Není pochyb, že nejčastějším cílem byl Jadran, který čeští turisté začali objevovat již na přelomu 19. a 20. století. Jednou z oblíbených destinací se brzy stala Baška na ostrově Krk.
Již v roce 1909 tady pomáhal vybudovat Mořské a klimatické lázně ředitel pražské tiskárny Politika a zanícený cestovatel Emil Geistlich. Odkoupil značné množství podílů tamního družstva občanů a již v následujícím roce tam s ním odjeli přátelé včetně české lékařky Zdeňky Čermákové. V Bašce nechal Geistlich postavit hotel přímo na pláži a dodnes ho tam připomíná alespoň restaurace Galeb. Turismus se rozrůstal postupně, ale po vzniku samostatné republiky v roce 1918 nasadil nové tempo.
Právo na hřích
V roce 1922 Bašku navštívili básníci Jiří Wolker a Konstantin Biebl, ve 30. letech sem už jezdili i mnozí mladí herci – například Hana Vítová. V roce 1934 k moři doprovázela svého prvního manžela, operetního zpěváka Járu Pospíšila, který tu během léta koncertoval. Tehdy zrovna vládla píseň Úsměv váš je vzdálený a Jára slavil úspěchy také v letovisku Kupari u Dubrovníku. I tuhle malou zátoku si vyhlédli jako první Češi – podnikatelé Jaroslav Fencl a Jan Máša, kteří zde v roce 1921 vybudovali československé mořské lázně Grandhotel Kupari. Ve své době šlo o nejluxusnější podnik v jižní Dalmácii a měl se stát základem budoucí Slovanské riviéry. Jezdila sem česká politická a podnikatelské elita, ale hotel můžete vidět i v komedii režiséra Vladimíra Slavínského Právo na hřích z roku 1932. Záběry na něj film začíná a Kupari jsou opakovaně jmenovány – samozřejmě nikoli náhodou. Komerčně úspěšný režisér to měl s akcionáři lázní domluveno. Podobně se tu o čtyři roky později natáčel Irčin románek a režisérem byl písničkář a herec Karel Hašler. Děj je prostý: dcera generálního ředitele autotováren se zamiluje do talentovaného konstruktéra a společně odjedou na Jadran, kde provozují turistickou autobusovou linku. Do hlavních rolí Hašler obsadil Jiřinu Steimarovou a populárního rakouského herce Rolfa Wanku. Film byl natočen souběžně i v německé verzi a měl velký úspěch. Pro herce bylo natáčení příjemným způsobem, jak se dostat k moři, a ještě za to mít honorář.
Hana Vítová na jachtě na Jadranu v polovině 30. let.
Tajná cesta do Bašky
Hana Vítová se do Bašky vrátila krátce po svém rozvodu s Pospíšilem, a sice se svým milencem a kolegou z Osvobozeného divadla Bohouškem Záhorským. O jejich tajné cestě by se dnes už nevědělo nebýt foto alba, které se před časem našlo během rekonstrukce hereččina srubu v Chrustenicích. I to je pro filmové hvězdy typické – zažijí velkou slávu, luxusní dovolené a přepychové hotely, aby nakonec trávily pozdní léto na obyčejné chatě, nebo dokonce ve srubu bez přívodu vody, jaký měla právě Vítová. Na Bašce si užívala výlety na jachtě a romantické večeře při svíčkách a spolu s Bohouškem se vzájemně fotili. Album si prvorepubliková hvězda schovávala až do konce života a možná nad ním s nostalgií vzpomínala na ztracené mládí.
Na Jadran se vydal ve 30. letech jako sotva dvacetiletý mladík herec Svatopluk Beneš. Cestoval tehdy podobně jako většina vlakem, který dojel až do Splitu, a dál pokračoval lodí na ostrov Brač. Cesta trvala dva až tři dny a nebyla nejlevnější, a tak není divu, že pobyt samotný musel být patřičně dlouhý, aby se vyplatil. Další snímek od Jadranu, konkrétně z městečka Crikvenica na pobřeží Kvarnerského zálivu, se zachoval s herečkou Zdenkou Švabíkovou. V cestování ji ovšem trumfovala její o šest let starší sestra, rovněž herečka, Jarmila Švabíková.
Zdenka a Jarmila na Sázavě.
Autem podle itineráře
Se svým partnerem, hercem, scenáristou a textařem Josefem Grussem, jezdila Jarmila na dovolené autem, což tehdy ještě zdaleka nebylo běžné. Podnikli například romantickou cestu do Rakouska a Itálie se Škodou Popular. Automobilový klub jim připravil na zakázku přesný itinerář s popisem silnic, ubytováním v hotelích včetně doporučených zastávek u významných památek. Josef po cestě náruživě fotografoval anebo skládal texty k písničkám, jako je třeba dodnes populární Chlupatý kaktus. Když se začalo schylovat k válce a Jarmile bylo jasné, že cestování do zahraničí skončí, koupila jednoduchou dřevěnou chatu v Samopších u Sázavy, a ta se stala na mnoho dalších let dějištěm prázdninových radovánek pro širokou rodinu.
