Tajemství Michala Hrůzy: Musel se vyrovnat s matčinou zradou, dvakrát bez váhání nasadil život

Michal Hrůza, jméno, které na hudební scéně rezonuje už řadu let. Mimo mnoha hitů je podepsaný i pod filmovou hudbou. Navíc se už minimálně dvakrát ukázal jako statečný zastánce spravedlnosti, i když ho to mohlo stát život. Rozhodně tedy není žádné klišé popřát mu k dnešním narozeninám hodně zdraví.

Pravdivá kniha

Když se o někom říká, že jeho život by byl námětem na knihu, jde často o nadnesená slova. V případě turnovského rodáka to ale rozhodně neplatí, a tak je kniha na světě.

Pod názvem Nebudu ti lhát, který je vypůjčený z jednoho z Michalových hitů, ji ve formě rozhovoru napsal Petr Vydra, známý stand-up komik, ale hlavně také Michalův kamarád z dětství.

VIDEO: Píseň kovbojská je jedním z největších hitů Michala Hrůzy. Podívejte se na něj v live verzi.

Zdroj: Youtube

Lásku k muzice mu ukázal vídeňský děda

Michal Hrůza – opravdu se tak jmenuje, i když na některých koncertech vtipkuje, že se jmenuje Krásný – se narodil poslední srpnový den roku 1971.

„Zjistil jsem, že můj dědeček Hrůza, rodák z Vídně, chodil zpívat do kostela,“ odpovídá zpěvák a muzikant na otázku Českého rozhlasu, odkud se vzala jeho láska k hudbě.

„Já pak začal hrát na kytaru vlastní písničky a zjistil, že mě to osvobozuje. První text jsem složil v sedmé třídě na táboře a nesl název Monika, o nejkrásnější holce. Asi po třiceti letech přišla na koncert nějaká paní a byla to ona, Monika. Pamatovala si to,“ kroutí Michal hlavou.

Omyl jménem vojenské gymnázium

Michalova cesta na koncertní pódia ale rozhodně nebyla takhle snadná a přímočará. První spletitou křižovatkou byla vojenská škola.

„Já jsem na tu školu šel naprostým omylem a nemohl jsem se odtamtud dostat. Mně bylo třináct a byl jsem tam do sedmnácti let do jara roku 1989. Do posudku jsem pak dostal, že nemám kladný vztah k socialismu, na což jsem dodnes hrdý,“ vypráví Michal teď už s úsměvem ve své knize při vzpomínce na roky strávené ve vyškovských kasárnách.

Pro jeho maminku nebyl život vůbec snadný. Sama se starala o tři děti, pracovala dlouhé hodiny v čistírně a po nocích si přivydělávala tříděním novin, aby své rodině zajistila alespoň to nejnutnější.

„A já jsem najednou taky slyšel na to, že tam budu mít jídlo, uniformu a v těch třinácti letech jsem si řekl: to bude dobrý,“ vzpomíná s odstupem let Michal. Brzy ale zjistil, že pro něj „tohle dobrý nebude“. Chtěl ze školy pryč.

Matčina zrada

Po dvou letech na škole mu jeden doktor „vyrobil“ zprávu o silné skolióze páteře. Byla tak věrohodná, že by Michalovi umožňovala z vojenské školy odejít ze zdravotních důvodů, aniž by musel vrátit státu peníze za své dosavadní studium.

„A pak se stala věc,“ polkne nasucho při rozhovoru pro Český rozhlas Michal. „Moje máma si mezitím konečně našla chlapa, se kterým se dalo žít. A představa, že přibude do domácnosti další krk, byla pro ni nejspíš nepřípustná. Tak napsala svým jménem na Ministerstvo národní obrany dopis, ve kterém žádala, abych třebaže jsem zdravotně nezpůsobilý, tu školu přesto dokončil.“

Z ministerstva přišla kladná odpověď a z Michala se tedy nestal tankista, nebo dokonce parašutista, ale „kancelářská krysa“ v uniformě. Nezbývalo mu nic jiného než se s touto zradou vyrovnat. „Tím skončil můj vztah s matkou,“ říká se smutkem v hlase zpěvák.

