Jako bývalou princeznu ji však lidé dodnes poznávají, a jak sama říká, dokonce někdy dostane přednost ve frontě. Našlápnuto tenkrát měla, ale ona z herecké cesty uhnula velmi brzo. Kudy se její život ubíral?

Roli dostala na základě konkurzu, který trval dlouho a tvůrci pohádky si pořád nemohli vybrat. Až přišla Vida Skalská, dnes Neuwirthová. Orientální vzhled, nádherné tmavé oči, není divu, že se Zdeňku Svěrákovi zalíbila. Jak později řekla v jednom z rozhovorů, byla zkrátka ve správný čas na správném místě.

Zdroj: Youtube

Nos si přehazovala kolem hlavy

Na konkurzu ovšem nestačilo, jestli bude umět hrát, ale také to, jak jí bude „slušet“ umělý nos, který jako Bosana musela mít. Cvičila tedy i scény s přidělaným nosem a nebyla to zrovna velká sláva.

Na natáčení to bylo ještě horší, nos měřil dva a půl metru a musela mít k sobě dva asistenty s pruty a vlascem. „Jeden držel nos uprostřed, druhý na konci. Kam jsem se hnula, všude museli se mnou,“ vzpomínala v rozhovoru pro blesk.cz. Když šla na WC, nos si musela přehodit kolem hlavy.

Menší role, žádná hlavní

Bylo jí jednadvacet, když si zahrála Bosanu, ale nebyla to její první role. Už o čtyři roky dřív se objevila ve filmu Marie Poledňákové Kotva u přívozu, kde si zahrála sexy Vendulu. Po Třech veteránech následovaly další role, například ve snímcích Faunovo velmi pozdní odpoledne nebo Vesničko má středisková (jako asistentka nese Otíkovi rohlík). Objevila se i v zahraničních filmech. Žádná hlavní role už ji ale nečekala.

Učarovaly jí loutky

Její život se dál odvíjel jinak. Přestože váhala, zda nezůstat u herectví, nakonec ji okouzlily loutky. Začala hrát v divadélku Sluníčko, v Divadle Minor, kde i režírovala pohádky. „Zjistila jsem, že dětem asi rozumím nejvíc a že pro ně chci hrát,“ řekla. Později i založila vlastní loutkové divadlo, ale nebylo snadné ho udržet.

Dostihla ji rodinná minulost

Jak prozradila ve 13. komnatě ČT, ještě před sametovou revolucí se začala zajímat o židovskou víru, mystiku a židovské kořeny. Když jí bylo čtrnáct, dozvěděla se totiž, že tatínek prožil za války tři roky v koncentračních táborech.

„Pochopila jsem, že číslo, které má vytetované na ruce, není číslem do nebe, jak říkával,“ prozradila pro lifee.cz. Zjistila také, že za války zahynulo třicet jejích příbuzných, i proto se začala o židovskou kulturu zajímat. V roce 1981 založila dětské divadlo Feigele, které nabízí divákům biblické příběhy a legendy z pražského ghetta.

Herectví pověsila na hřebík

Dlouho hrála v loutkovém divadle Minor, napsala dvě knížky pro děti a také texty k písním pro děti na jedno CD. Udělala si licenci na provádění turistů po Praze i mimo hlavní město a to je teď její hlavní práce.

S manželem hraje golf, který je učí jejich mladší syn, a je také babičkou vnuka od staršího syna, který žije ve Francii. Bosany s dlouhým nosem se ale zřejmě nikdy „nezbaví“.

Související články

Zdroj: vlasta.cz, blesk.cz, blesk.cz, krajskelisty.cz, lifee.cz, zitusti.cz