„Na chatě se pořád něco dělo – stála přímo u řeky, kde to tehdy vypadalo velmi romanticky. Když se dělal táborák, strýček Gruss hrál na kytaru, zpíval a vyprávěl vtipy, uměl bavit děti i dospělé.
Měli jsme loď, chytaly se ryby, jezdilo se na kolech, dospělí vymýšleli různé soutěže včetně olympiád a také se tam točily grotesky! Strýček s tatínkem (spisovatelem Františkem Kožíkem, pozn. red.) napsali scénář, rozdali role, namaskovali se. Samozřejmě jsem byla také jednou z představitelek, a tak vystupuji v grotesce Strašný lesů pán, kde spím a všichni dělají vše pro to, abych se nevzbudila,“ vzpomíná na ty časy Alena Kožíková, bývalá divadelní dramaturgyně.
Obrázky pro žurnály
Za první republiky se podobně jako dnes snažily společenské časopisy ve svých rubrikách přinášet zajímavosti o celebritách, jen se jim tehdy ještě tak neříkalo. V létě se samozřejmě objevovaly snímky z dovolených, které dodávali buď fotografové, nebo i přímo samy hvězdy. Zvlášť, pokud byly někde v cizích krajích, těžko by je tam doprovázel fotoreportér z Čech. Tak si můžeme prohlížet snímky komičky Věry Ferbasové, jejíž popularita stoupala v druhé polovině 30. let díky hlavním rolím v lidových komediích. Její kmenový režisér Slavínský ji o prázdninách 1937 poslal se svou manželkou Lídou na ostrov Rab. Dochovaly se odtud záběry, na nichž herečka ve svých oblíbených květovaných šatech pózuje s různými muži.
Podobně pak v úpletových plavkách zamilovaně hledí do tváře neznámému opálenému mladíkovi v lázeňském letovisku Riccione u Rimini v létě 1938. Nefotila se s ním jen na pláži, ale také u snídaně na zahrádce hotelu a zdá se, že jí zpříjemňoval celý pobyt. Snímky z dalekých zemí poskytoval i slavný Kristián Oldřich Nový. Nepromarnil ani chvíli volného času ve svém nabitém diáři a cíle si vybíral opravdu pestré. V červenci 1933 jel do Londýna a odtud do letoviska Ventnor na ostrov Wight, kde byly výjimečně dobré klimatické podmínky. V létě 1937 se s manželkou Alicí vydal k Wörthersee, nejteplejšímu alpskému jezeru v rakouských Korutanech, kde střídal jízdu na akvaplánu s procházkami a plaváním, které velmi miloval. Rád plaval i ve studeném pražském bazénu pod barrandovskou skálou. Snažil se být zdravý a otužilý. Později si pořídil chatu v Říčanech a za slunných dní se opaloval na Jurečku, plovárně, která si svůj prvorepublikový charakter zachovala dodnes.
Oldřich Nový pracoval i během pobytu v lázních Velden v Rakousku.
Vaříme na chatě
Také Jiřina Šejbalová milovala vodu a bylo jedno, zda je mořská, nebo říční. Navíc byla velmi společenská, a tak patřila do divadelní party, která jezdila společně do Jugoslávie. Její domácí prázdninové útočiště pak bylo v Senohrabech a později v Krhanicích, kde si se svým mužem dr. Jaroslavem Pipkem nechala postavit útulnou chatu a na ní hostila přátele, především Vlastu Fabianovou s Bohouškem Záhorským, ale také básníka Františka Hrubína nebo fotografa Karla Hájka. Právě tady napsala bestseller Vaříme na chatě, v němž propojila své osvědčené recepty s historkami o slavných přátelích. Krhanický vesnický hřbitov se také stal místem jejího posledního odpočinku.
Venkov měl rád i další legendární herec Jaroslav Marvan. V komedii Dovolená s Andělem hraje mrzoutského revizora, kterému nevyhovuje téměř nic. Některé z charakterových rysů pasují i na samotného herce. Od dětství znal vesničku Výšice na Blatensku, neboť tam jezdil s maminkou za strýčkem Antonínem. Když se v roce 1960 dozvěděl, že je na kraji obce k mání stavení, které by se mohlo upravit na rekreační bydlení, neváhal ani minutu. Jezdil sem až do své smrti v roce 1974.
Cestování s peřinami
Věhlasná kumštýřská obec Kytlice je dodnes obydlená mnoha slavnými lidmi. Méně se ví, že tu po válce měla chalupu i další prvorepubliková herečka Světla Svozilová. Jelikož neměla řidičák, dopravovala se tam s dětmi na prázdniny z Prahy vlakem. Její dcera mi vyprávěla, že s sebou vozili i peřiny a příbory. V Děčíně museli přestoupit a k chalupě pak všechna zavazadla dovezli na dvoukoláku. Jaký kontrast oproti první republice, když točila v apartním kloboučku scénu na pláži pro film Druhé mládí nebo když ji fotili pro reklamu firmy Baťa, jak se sluní na skále nad mořem v letních sandálkách. Ale takový už je život…
Zdroj: časopis Vlasta
Sledujte nás v Google Zprávách