla, Dobří holubi se vracejí, Konec starých časů, Král Ubu, Lotrando a Zubejda, Roming – to je jen malý výčet filmových rolí, které tu navždy zůstanou jako památka na výjimečného herce. Za roli ve snímku Záhrada byl v roce 1995 oceněn Českým lvem.
Jeho nejslavnější rolí ale určitě zůstane role Karla Pávka, řidiče z filmu Vesničko má středisková. Labuda sám jednou prohlásil, že takovou roli by na Slovensku nikdy nedostal, protože tamější režiséři měli jinou představu o hrdinech. „Jen génius jako režisér Jiří Menzel věděl, že když tam obsadí mě, bude to zajímavější,“ řekl jednou.
Ale i v Česku mohlo být původně všechno jinak. Postava Pávka byla původně psána pro Petra Nárožného, ale režisér Menzel si prosadil právě slovenského herce. Marián Labuda v mnoha momentech dokázal, že on je pro roli ten pravý.
Bylo totiž plánováno, že představitel Pávka bude muset mít za sebe dubléra, který bude jezdit s Pragou V3S místo něj. Marián Labuda ale všechny scény nakonec zvládl odřídit sám, protože měl nejen řidičský průkaz na nákladní auta, ale s tímto typem auta dokonce dva roky na vojně jezdil.
Auto se ale stalo tragickým osudem
19. listopadu 2005 sněžilo a na 156. kilometru dálnice u Velké Bíteše se stala nehoda dodávky a osobního auta. Jeho řidička i se svou matkou si pak sedly na středová svodidla a čekaly na příjezd policie.
Po několika minutách jel z Prahy z představení Marián Labuda. I on dostal na místě smyk, obě ženy smetl a ony byly na místě mrtvé. Marián byl dlouhé měsíce zdrcený, nakonec znalecké posudky přispěly k výroku trestu odnětí svobody na deset měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců.
Druhé tragické datum už bylo fatální i pro samotného Mariána Labudu. 5. ledna 2018 ztratil při nastupování do auta v garáži svého bratislavského domu vědomí. I přes okamžitou pomoc náhodného kolemjdoucího mu pak ani přivolaní záchranáři už nedokázali pomoct.
Silný vztah k Čechům
Svou láskou k České republice se Labuda nikdy netajil. Dokonce v testamentu sepsaném v mládí vyjádřil přání, že by chtěl svůj smuteční obřad v češtině.
Tohle přání splnil svému kolegovi Bolek Polívka. „Měl jsem štěstí, že jsme bydleli v jednom karavanu, jak jsme říkali, jedné maringotce. Bylo to dojemné a krásné. Nám Čechům, Moravanům a Slezanům chybí vztek, temperament a pevnější víra. Díky, Mariáne, že jsi mě to učil a byl jsi mi příkladem. Příteli drahý, doufám, že se potkáme v té naší maringotce,“ řekl Polívka.
Ještě za svého života Marián Labuda mluvil o smrti často a bez obav: „Smrtí člověk o nic nepřichází. Smrt přijde v absolutně pravý čas. Po ničem ti nemusí být líto. Konec.“
Související články
Zdroj: vlasta.cz, wikipedia.org, csfd.cz, irozhlas.cz, novinky.cz, securitymagazin.cz, zivot.pluska.sk, korzar.sme.sk