Vladimír Menšík, vlastním jménem Vladislav (jméno si změnil na Vladimíra na pozdější popud E. F. Buriana), se narodil 9. října 1929 v Ivančicích na jižní Moravě. Již odmalička bylo jasné, že bude neobyčejným člověkem, který se bude věnovat umění a zábavě. Přitahoval ho svět poutí, cirkusů a estrád, což nakonec formovalo jeho osud.
Cesta k umění
I přesto, že se jeho otec snažil vnést do života mladého Vladislava rozum a vyslal ho studovat průmyslovku, zájem o umění a divadlo byl silnější. Již na škole se zapojil do ochotnického divadla a začal projevovat svůj herecký talent. Nadaný byl však i sportovně, aktivně hrál fotbal a házenou. A dokonce mu šel i zpěv.
Boj s nepřízní osudu
Spokojený ovšem nebyl se svým vzhledem a velmi ho to trápilo. Cítil se nepřitažlivý a nesnášel své zuby. Dokonce prý uvažoval o chirurgické úpravě chrupu, ale nikdy nenašel odvahu. Když mu bylo šestnáct let, postihl ho astmatický záchvat. A není se čemu divit. Povídá se, že od sedmi let kouřil, v jistých dobách byl schopen vykouřit až osmdesát cigaret denně, a silně holdoval alkoholu. Že je zle, pocítil ve chvíli, kdy přestal rozeznávat barvy. Šel tedy na léčení a čtyři roky se pití ani nedotkl. Jenže pak ho závislost opět dostihla. S alkoholem a dýcháním měl pak problém už celoživotně.
Herecká kariéra
Po maturitě se Menšík dostal na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) a jeho herecká kariéra se rozjela po příchodu do Prahy. Začal hrát v různých divadlech a brzy se stal známým hercem. V roce 1953 strávil jednu sezonu se zájezdovým Vesnickým divadlem, následně působil čtyři roky v Divadle E. F. Buriana. Menšíka však víc než divadlo lákal svět filmu, kvůli čemuž se s E. F. Burianem dostal do křížku. Ten totiž na filmařské umění pohlížel se značným despektem. V roce 1958 Vladimír z divadla přesto odešel a stal se stálým zaměstnancem Filmového studia Barrandov, což bylo tehdy velmi neobvyklé. Jak se ale ukázalo, udělal víc než dobře.
Legendární role a uznání Miloše Formana
Vladimír Menšík ztvárnil mnoho nezapomenutelných rolí ve filmech a seriálech, jako například Všichni dobří rodáci, Limonádový Joe nebo Tři oříšky pro Popelku. K jeho typickým rysům patřila rychlá mluva a temperamentní gestikulace, což ho činilo oblíbeným u diváků i kolegů. Jeho talent nejen pro komedii byl naprosto výjimečný. Režisér Miloš Forman o něm dokonce tvrdil, že patří do trojice nejlepších českých komiků vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha.
Podfuk s občankou
Herec byl ale šprýmař i v soukromí. Někdy v šedesátých letech například ztratil občanský průkaz, a když si vyřizoval nový, příslušná úřednice mu při vypisování roku narození 1929 napsala druhou devítku tak nedbale, že z ní Menšík po malé úpravě snadno udělal čtyřku. Jeho motivem bylo jít dřív do penze. Podvod se rozrostl do takových rozměrů, že v roce 1974 dostal k „padesátinám“ titul zasloužilého umělce a v roce 1984 mu k „šedesátinám“ poslal blahopřejný dopis tehdejší prezident Gustáv Husák.
Nečekaný konec
V polovině osmdesátých let se Vladimírův zdravotní stav zhoršil. Kromě astmatu ho trápily také problémy se srdcem a žaludkem, což vyžadovalo užívání velkého množství léků. Jeho osobní lékařka Zdena Lipárová později prozradila, že jeho smrt byla tragická a nečekaná. Zemřel 29. května 1988 ve věku 58 let. Po sobě zanechal čtyři děti, tou dobou již dospělé. S první manželkou Věrou Šimšovou měl syna Petra a dceru Vladimíru. S druhou manželkou Olgou Strnadovou, zpěvačkou v hudebních souborech a pozdější výtvarnicí, pak syna Jana, který pracoval jako vedoucí filmového týmu na Barrandově, a dceru Martinu.
Zdroj: vlasta.cz fdb.cz csfd.cz dvojka.rozhlas.cz
