Simona Monyová byla úspěšnou spisovatelkou a matkou tří synů, její manželství s bývalým kameramanem České televize Borisem Ingrem však nejspíše bylo peklem, ze kterého dlouho nedokázala odejít. A o kterém zřejmě nikdo nevěděl, i když pár lidí možná tušilo.
V rozhovorech, které dávala, o jejich vztahu mluvila dlouhé roky spíše hezky a náznaky skryté v příbězích románových hrdinek čtenáři i známí chápali jako uměleckou licenci.
Přesto může při čtení některých jejich slov zpětně zamrazit. Platí to třeba o rozhovoru pro magazín Ona, v němž několik let před svou smrtí o manželovi mluvila jako o poněkud náladovém. „Jsou dny, kdy se mi zdá, že mu lezu na nervy už tím, že existuju, a jsou dny, kdy si v jeho očích připadám jako královna, kterou naprosto zbožňuje. Víc to asi záleží na jeho rozpoložení než na mém chování. Manžel je naprosto nevyzpytatelný, což člověku sice bere určité jistoty, ale na druhou stranu zase nehrozí stereotyp. A ten já nesnáším,“ nechala se slyšet.
VIDEO: Zajímá vás více o příběhu Simony Monyové? Podívejte se na video.
A například jedna z posledních knih, které napsala, Srdceboly, je příběh velké lásky, která se zvrtne ve velký boj.
Sen už od dětství
Spisovatelka pocházela z Brna a žila tam celý život. Odmalička ji lákalo psaní a šly jí také ruční práce, proto vystudovala textilní průmyslovku. Po maturitě nejdříve začínala jako vychovatelka na učilišti a kulturní referentka, živila se i výrobou vlastnoručně pletených svetrů, nakonec s nimi rozjela malou, ale úspěšnou firmu.
Mezitím si doplnila vzdělání v oblasti pedagogiky a marketingu a hlavně, začala konečně psát knihy, což byl její sen už od dětství. Že bude spisovatelkou, se podle svých slov rozhodla v osmi letech, něco občas publikovala od patnácti.
První kniha jí vyšla v roce 1997 a žádný trhák to nejdříve nebyl. Simona to ale nevzdala, psala dál a do své smrti v roce 2011 nakonec vydala tři desítky knih, někdy i dvě během jednoho roku. Kritika je sice moc necenila, ale čtenářky je milovaly a skupovaly po desítkách tisíc výtisků. A podle ohlasů, které se k Monyové dostaly, je četli i muži a psychologové je někdy používali v rámci terapie.
Baví mě to všechno
Úředně nesla manželovo příjmení, jméno Monyová bylo uměleckým pseudonymem. Připomínkou dědečka, který ji do velké míry vychovával a její křestní jméno zdrobňoval na Mony. Stejně se jmenovalo i vydavatelství, které založila spolu s manželem a které vydávalo její knihy.
V rozhovorech zmiňovala, že původně se chtěla věnovat jinému žánru než čtení pro ženy, ale nakladatelé o to nestáli. Nakonec se našla i ve vlastním vydavatelství. „Baví mě i nakladatelská činnost. Zařídit křest knihy, domluvit besedy, dohlížet na funkčnost webových stránek, vymyslet drobné obchodní triky a vzhled obálky nebo třeba plakátu, to je pro mě vlastně zase jen zábava a relaxace,“ řekla činorodá autorka před lety v rozhovoru pro web iDnes.cz.
Šest bodných ran
Knihy vydávala s manželem, který ji zřejmě roky týral a znásilňoval, aby ji nakonec šesti bodnými ranami zavraždil. Boris Ingr se pokusil zmást vyšetřování tím, že se sám rovněž zranil, vyskočil z okna a zavolal pro svou ženu záchranku, ale neprošlo mu to. Žalobce navrhoval osmnáct let vězení, verdikt nakonec byl patnáct.
V době, kdy zemřela, už s manželem nebydlela, jejich vztah zničily hádky, alkohol a manželovy dluhy. Ty za něj Monyová zaplatila, ale žít s ním už nechtěla. Sama zůstala v jejich bytě a Ingrovi pronajala byt.
Chtěla se rozvést, ale on to odmítal. Boris Ingr svou ženu zabil, když přišel navštívit jejich tehdy šestiletého syna. Toho ještě spisovatelka stihla předat chůvě, zatímco hádka s manželem nejspíše gradovala.
Vražda oblíbené spisovatelky a následné odhalení, že šlo o tragické vyvrcholení příběhu domácího násilí, byly šokem. A také svého druhu prozřením, protože se to stalo v době, kdy se o domácím násilí ještě moc nemluvilo, a když už, veřejnost si oběť představovala úplně jinak než jako úspěšnou a veřejně známou ženu.
Krutý příběh Simony Monyové rozhodně přispěl k tomu, že se vnímání domácího násilí začalo měnit a stalo se tématem, o kterém se mluví.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, idnes.cz, lidovky.cz