Příběh českého Toma Sawyera natočila režisérka na motivy knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera a odehrává se na začátku dvacátého století v malém českém městečku. Hlavními hrdiny byla parta tří kluků, kteří prováděli drobné lumpárny. Film, přestože vznikl v roce 1975, se stále reprízuje a je klenotem dětské kinematografie.
VIDEO: Slavná líbací scéna z filmu Páni kluci. Podívejte se.
Odmalička potřeboval pohyb
Michael Dymek se narodil v roce 1962 a odmala byl velmi pohybově nadaný. Chodil do základní školy se sportovním zaměřením a věnoval se sportovní gymnastice. „Moje maminka byla učitelka a já byl dost živé dítě, dneska se takovým říká hyperaktivní. A maminčina kolegyně tělocvikářka ji upozornila, že jsem fakt šikovný. Vymetala pak se mnou všechny možné atletické, plavecké a gymnastické závody, z nichž jsem nosil jednu medaili za druhou,“ vzpomíná po letech pro iDnes.
Kvůli natáčení všechny přerostl
Gymnastika ho bavila nejvíc, takže si na druhém stupni vybral právě tu. Ovšem v sedmé třídě ho vybrali do hlavní role ve filmu Páni kluci a s gymnastikou byl načas konec. Na rok musel trénink přerušit, kvůli tomu přerostl všechny spolužáky. Do filmu se nedostal přes konkurz, vybrali si ho sami filmaři, kteří chodili po školách a vybírali pohybově nadané kluky.
Slavná líbací scéna
Vzpomínáte na scénu ve filmu Páni kluci, kde sedí Tom (Michael Dymek) a Blanka (Magdalena Reifová) a dohadují se o polibku? Ale jo, ale ne, ale jo… Na natáčení zavzpomínal spolu s dalšími herci před rokem, kdy vznikl dokument o režisérce Věře Plívové-Šimkové.
Během natáčení dokumentu měl s Magdalenou Reifovou znova zahrát líbací scénu. „Na rozdíl od Magdy, co tak rozněžněle vzpomínala, jak do mě v těch dvanácti byla fakt zamilovaná, já přemýšlel nad tím, jak ty lopuchy, ve kterých jsme stáli, byly strašně veliký. My chlapečci jsme prostě opožděný, no.“
První honorář utratil za kolo
Za roli Tomáše dostal tenkrát honorář ve výši šest tisíc korun, což byly na tu dobu velké peníze. Koupil za ně sobě a bratrovi jízdní kolo a mamince elektrický motor do šicího stroje. Michael si pak zahrál ještě v několika filmech, Leť, ptáku, leť, Indiáni z Větrova, v seriálu Tajemství proutěného košíku, v roce 1981 opět ve filmu Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci. Herectví se ale věnovat nechtěl, vadila mu ztráta soukromí.
Emigrace nikdy nelitoval
Před herectvím dal přednost studiu na Státní konzervatoři, byl členem Československého souboru písní a tanců. V roce 1988 emigroval s manželkou do západoněmeckého Mnichova. Emigrace nikdy ani na okamžik nelitoval, i když začátky byly drsné.
Uklízel, myl nádobí, pracoval na výstavišti. „Tam jsem boural a stavěl stánky, což obnášelo naučit se truhlařinu, něco do elektřiny, pokládali jsme koberce, natahovali vodu. Byla to pěkná dřina,“ vzpomíná. V polovině 90. let se s rodinou vrátil do Prahy, kde založil českou pobočku německo-americké společnosti Arrow Electronics. Momentálně pracuje pro německou firmu zabývající se výrobou nábytku na míru.
Tanec už jen amatérsky
Brzo po emigraci se Michael rozhodl, že s profesionálním tancováním skončí, a přesedlal na amatérské. „Nejdřív ve slovenském folklorním souboru, pak v bavorském. Od té doby jsem tancoval v podstatě až do loňska, kdy jsem skončil v tanečním divadle Bufo, kde jsem byl členem asi pětadvacet let. Nastoupil jsem tam, hned jak jsem se vrátil z emigrace,“ vzpomíná v rozhovoru z roku 2023 pro iDnes.
Herecké prostředí pro něj není
Teď už aktivní není, pár let má novou kyčel a trápí ho artróza a kolena. „Tak jsem si řekl že bude dobré skončit v nejlepším, a odešel jsem do tanečnického důchodu.“ V posledních deseti letech občas dostal pár hereckých příležitostí, často v němčině, když hledali herce, který mluví německy.
Objevil se například v seriálech Život a doba soudce A.K., Atentát, Místo zločinu Plzeň, Bohéma či ve filmu Jan Palach. „Pokaždé se na to tak trochu těším, už proto, že mám rád jakékoli výzvy. Ale pokaždé mi dojde, že jsem se tenkrát rozhodl správně, protože to prostředí prostě není pro mě. Já jsem Panna, mám rád, když věci mají svůj řád.“
Související články
Zdroj: vlasta.cz, idnes.cz, dotyk.cz, kinotip2.cz
