Zpěvačka Yvonne Přenosilová se narodila 2. července 1947 v Praze. Jejím otcem byl generál, který bojoval ve válce pod britskou vlajkou proti Hitlerovi. Maminka zase měla rakouské kořeny, a Yvonne tak už od dětství mluvila plynně dvěma světovými jazyky. Lásku k hudbě ale zdědila po otci, který byl velkým milovníkem černošských spirituálů. 

Jakmile odmaturovala na libeňské dvanáctiletce, zkusila v roce 1963 štěstí a přišla na konkurz do Divadla Semafor. Ačkoli s písní Malageňa v divadle nezabodovala, všiml si jí skladatel a režisér Karel Mareš a začali spolupracovat. 

Vystupovala s těmi nejlepšími

Jako mladičká zpěvačka hrála se skupinou Olympic a nakonec účinkovala i ve zmíněném Divadle Semafor. Její písně Roň slzy, Mně se líbí Bob či Boty proti lásce hrají v rádiích dodnes.

V roce 1965 pak Přenosilová stála u založení divadla Apollo (dnešní Studio Ypsilon), kde vystupovala s Karlem Gottem či Pavlínou Filipovskou

Londýn a Rolling Stones

Její hudební talent byl jasný na první poslech, všimli si ho dokonce i hosté z anglických klubů a pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna.

Yvonne se dostala do londýnského rozhlasu a nazpívala gramodesku When My Baby Cries / Come On Home pro anglickou společnost PYE. Stihla také uspořádat dva klubové koncerty. Mnohem cennější ale bylo její společné vystoupení se skupinou Rolling Stones.

Zdroj: Youtube

Podpis, který jí změnil život

Slibně rozjetá kariéra se zastavila v roce 1968, kdy Yvonne Přenosilová jako jedna z prvních podepsala manifest Dva tisíce slov. „Moje jméno se objevilo v novinách a začal psychický teror – v jednom kuse mně domů volali anonymové, že mě zabijí. A to jednomu dokáže pocuchat nervy – zvlášť když po příchodu vojsk Varšavské smlouvy hlásili v rozhlase, aby signatáři Dvou tisíc slov nespali doma,“ svěřila se v rozhovoru pro Reflex.

Emigrace z donucení

Přenosilová se tak rozhodla přes Rakousko a Velkou Británii emigrovat do tehdejšího SRN za svými rodiči. Myslela si, že bude pokračovat v kariéře a využije zkušeností z Londýna. Realita byla ale taková, že ještě ráda přijala místo letušky u společnosti British Airways

Byla jako Kleopatra

Yvonne Přenosilová měla nejenom zlato v hrdle, ale také byla mimořádně elegantní dámou. Milovala výrazné, dlouze protažené oční linky, které se skvěle doplňovaly s ostře střiženou ofinou. V pozdějším věku se pak oblékala jako skutečná baronka. Úhledné líčení doplňovala šperky, zejména pak perlami na krku a v uších. Měla ráda také hedvábné šátky či šály.

Sedmileté manželství

Během života v Mnichově se Yvonne Přenosilová zamilovala do advokáta Andrease von Schuckmanna, díky kterému se stala baronkou. V roce 1978 se vzali a o rok později už vítali na svět syna Maxmiliana Filipa. Manželství nakonec vydrželo sedm let, a ona tak zůstala se synem sama. 

Do Prahy odjela bez syna

Po revoluci čekalo Yvonne Přenosilovou možná nejsložitější rozhodnutí v životě. Její kamarádka Eva Pilarová ji přemlouvala, aby se vrátila zpátky do Prahy. Synovi zařídila studium na rakouské univerzitě v Praze, měla připravené všechny dokumenty, jenže pak přišlo nepříjemné překvapení.

Krátce před plánovaným odjezdem se Max sešel se svým otcem. Dodnes se neví, co přesně si řekli, ale mamince poté oznámil, že s ní do Prahy nepojede. Musela se tak rychle rozhodnout, jestli odjede bez něj, nebo v Německu zůstane. Nakonec se rozhodla odjet.

Chtěla se vrátit za synem

Po návratu domů začala pracovat jako redaktorka pro Svobodnou Evropu a znovu vystupovat. V roce 2018 ale přece jen zvažovala, že se by se přestěhovala zpátky do Německa za synem.

„Je mi s ním dobře. Navíc má teď novou přítelkyni, která je moc prima. Navíc k životu potřebuji práci. Co tady, když není do čeho píchnout. Mám jenom rozhlas a jinak nic. To víte, že bych se občas ráda prošla po jevišti a něco třeba zapěla, nabídky ale nejsou,“ postěžovala si tehdy deníku Aha. 

Zdraví jí stěhování znemožnilo

Nakonec se ale už do Německa za synem nikdy nepřestěhovala. Asi hlavním důvodem byly její zdravotní problémy. Trápil ji chronický zánět sedacího nervu, kvůli kterému měla obrovské bolesti a také ji omezoval v pohybu. Přestože chodila na rehabilitace, příliš to nepomáhalo. 

Když prodělala onkologickou operaci kvůli nádoru na plicích, už ležela jen doma. S láskou se o ni starala sousedka, která jí v neděli 10. září 2023 zavolala sanitku. „Poslední týdny jsem se od ní už nehnula a domů si vždycky odskočila jen na skok. Poslední dva dny už ani nejedla,“ popsala pro CNN Prima News. Tehdy už byla slabá a bohužel o den později zemřela v nemocnici na celkové selhání organismu. 

Související články

Zdroj: vlasta.cz, cnn.iprima.cz, krajskelisty.cz, csfd.cz, super.cz, reflex.cz, prozeny.blesk.cz