Na výlety jsme vyráželi z obce Hamry, která leží v údolí řeky Úhlavy pod horou Ostrý. Její dominantou je památkově chráněný kostel Panny Marie Bolestné, k němuž vede křížová cesta. Na jejím území se nachází i přírodní rezervace Úhlavský luh s porostem lužního lesa, který zde vznikl samovolně, bez zásahu lidské ruky. Jeho dnešní podobu zato leckdy ovlivnili bobři, kteří si na řece stavějí vodní hráze a hrady. Před pěti stoletími se v obci Hamry a jejím okolí těžila železná ruda, kterou zpracovávali hamerníci v několika vodních hamrech. Dnes už ale jejich existenci připomíná pouze název obce.
V dobách „železné opony“ bývala přístupná jen částečně, příchozí tehdy byli navíc bedlivě sledováni příslušníky Pohraniční stráže. V nedaleké Hojsově Stráži zase stávala takzvaná vidová hláska protivzdušné obrany státu. Vojáci, kteří tu měli službu, museli hlásit každé letadlo, které se objevilo nad státní hranicí. Dodnes se z ní dochovaly pouhé pozůstatky, v místech, kde věž stávala, je ale pěkná maketa znázorňující okolní krajinu s horskými vršky.
Pětimetrová věž s orlojem
Skutečně pozoruhodný je v této malebné obci originální orloj, který ukazuje nejen běžný čas, ale i datum a kalendářní měsíc. Zároveň znázorňuje třeba i to, v jakém znamení se právě nachází Slunce či ve které fázi je Měsíc. Dokonce má i takovou vychytávku, takzvanou dračí rafiji, která předpovídá zatmění Slunce nebo Měsíce. A nechybějí ani figury. Na jedné straně pod stříškou se pootáčí a hrozí rukou postava známého šumavského poustevníka Güntera, česky pojmenovávaného Vintíř. Na straně druhé odbíjí poledne kostlivec.
V orloji je zabudovaný bicí stroj, který každé poledne odbije prvních osm tónů naší státní hymny, na závěr pak kostlivec dvanáctkrát zazvoní na zvon. Až se vynadíváte na tenhle malý technický zázrak, který jeho tvůrce Zdeněk Landa sestavoval ze součástek na bicykl a šicího stroje tři roky, můžete se vypravit na vrch Milec, odkud je krásně vidět vrchol Velkého Ostrého. Odedávna se prý na této vyhlídce setkávali zamilovaní lidé ze široka i daleka, proto také dostal své jméno.
Meditace u Čertova jezera
Půvabná pověst se pojí také se jménem Čertova jezera, které leží nedaleko Železné Rudy. Podle ní chtěl ďábel stáhnout do pekla místní dívčinu. Ta mu však pohotově přivázala na ocas kámen a čert, který se nemohl hnout z místa, se začal točit v kruhu, aby se ho zbavil. Z jámy, kterou nechtěně vyhloubil, vytryskla voda a vzniklo jezero. Ve skutečnosti je však ledovcového původu a jeho stáří se odhaduje asi na deset tisíc let.
V té době bylo na Šumavě asi jedenáct ledovců, které postupně tály a zanechávaly po sobě hluboké kotle, takzvané kary, lemované příkrými skalnatými svahy. Na dně tohoto karu leží nejen Čertovo, ale i Černé jezero, největší jezerní plocha na Šumavě. Výlet k těmto magickým jezerům přímo svádí k tomu, na chvíli se usadit, poslouchat šplouchání vody a pozorovat koruny vzrostlých smrků na strmých srázech, které je obklopují.
Kouzla bavorské kuchyně
Pokud už ale máte poklidných meditací dost, vydejte se na nejvyšší horu, Velký Javor. Nachází se na německé části Šumavy nedaleko českých hranic, v takzvaném Bavorském lese. Jestliže nepatříte právě ke zdatným turistům, nemusíte mít obavy z toho, jestli výstup zvládnete. Na vrchol se totiž můžete pohodlně svézt lanovkou. A odsud pak absolvovat krátkou vycházku po značené okružní turistické stezce.
