Přihodit k účtu něco navrch jako výraz spokojenosti s obsluhou i kvalitou jídla či pití není žádná novinka. Spropitná se u nás objevila poprvé už ve 14. století. Za zmínku možná stojí, že ve většině jazyků se pro ně používá výraz spojený s pitím – třeba v němčině trinkgeld (trinken = pít, Geld = peníze), ve francouzštině pourboire (pour = pro, boire = pít), v polštině napiwek a v chorvatštině či srbštině napojnica. Jen v ruštině je to kupodivu čajevyje, tedy peníze na koupení čaje.

Zdroj: Youtube

Teoreticky by se spropitné mělo danit, když však jde v hotovosti z ruky do ruky, záleží jen na daňové kázni číšníků. Ekonomické studie podle očekávání prokázaly, že větší dýška než číšnice brunety dostávají štíhlé číšnice blondýny, zatímco u číšníků na vzhledu téměř nezáleží.

Ve světě se člověk může znemožnit jak příliš nízkým, tak příliš vysokým spropitným, někdy označovaným až jako „obscénní“. Tak našinci například žasli nad spropitnými, která bohorovně rozdával Viktor Kožený. Na druhé straně tu jsou ale případy ze zemí, kde je spropitné de facto povinné a tvoří velkou část platu personálu restaurace, což naši turisté nevěděli, přihodili k účtu málo, nebo vůbec nic, a číšník je pak honil po ulici, aby se plačtivě vyptával, co bylo špatně a proč nic nedostal.

Nebo třeba případ z Madagaskaru, kde dostal taxikář po týdenní službě turistům dýško ve výši sto dolarů a málem ho ranila mrtvice: šlo totiž o tamní půlroční minimální plat. Mimochodem, zkušení cestovatelé radí domluvit se v exotických zemích na výši dýška hned na začátku pobytu, ale zaplatit ho až na konci. Stávalo se totiž, že personál po „zkasírování“ ztratil o hosta zájem. Celosvětově pak platí, že nic nepokazíte, když při odjezdu necháte na pokoji drobné v místní měně, která vám stejně brzy k ničemu nebude.

Kde ne, kde ano a kolik

Pravidla spropitného se v současné době propadají do chaosu způsobeného především zmatky s Asiaty a Američany. Obě velké skupiny turistů v cizině používají své domácí zvyklosti, které jsou však ohledně dýšek protichůdná: v Asii je spropitné často urážka, v Americe vždy pravidlo. Neuškodí proto před cestou do exotické země chvíli brouzdat po internetu a hledat čerstvé cestovatelské zkušenosti.

Velmi užitečný je v tomto ohledu průběžně aktualizovaný web Visual Capitalist, který předkládá pravidla spropitného pro restaurační a hotelový personál i taxikáře prakticky ve všech zemích světa. Údaje nemá jen z Grónska, zemí střední Afriky a států, kde se válčí – třeba Sýrie, Jemenu či Somálska. U nás například doporučuje dávat číšníkům deset procent z účtu, pokojské nechat na stole zhruba 50 Kč a taxikářům nedávat nic. Dozvíte se tu také, že jediným skandinávským státem s obsluhou zahrnutou v účtu je Finsko, že se dýška nedávají v Dánsku, v Moldávii či Kosovu, a naopak v Norsku či USA dosahují výše až 20 procent útraty.

Abyste předešli trapasu...

