Ženy na nákupech

17. listopad a otevírací doba obchodů ve svátky. jak se v tom vyznat

Čtyřdenní pracovní týden není vůbec špatný. Volno si díky státnímu svátku užijeme ve čtvrtek, kdy si připomínáme pád komunistického režimu. Jak je to s otevírací dobou obchodů a supermarketů? A dá se v tom vyznat? 

Ve čtvrtek 17. listopadu slavíme 33. výročí sametové revoluce. S významným Dnem boje za svobodu a demokracii si však současně připomínáme i události, které se odehrály o padesát let dříve. V roce 1939 došlo k nepokojům studentů vysokých škol, které byly potlačeny nacistickými bezpečnostními složkami, a vznikl tak Mezinárodní den studenstva. V listopadu 1989 se pak výročí tohoto památného dne stalo začátkem sametové revoluce a pádu komunistického režimu.

VIDEO: První vysílání záběrů ze 17. listopadu 1989

 

Mnozí z nás už teď plánují, jak volný den využijí. Zatímco někdo bude pulírovat domácnost, jiný začne s vánočními přípravami a napeče první várku perníčků. A možností je i vyrazit na předvánoční nákupy. Ano, je to tak. Na rozdíl od říjnového a zářijového volna budou totiž v tento den obchody otevřené.

Jak se v tom vyznat?

Otevírací doba obchodů na státní svátky se řídí zákonem o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Ten v Česku platí od října roku 2016. Podle tohoto zákona musí být v obchodech nad 200 metrů čtverečních v určité státní svátky zavřeno. 17. listopad však prodej nijak neomezuje. Budete si proto moci nakoupit vše, co potřebujete.

Čtěte také

Ray Charles

Čtěte také

Mezinárodní den nevidomých: Celebrity, které se proslavily i navzdory hendikepu

ZAVŘENO bude tento a příští rok až na následující státní svátky:

24. 12. Štědrý den (od 12.00)

25. 12. 1. svátek vánoční

26. 12. 2. svátek vánoční

1. 1. Nový rok

Velikonoční pondělí

8. 5. Den vítězství

28. 9. Den české státnosti

28. 10. Den vzniku samostatného československého státu

Otevřeno v tyto dny mohou mít POUZE obchody menší než 200 metrů čtverečních, dále benzinové pumpy, lékárny nebo obchody na letištích, nádražích a v nemocnicích.

 

Omezení otvírací doby pak NEPLATÍ o těchto svátcích:

15. duben 2022 - Velký pátek

1. květen 2022 - Svátek práce

5. červenec 2022 - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

6. červenec 2022 - Den upálení mistra Jana Husa

17. listopad 2022 - Den boje za svobodu a demokracii

Zdroj: vlasta.cz finance.cz/500634-17-listopadu-statni-svatek/

Čtěte také

Strečink

Čtěte také

Strečink každý den: Skryté benefity i jak s ním začít, aby krk a záda nebolela

Čtěte také

Keanu Reeves je jeden z nejcharismatičtějších holywoodských herců

Čtěte také

Skromný Keanu Reeves: Bohatství nosí v sobě. To, co má na účtu, posílá jiným

Čtěte také

postavy z pohádkové říše v seriálu Arabela

Čtěte také

Co jste nevěděli o Arabele: Nagyová měla roli díky nemoci, Šafránková dabovala

 

Jana Šulcová

Retro z vlasty - jana šulcová: potřebovala jsem kvalifikovanou pomoc

Herečka Jana Šulcová byla v roce 1992 u zrodu nadace Pomoc v nouzi, která existuje dodnes. Možná právě v dnešní složité době není od věci připomenout si porevoluční roky, kdy podobné nadace vznikaly.

Jde vlastně o pomoc člověka člověku. O vědomí, že pomáhám-li druhému, pomáhám i sobě. Ve statutu Nadace se říká, že kdo u ní vyhledá pomoc a přístřeší, dobrovolně akceptuje závazek, že po překonání úskalí ve svém vlastním životě bude sám podle svých možností a schopností a dle svého uvážení činnost Nadace podporovat.

Kdy a kde vznikla myšlenka vytvořit tuhle nadaci?

Přišli s ní moji přátelé. Ing. Boris Čajánek, vedoucí kanceláře přednosty okresního úřadu Praha – západ, PhDr. Hana Wagenknechtová a PhDr. Ivana Weigertová, obě psycholožky z pedagogicko-psychologických poraden. Každý z nás měl své životní zkušenosti, já z besed s diváky, moje dvě kamarádky z poraden, kde se setkávají léta s lidmi řešícími nejrůznější problémy. A Boris věděl o rekreačním zařízení, přímo ideálním ke zřízení azylu pro lidi v nouzi.