Nejspíš vás cestou zaujmou dvě kupole, které působí trochu futuristickým dojmem. Ve skutečnosti jsou ale v jedné z nich umístěny komunikační antény a v druhé vojenský radar. Až se dostatečně pokocháte výhledy na Šumavu a Bavorský les, můžete se odměnit ve zdejší restauraci ochutnávkou místní kuchyně. Dokonce nemusíte ani namáhat nohy, až na místo vás doveze výtah. A pro jakou ze zdejších specialit se rozhodnete? Necháte se nalákat na jelení guláš, dáte raději přednost hovězímu vývaru s obřím játrovým knedlíkem, nebo zkusíte jablečný štrúdl ponořený do vanilkové omáčky?
S němčinou si zde navíc obvykle nemusíte dělat moc starosti, protože tady obsluhuje řada Čechů. Posilněni si možná troufnete na výstup k vodopádům Riesloch, nejvyšším v Bavorském lese. Žádná lanovka k nim ovšem nevede, z bývalého důlního, dnes lázeňského města Bodenmais musíte po svých. A výstup to je poměrně náročný, zprvu po štěrkovité cestě, později i přes balvany a kořeny. Na závěr vás ovšem čeká odměna v podobě vodopádu, který si razantně klestí cestu mezi obřími kameny.
Německý jezerní bratr
Česká jezera mají na bavorské straně i své jezerní bratry. Oblíbeným cílem českých i německých výletníků je zejména Velké Javorské jezero. Také jeho vznik souvisí s pohybem ledovců v době ledové. Stejné období pamatuje i strmá stěna, která se tyčí nad jezerní hladinou do výšky více než čtyři sta metrů. Představuje jeden z posledních pozůstatků pralesa v Bavorském lese. Botanici zde objevili rostlinné pamětníky z doby ledové, ke kterým patří kropenáč vytrvalý nebo řeřišnice rýtolistá. Botanickou zvláštností jsou zde i takzvané „plovoucí ostrovy“, které se v této podobě vyskytují pouze na Velkém a Malém Javorském jezeře.
Zaslechnout tady můžete i hlas mnohých dnes už vzácných ptáků, jako je tetřev hlušec, strakapoud bělohřbetý nebo kulíšek nejmenší. Většina z nich u jezera nezimuje, z teplých krajin se do své oblíbené oblasti vracejí postupně, a až do července tak vytvářejí mnohohlasý sbor. Jedna z informačních tabulí vám dokonce prozradí, které ptačí obyvatele máte právě tu čest v daném měsíci zaslechnout.
Plavba loďkou či bavorské speciality
Půvaby Velkého Javorského jezera můžete ovšem obdivovat nejen ze břehu, ale i z loďky, která se tu dá zapůjčit. Obchůzku či plavbu je možné opět zakončit ve stylové restauraci, která stojí na místě dřívější ubytovny pro dřevorubce. Začátkem minulého století tady nechal knížecí rod Hohenzollernů postavit nový dřevěný dům ve švýcarském stylu, který prošel mnoha přestavbami. Před pár lety byl pak nově zrekonstruovaný podle historického předobrazu. Také tady můžete otestovat některou z bavorských specialit, a navíc se při tom kochat pohledem na jezerní hladinu.
Až se budete vracet domů, zastavte se aspoň na chvíli na nádraží v Bayerisch Eisenstein neboli Bavorské Železné Rudě. Pozůstatek plotu s ostnatým drátem vám beze slov připomene časy minulé. Dobu, kdy český vlak končil uprostřed nástupiště a dál se nejelo. Nebýt sametové revoluce, na bavorskou stranu Šumavy by se asi podíval jen málokdo z nás. Občas určitě stojí za to, si tuhle skutečnost připomenout.
Zdroj: časopis Vlasta
