Rudolf Hrušínský se narodil 17. října 1920 v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) do ryze umělecké rodiny. Jeho otec, matka, a dokonce i dědeček byli v divadle jako doma. Není tak překvapením, že se i on stal vynikajícím a uznávaným hercem. 

Vyhodili ho z gymnázia

Když se celá rodina přestěhovala do Prahy, začal Rudolf Hrušínský studovat na gymnáziu. Často ale chyběl kvůli účinkování v divadle, a tak ho vyloučili.

Ačkoli mu na chvíli blesklo hlavou, že bude právníkem, nakonec se přece jen rozhodl být hercem. Svou profesionální kariéru začal už v patnácti letech, o dva roky později pak dostal první větší roli, a to v dramatu Lízin let do nebe.

Krutá daň za nejslavnější roli

Skutečnou velkou roli ale Hrušínský dostal až díky filmu Strakonický dudák, kde si zahrál postavu vykutáleného podvodníka Vocílky. O pouhý rok později pak dostal svou nejslavnější roli ve filmu Dobrý voják Švejk.

Právě postava Josefa Švejka definitivně změnila Hrušínského podobu. Aby roli dostal, musel přibrat rovných dvacet kilo a této nadváhy se do konce života nedokázal zbavit. 

Zdroj: Youtube

Osudovou lásku potkal na plovárně

Přestože Hrušínský přitahoval mnohé ženy, sám měl ve svém srdci od roku 1945 místo pouze pro Evu Koubovou. Tu velmi poznamenal krutý osud, protože celá její rodina kromě sestry zemřela v koncentračním táboře.

Potkali se na plovárně, přičemž ještě ve stejný den Koubová navštívila v místní sokolovně představení Maryša, kde Hrušínský hrál. Rychle se do sebe zamilovali a o pět měsíců později se vzali. Brzy se jim také narodili dva synové – Rudolf a Jan. 

Byl pevný jako skála

V průběhu 60. let šel Hrušínský z role do role, z tohoto období pocházejí snímky jako Rozmarné léto či Spalovač mrtvol. Kolegové ho uznávali nejen pro jeho nesporný umělecký talent, ale také proto, že to byl muž pevných morálních zásad.

V bouřlivém roce 1968 byl jedním z umělců, kteří podepsali manifest Dva tisíce slov. Ačkoli na něj všichni tlačili, aby podpis odvolal, svého postoje se nevzdal.

Trest byl až příliš krutý

Tehdejší režim se začal Hrušínskému mstít, jak jen to šlo. Vše začalo tím, že se musel vzdát milované práce na DAMU, kde učil studenty.

Přestal také dostávat role ve filmech a v Národním divadle existovalo nepsané nařízení, že pokud ho do nějaké hry někdo obsadí, pak to musí být malá a ryze záporná role. 

„Prožil jsem sedm ošklivých let, kdy jsem občas hrál v divadle, ale jinak nic. Ani jedna role v televizi nebo ve filmu. Režiséři mi říkali, že mě chtěli obsadit, ale pokaždé dostali zákaz,“ popsal v rozhovoru svůj trest. 

Mstili se i jeho synům

Rudolf Hrušínský se postupně smířil s tím, že mu režim bude neustále házet klacky pod nohy. Daleko víc ho ale štvalo, že se mu mstí i přes syny. Starší syn Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá, mladší Jan pak nesměl hrát ve filmu a ani v divadle.

Rodina se kvůli tomu dostala do finančních potíží, musela dokonce začít rozprodávat veškeré cennosti, aby nepřišla o dům. Ani tehdy se ale Hrušínský nenechal zlomit a svůj podpis neodvolal.

Čtyři infarkty a zhoršená cukrovka

Své další role se nakonec Hrušínský přece jen dočkal. Režisér František Vláčil ho obsadil do filmu Dým bramborové natě a diváci si jeho postavu doktora Meluzina zamilovali.

„Předtím jsem doma jen seděl a užíral se. Byl to velký nátlak na psychiku – prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního,“ uvedl Hrušínský. 

Nakonec přece jen ustoupil

V roce 1977 k překvapení všech podepsal Hrušínský Antichartu. Byla to krutá daň za to, aby mohl znovu plnohodnotně pracovat.

Ale vyplatilo se, protože následovaly role v dnes slavných filmech Kulový blesk, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Tři veteráni či Vesničko má středisková.

Konec velkého přátelství

Rudolf Hrušínský byl oblíbený nejenom mezi diváky, ale i mezi kolegy. Dlouhé roky se přátelil také s Josefem Kemrem, ale nakonec se rozkmotřili. Během jednoho setkání totiž Hrušínský z legrace poplácal manželku Josefa Kemra po zadečku. Kemra to rozzuřilo natolik, že po žárlivé scéně s Hrušínským definitivně skončil, a to i přes to, že se mu Rudolf snažil několikrát omluvit.

Politika ho zklamala

Krátce po převratu v roce 1989 se dokonce na chvíli stal i politikem. V roce 1990 usedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum. Původně přitom politikem být nechtěl, a dokonce se nechal zapsat na samotný konec kandidátky.

Obdržel ale takové množství preferenčních hlasů, že získal mandát, a tak už z toho nechtěl vycouvat. Po dvou letech ale z parlamentu odešel, politikou byl zklamaný.

Hercem do posledních sil

Svou poslední roli odehrál Rudolf Hrušínský ve filmu Noc rozhodnutí. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu a vyčerpání ho vozili na natáčení přímo z nemocnice. Ačkoli sám věděl, že se blíží jeho konec, hrál prakticky do posledního dechu. 

„Ruda to věděl, všichni jsme to věděli, že jsou to poslední chvíle jeho života. Viděl jsem ten jeho boj na place, protože únava byla rychlejší, hlubší, větší,“ prozradil v televizním dokumentu jeho dlouholetý přítel Luděk Munzar. Hrušínský nakonec zemřel 13. dubna 1994 na klinice v Praze. 

Zdroj: Vlasta.cz, Krajskelisty.cz, Kinotip2.cz, Reflex.cz

Související články