I když se nakonec do civilu dostal, trvalo to dlouhé čtyři roky a zaplatil za to tehdy nemalých dvacet tisíc korun. A „štempl: nepřizpůsobivý“ znamenal komplikace při hledání práce. Přesto se Michal nevzdal. Prodej pracích prášků, mytí záchodů, kopání příkopů nebo práce za barem – to vše podstoupil, aby mohl rozvíjet svůj hudební talent.

Pardubice, obchodní cestující a Ready Kirken

V roce 1993 se přestěhoval do Pardubic, kde nejprve hrál v kapele Anachronic. Její rozpad ale dovedl Michala k rozhodnutí prodat svou kytaru a s muzikou dočasně skončit. V té chvíli je z něj obchoďák, který nabízí krmivo pro psy a kočky.

Náhoda a kamarád přispěli k tomu, že se seznámil se Zdeňkem Ceralem, a v roce 1996 tak může vzniknout slavná sestava Ready Kirken. Společně vydali pět alb, Michal napsal zhruba padesátku skladeb, např. Zejtra mám, Černý brejle, Krasohled, 1+1.

Po deseti letech však přišel šok. Tři členové kapely oznámili, že s Michalem Hrůzou mají „rozpory lidského i profesionálního charakteru“, jak znělo v tiskové zprávě.

„Pochopil jsem, že klukům unikla hloubka a podstata toho, co děláme. Upřednostnili osobní zájmy a momentální naštvanost nad poselstvím naší společné desetileté spolupráce. Už jsem jim asi odpustil,“ svěřil se s odstupem času Michal na webu iDnes.

Kapela Hrůzy a filmové hity

Taková „malichernost“ nemohla životem ostříleného Michala zlomit. Oklepal se, jeho píseň Voda živá pro Anetu Langerovou se mezitím stala hitem roku 2005 a 2006 a on založil Kapelu Hrůzy, jak vtipně s odkazem na své příjmení sestavu muzikantů kolem sebe pojmenoval.

Doposud se svými parťáky vydal šest studiových alb s celou řádkou hitů (Napořád, Bílá velryba, Světlo do tmy). Jméno Hrůza se začalo objevovat také ve filmových titulcích (Lidice, Martin a Venuše), jelikož Michal se stal i vyhledávaným autorem filmové hudby.

Skladby Zakázané uvolnění, Pro Emu, Padesátka a Budu tě milovat jsou titulními filmovými songy, Budu ti vyprávět a Píseň kovbojská totéž obstaraly u seriálů.

Pyšný táta dvou dcer

Osud Michala Hrůzy však nebyl jen o zradách a zklamáních. Byly tu i radostné momenty jako narození jeho dcer, i když také jejich příběh má v sobě jistou dávku kontroverze.

Jejich matkou je Linda Vágnerová, bývalá manželka Bohumila Kulínského, nechvalně známého sbormistra, která se s Michalem dala dohromady ještě v době, kdy byla stále vdaná. První dcerka se narodila po dvou letech vztahu v roce 2007, druhá přišla na svět o sedm let později.

Magazín Sedmička pak v roce 2021 přišel s tvrzením, že pár už spolu není, že vztah po šestnácti letech skončil rozvodem.

Boj o život

Není snad nikdo, kdo by si nevybavil událost ze dne 17. července 2014, kdy při potyčce v ostravské Stodolní ulici utrpěl Michal Hrůza vážné poranění hlavy spojené s krvácením do mozku.

Po operaci byl třináct dnů v umělém spánku a bojoval o holý život. Další dlouhé měsíce se zotavoval. Ztratil i paměť, zapomněl všechny své texty, a dokonce i to, že se mu teprve před pár měsíci narodila druhá dcera.

„Já si z toho vzal ponaučení. Nemíchat se do všeho, co vidím,“ říkal před několika roky Michal v rozhovoru pro Český rozhlas. Běh života to ale zamýšlel jinak, protože loni v dubnu se stal přímým aktérem další děsivé události.

Další hrdinský čin

Neznámý útočník napadl v jednom z pražských parků skupinu maminek s dětmi, Michal neváhal ani vteřinu, agresora doběhl a zalehl do příjezdu policie. Až poté se dozvěděl, že šlo o psychicky narušeného jedince, který u sebe měl čtyři nože.

Za tento odvážný čin byl Michal Hrůza nominován na Cenu Michala Velíška, kterou každoročně dostávají hrdinové, kteří se bez ohledu na vlastní nebezpečí zastanou spoluobčanů, kteří jsou v nouzi.