Můžete ho prozradit, nebo je to tajné?

Nevím, je-li tajné, ale prozradím ho, i když náš privatizační projekt zatím není schválen. Jde o Masečín – Hvozdy, oázu blízko Slapů, kde bývalo rekreační středisko ÚV KSČ. Byli jsme se tam podívat. Ideální. Chatky, rodinné domky, společenská budova, klid, elektrické vytápění, kanalizace. Nic nechybí.

Středisko je dnes volné?

Vlastní ho Pragoservis, který tam provozuje hotelové služby. Věřím, že náš projekt vyhraje, protože hotelů máme rozhodně víc než zařízení pro lidi v koncích. To vlastně nemáme vůbec. Existuje sice RIAPS, ovšem tam mohou lidé zůstat jen osmačtyřicet hodin.

Lidé v nouzi většinou moc peněz nemají, kdo bude provoz platit?

I na to jsme mysleli. Budeme se obracet na ty, kdo jsou schopni nějaké prostředky dát, chceme spolupracovat s ostatními nadacemi, věříme, že najdeme sponzory. Někteří lidé budou schopni pobyt si alespoň částečně hradit, snad bude možný i pobyt přes nemocenskou pokladnu. A především věříme, že na nás nezapomenou ti, kterým už bylo pomoženo.

Prozradíte, co vás jako herečku přivedlo k sociálním problémům?

Ráda bych řekla, že to byla má ušlechtilost, co mě k lidem v nouzi přivedlo. Ale není to pravda. Byla to vlastní zkušenost. Sama jsem se ocitla v situaci, kdy jsem moc potřebovala kvalifikovanou pomoc. Ale nedostalo se mi jí. Proto vím, jaké to je, když není kam se obrátit, když zůstanete bezradně stát.

Ale zvládla jste to.

Zvládla. Protože se léta přátelím s psychology, dokonce jsem chtěla tento obor kdysi studovat. Takže jsem pomoc našla dílem u přátel, dílem v literatuře. Avšak ne každý má ve svém okolí odborníky ochotné nezištně pomoci.

Ještě jsme si neřekli, kterým lidem by mělo středisko sloužit? Kdo je považován za člověka v nouzi?

Když jsem kdysi jezdívala do ciziny a viděla na ulicích staré lidi s nataženou dlaní, bez střechy nad hlavou, říkala jsem si – pane bože, jak mohli takhle dopadnout. Vždyť celý život pracovali, tak proč se o ně někdo nepostará! Tak přesně tyto lidi máme na mysli. Také svobodné matky, co nemají kam jít, ženy, které hledají únik před manželskými neshodami. Toxikomany, co nevědí kudy dál. Lidé s AIDS, od nichž se okolí odvrátilo. Obecně řečeno, v nouzi je ten člověk, který už se nemá kam obrátit, vyčerpal všechny možnosti, jak řešit svou situaci a už na ni nestačí.

Máte dvě dcery. Jak se dívají na vaši charitativní činnost?

Fandí mi a myslím si, že i jim jsou tyhle myšlenky blízké.

Co dělají?

Mladší studuje gymnázium s rozšířenou jazykovou výukou. Starší odmaturovala na střední umělecko-průmyslové škole, pokračuje dále na škole jazykové, a kromě toho už si přivydělává vlastními uměleckými návrhy.

Dovedete si představit, že by právě vaše dcera potřebovala pomoc vaší nadace?

Samozřejmě, každý člověk se může dostat do tísně. Nikdo není imunní. Do neřešitelné situace se dostaneme třeba díky zážitkům z dětství, které v nás zůstaly ukryty a v nejmenší vhodnou dobu se dostanou na povrch. A duševní stres může být daleko větším utrpením než fyzická bolest. I když není vidět. Avšak věřím, že mým dcerám se nic takového nepřihodí.

Myslíte, že už brzy se stanou vaše plány skutkem?

Jsem optimistka. Doufám v rozum odpovědných lidí. Doufám, že nám pomohou dobrou a potřebnou věc prosadit. A už vidím, jak za pár let nadace pomůže k lepší atmosféře v naší společnosti. Že podobných středisek jako to naše bude dost, že každý člověk bude mít jistotu, že nikdy nezůstane sám.

Zdroj: časopis Vlasta 1992