  • CHORVATSKO Personál restaurace většinou pracuje za minimální mzdu a se spropitným okolo 10 procent (výhradně v hotovosti) automaticky počítá. Pokud host nic nedá, číšníci se ptají, co bylo špatně.
  • EGYPT Bakšiš je od turistů požadován doslova na každém kroku.
    Podle názoru Egypťanů jsou turisté povinni jim dýška dávat, a to co nejvyšší. Pokud tak návštěvníci neučiní, mohou se vystavit různým nepříjemnostem.
  • TURECKO Tady platí totéž, co v Chorvatsku. Ovšem doporučuje se předat spropitné diskrétně, protože přece jen jde o věc ve víceméně islámské zemi tak trochu choulostivou.
  • VELKÁ BRITÁNIE Zde je obvykle spropitné ve výši 12,5 procenta zahrnuto v účtu, tudíž se radí přidávat něco navíc, jen pokud jste byli opravdu mimořádně spokojení. Když si nápoje z baru či jídlo ze švédského stolu přinesete sami, spropitné se neplatí.
  • BULHARSKO Spropitné je tady běžné, a to ve výši alespoň 10 procent.
    Není přitom obvykle důležité, zda ho dáte v hotovosti nebo připočtete k účtu při platbě kartou.
  • ALBÁNIE Dát dýško ve výši přinejmenším 10 procent je tu „povinné“. Očekávají ho jak číšníci, tak pokojské, průvodci a taxikáři.
  • KEŇA Personálu restaurace se dává spropitné na konci pobytu, průvodcům na safari naopak na začátku túry. Zpravidla jde o částky od 10 do 25 dolarů za den.
  • FRANCIE Poplatek za servis je obsažen v účtu, přesto se v turistických oblastech spropitné víceméně očekává. Naopak na venkově může působit urážlivě.
  • MAĎARSKO Spropitné je obvykle zahrnuto v účtu – pokud ne, dávejte 10 procent. Otázkou však je, zda porozumíte maďarsky psané účtence.
  • AUSTRÁLIE A NOVÝ ZÉLAND Donedávna tu ještě spropitné bylo neznámým pojmem, teď ho však zvlášť v dobrých restauracích očekávají.
  • PORTUGALSKO Spropitné je obsaženo v ceně, zákazník může něco přihodit, jen pokud se obsluha skutečně snažila.
  • IRSKO Tady stačí pouze zaokrouhlit cenu anebo obsluze nechat vracené drobné mince.
  • INDONÉSIE V turistických regionech typu Bali je spropitné 10 procent standard, u specializovaných služeb typu masáží se pak dává alespoň 15 procent. Na venkově ho prakticky neznají.
  • ITÁLIE Také zde bývá servis zahrnut v účtu – prozrazují to slova servizio incluso na účtence. Je ale zvykem placenou částku zaokrouhlit.
  • ŠPANĚLSKO Místní lidé zpravidla spropitné nedávají, od turistů je však očekáváno. U obyčejných restaurací stačí jedno či dvě eura, u luxusnějších pak 10 procent z účtu.
  • JAPONSKO A JIŽNÍ KOREA Tady se nepokoušejte dávat personálu dýško – bylo by to chápáno jako velmi urážlivé. Pokud z nějakého důvodu přesto chcete dát něco navíc, měli byste tak učinit diskrétně, nejlépe penězi v obálce zanechané na stole.
  • ČÍNA Spropitné je novinka, která se rychle šíří hlavně v turistických regionech typu Hongkong. Zvláštností je, že často dostanete účet ještě dřív, než jídlo/nápoje číšník přinese.
  • THAJSKO „Domorodci“ obvykle spropitné nedávají, turisté z Evropy však číšníky naučili je očekávat. Ale pokud je nedáte, nic se nestane.
  • MALAJSIE Standardem je zaokrouhlení ceny. Stále častěji si ale restaurace sama do účtu započítá i desetiprocentní přirážku za servis.
  • ŠVÝCARSKO Žádné zvláštní spropitné tu od vás očekávat nebudou, běžné je pouze zaokrouhlit placenou částku.
  • FINSKO Tradice tu velí nedávat spropitné – bylo by to v rozporu s proklamovanou skromností Finů. Poplatek za servis se však většinou skrývá v účtu.
  • DÁNSKO V souladu se zákonem je servis obsažen v účtu, takže nic navíc číšníci a spol. neočekávají.
  • NĚMECKO Spropitné tvoří důležitou část příjmů personálu s minimální mzdou, přestože poplatek za servis bývá zahrnut v účtu. Někteří Němci dýška nedávají z principu – požadují totiž, aby číšníci a kuchaři dostávali vyšší mzdu.
  • RAKOUSKO Slušností je zaokrouhlit platbu na celá eura, v případě lepších restaurací pak přihodit několik procent z účtované částky.
  • SLOVINSKO Spropitné ve výši do deseti procent se dává nejen v restauracích, ale i v taxíku apod.
  • USA, KARIBIK, MEXIKO, KANADA Především v USA je zvykem dávat dýško v rozpětí 15 až 20 procent účtované částky číšníkům a „drobné“ také portýrům, taxikářům apod. Tady i v ostatních zmíněných zemích je dýško důležitou součástí příjmu personálu. Pokud ho nedáte, předpokládá se, že jste byli s něčím velmi nespokojení.

Zdroj: časopis Květy

Související články