Dívka malá postavou – měří pouhých 157 centimetrů – ale velká svými výkony je známá nejen díky svému triumfu na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968, ale i díky svému pozdějšímu osudu, který zahrnoval emigraci, a dokonce fingovanou smrt.
V začátcích nechtěná
Narodila se 25. dubna 1952 v Praze, kde vyrůstala v rodině lékaře a učitelky. Její cesta k vrcholovému sportu začala už v dětství. Od tří let chodila na balet, který ji podle jejích vlastních slov moc nebavil.
V šesti začala dělat uměleckou gymnastiku, která se ukázala skvělou průpravou, když k ní v osmi letech přidala skoky do vody.
VIDEO: Milena Duchková Neveklovská vzpomíná na turbulentní rok 1968. Podívejte se!
Její talent byl patrný už od začátku. Trenérka Marie Čermáková ji však zpočátku odmítla pro nízký věk. Nakonec se ale rozhodla dát malé Mileně šanci. Tento krok se ukázal jako zásadní pro budoucí úspěchy.
Ve 13 letech byla poprvé mistryní Evropy juniorů a od té doby se umísťovala na prvních a druhých místech na světových šampionátech.
Bojí se každý, vítězí ti odvážní
Skoky do vody nejsou sportem pro slabé povahy. „Všichni skokani mají strach,“ přiznala v mnoha rozhovorech Duchková. „Záleží na tom, jak se kdo odváží. Dobrý trenér ví, kdy může skokana pustit na něco nového a těžšího.“
Zpočátku trénovala dvakrát v týdnu, během roku už třikrát a velice rychle trénink probíhal dvoufázově, zpočátku na jednometrovém prkně v Tyršově domě a na třímetrovém na Julisce, až později se nebojácná Milena dostala také na desetimetrovou věž v plaveckém komplexu v Podolí.
Olympijský triumf v době politické turbulence
Rok 1968 byl pro Československo plný zvratů. Invaze vojsk Varšavské smlouvy výrazně ovlivnila život v zemi i přípravy na olympiádu v Mexiku. „Spojenecká vojska přijela na návštěvu, takže jsme tři dny netrénovaly, protože jsme se bály vyjít z domu,“ vzpomíná trenérka Čermáková.
A navíc si v dubnu toho roku Milena zranila rameno a potrhané vazy ji na dlouhé tři měsíce vyřadily z tréninku. Přes tyto peripetie se Duchková dokázala kvalifikovat a na olympiádě zazářila.
Ve svých pouhých 16 letech získala zlato ve skocích z desetimetrové věže, čímž překvapila celý svět. „Byla jsem ze všech závodníků v Mexiku nejmladší,“ říká Milena.
„Soutěž se skákala ve dvou dnech, po prvním dnu jsem vedla, ale to ještě nic neznamenalo. Druhý den bylo finále Věry Čáslavské a moje náhodou ve stejný čas. Popřály jsme si hodně štěstí – a oběma se nám to podařilo,“ popisovala vítězka i po mnoha letech velice detailně pro web Paměti národa.
Po dalších dvou olympiádách přišla svatba
Po Mexiku následovaly další úspěchy, včetně stříbrné medaile na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Milena byla i na následující olympiádě v Montrealu v roce 1976. Před jejím startem měla opět problémy s ramenem a tentokrát se nedostala mezi finálovou sestavu.
V prosinci téhož roku se vdala za volejbalového trenéra Petra Neveklovského a za pár měsíců nato dokončila i studia na lékařské fakultě. V roce 1977 skákala ještě na mistrovství republiky, to byl ale její poslední závod.
Poté se skoky definitivně skončila a začala se věnovat civilnímu povolání – začala pracovat na zubařském středisku v pražských Vršovicích.
Kanadská trenérská nabídka
Od skoků do vody se přesto úplně nevzdálila. V době mateřské dovolené po narození první dcery se věnovala trenérství. Zanedlouho dostala nabídku od kanadských skokanů a po vyřízení nezbytných formalit odjela s malou dcerkou a roční smlouvou do Montrealu.
Manžela nechtěl tehdejší režim pustit, musel si ještě „odpracovat“ letní olympijské hry v Moskvě, než se mohl za manželkou a dcerkou do země javorového listu přesunout.
Po emigraci ji komunistický režim prohlásil za mrtvou
Milena Duchková Neveklovská se rozhodla s rodinou ze zámoří nevrátit. Začátky v Kanadě ale nebyly jednoduché. Několik let čekali na občanství, a Milena dokonce musela znovu absolvovat vysokoškolské studium, aby se mohla vrátit ke své druhé lásce – stomatologii.
Po emigraci ji komunistický režim v Československu chtěl vymazat z paměti lidí a prohlásil ji za mrtvou. Dokonce jí byl vybudován hrob na Olšanech, který byl nafilmován a promítán v kinech v Československém filmovém týdeníku. Když se to Milena teprve před pár lety dozvěděla, komentovala to slovy: „Když už mě jednou pochovali, třeba budu dlouho žít.“
Ocenění doma i ve světě
Do Československa se mohla s rodinou vrátit až po sametové revoluci, která přinesla i amnestii na jejich tříletý trest za emigraci. V současnosti žije ve Vancouveru, její tři děti mluví kromě angličtiny i česky, protože na svou domovinu nikdy nezapomněla. „Když proti sobě hrají Kanaďané a Češi, pokaždé celá rodina fandíme Čechům,“ říká Milena Duchková Neveklovská.
Uznáním za její úspěšnou sportovní kariéru pro ni bylo, když byla v roce 1983 jako první Češka uvedena do mezinárodní plavecké síně slávy, na přelomu milénia byla vyhlášena nejlepší českou plavkyní století.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, isport.blesk.cz, irozhlas.cz, pametnaroda.cz, olympijskytym.cz