Z prosklené budovy futuristického designu je fantastický výhled na vrcholky Alp. Vybavuje se mi scéna z bondovky Spectre. Na zasněženém kopci stojí luxusní klinika, kam přijíždí Daniel Craig za doktorkou, která se tu ukrývá. V patách má samozřejmě zločince, kteří ji vzápětí unesou a on ji zachraňuje. Dramatickou scénu teď už připomíná jen jedno z aut, které ve filmu hrálo a je tady vystavené, jinak je tu klid. Luxus zůstal, ale místo kliniky je tady pro lyžaře potřebnější gurmánská restaurace IceQ s otevřenou kuchyní specializující se na slow food a s kapacitou osm set hostů. V nabídce je i víno, které přímo tady zrálo v sudech. Exkluzivní lahev stojí 126 eur. Nám na přípitek stačí několikanásobně levnější prosecco. Gesundheit! Tohle slovo tady lokálně používají místo německého „prost“. Na zdraví!
Bondovo „muzeum“ – tedy spíše multimediální instalaci – nemůžeme vynechat. Betonovou budovou na vrcholu hory Gaislachkogel, v nadmořské výšce 3050 metrů, nás provází chlapík typu Jamese Bonda. Přiznává, že se zamlada věnoval modelingu. Ukazuje nám interaktivní vychytávky agenta Jejího Veličenstva; triky, jak se točily filmové scény, i chatrně působící letadlo, které se tady s Danielem Craigem řítilo nad sněhem i po sněhu ve filmové scéně, kterou pak máme možnost sledovat na plátně.
Propojeno tunelem
Tady nahoře také začíná jedna z impozantních lyžařských vyhlídkových tras s nádhernými panoramaty Ötztalských hor. Z Gaislachkogelu vede dlouhá a široká červená sjezdovka do údolí, při sjezdu překonáte 1700 výškových metrů. Na start prvního dne lyžování nebo pro výuku dětí se hodí Giggijoch. Gondola lyžaře vyveze do výšky 2300 metrů nad mořem, kde čekají pohádkové, převážně modré sjezdovky.
Lyžařské tratě všech obtížností včetně širokých carvingových svahů pokrývají Rettenbach a Tiefenbach – dva ledovce propojené 165 metrů dlouhým lyžařským tunelem. Sölden je tradičním dějištěm závodů Světového poháru, pokročilejší lyžaři určitě nevynechají strmou závodní sjezdovku na Rettenbachu. Středisko má celkem 144 kilometrů tratí, jezdí se tady obvykle od října do května, samozřejmě záleží na sněhových podmínkách.
Ledovec bez sněhu
K lanovce na Schwarze Schneid se původně dalo sjet přímo na lyžích. Jenže po horkém létě se ledovec trochu pohnul, tak tady postavili nový jezdící chodníček, který lyžaře přibližuje k lanovce, aby nemuseli stoupat do kopce.
„Ledovec se hýbe pořád, ale předloni to bylo výraznější kvůli horkému létu,“ říká Tereza, která pro středisko pracuje. „Takhle odhalený jsem ledovec nikdy neviděla,“ dodává Rakušanka Andrea. Ptám se Terezy, co se s tím dělá. „Některá místa, často i celé sjezdovky, po sezoně zakrýváme plachtou, aby se tolik nezahřívaly. Musí být ale pokrytá sněhem, aby byl ledovec chráněný.“
Z restaurace Gletscher Tisch, jejíž jméno se dá přeložit jako ledovcový stůl, je fantastický výhled. Mají tady skvělý rump steak servírovaný na horkém kameni a vynikající královský trhanec s rybízem a jablečným pyré.
U dlouhého stolu sedí skupina dvaceti lyžařů, samí muži. „Sölden vyhledávají hlavně muži, celkově jich je tady 80 procent,“ říká Tereza. „Rádi bychom přilákali více žen.“ Naše přemítání o tom, proč je Sölden příhodným místem pro pánskou jízdu, ukončí servírka, která přinese likér, typický pro horské oblasti Rakouska.
Zirbenschnaps se vyrábí ze šišek alpské borovice limba. Používají se na něj pouze mladé šišky z horních větví. Ty je nejdřív potřeba nakrájet a pak pět týdnů louhovat v alkoholu, až vznikne voňavý šnaps. Jako byste vypili kousek lesa. Dřevem borovice limba je obložený i pokoj nově zrekonstruovaného hotelu, kde jsme ubytovaní. I tady to voní krásně.
Chrám relaxace
Večer se vydáme prohřát svaly do wellnessu. Jenže… Aqua Dome není ledajaký wellness. Čtvrt hodiny jízdy autem od Söldenu najdete sen všech milovníků vířivek, bazénů a saun. Nechybí tady zóna s atrakcemi pro děti nebo restaurace s bohatou samoobslužnou nabídkou. Počítá se s tím, že tady strávíte třeba celý den, na jídlo se běžně chodí v županu. Saun je tady spousta. Líbí se mi loft – patrová sauna, kde se čas od času plechový džber sám uvede do chodu, nabere vodu a zchladí rozpálené kameny. V další pak voní citronová tráva, v jiné to vypadá trochu jako na seníku. V parní lázni není vidět na krok, vedle jsou zas horké kameny jako křesla na sezení.
V hale s příjemně vyhřátým bazénem oblých tvarů, vířícími tryskami a padající vodou, obklopeném lehátky zapomenu na lyžování i problémy světa. Jako bych vstoupila do chrámu relaxace. Užším koridorem plavu ven, kde se dostanu do proudu, který mě unáší. Doplavu až k věžičce ve tvaru kuželu se třemi patry. Zespoda koukám na tři bazény, ve kterých se dají zažít „Alpy jinak“. V každém patře je jeden venkovní bazén, takový kruhový „kotel“ – dva víří, třetí má v podlaze světélka připomínající hvězdy. Ty opravdové září i nade mnou na tmavém nebi. Užívám si horkou vodu, alpské ticho a pohled na oblohu. Minule jsem tady byla za denního světla a prohlížela si zasněžené alpské kopce, které dnes jenom tuším ve tmě.
Další tyrolské ledovce
- Přírodní park a ledovcová oblast Kaunertal jsou až do výšky 3113 metrů zcela bezbariérové – a to pro kočárky, invalidní vozíky nebo monoski. Řada ubytovacích a hotelových zařízení se specializuje na osoby se zdravotním postižením. Stubaital láká atraktivními nabídkami pro rodiny, Hintertux se pyšní přírodním ledovým palácem.
- Ze Söldenu budete mít nejblíž Pitztal: Café 3440 je nejvýše položená kavárna v Rakousku a navíc místo, kde je možné uzavřít manželství. Za restaurací je malá obřadní síň.
- Pokud vás víc než svatba zajímá výhled, dejte si oběd na terase, která má místo zábradlí sklo. S výhledem na nejvyšší horu Tyrolska Wildspitze (3774 m n. m,) můžete ochutnat domácí koláče a dorty a k tomu si dát některou z kávových specialit. Kavárna je díky lanovce snadno dostupná i těm, kdo nelyžují.
- Jestli se chcete rozhlédnout do všech stran, vystoupejte po schůdcích kousek pod restaurací na kruhovou plošinu s výhledem.
- Místní si na zahřátí a pro rozveselení dávají nápoj „flying hirsch“, tedy „létajícího jelena“. Je to Jägermeister s RedBullem. Účinek je rychlý.
Zdroj: časopis Vlasta
