V roce 1977 vyšla v Torontu u manželů Škvoreckých její vzpomínková kniha Dneska už se tomu směju. Herečka v ní popisuje svůj život, který byl opravdu velmi bouřlivý. Kniha měla veliký úspěch, a když pak vyšla v roce 1990 v nákladu sto padesáti tisíc výtisků, byla hned vyprodaná. A to nejen proto, že Adina byla hereckou legendou, ale taky proto, že svoje vzpomínky napsala s humorem. Ten jí rozhodně nebyl cizí.

Dětství plné výsad

Narodila se v Mladé Boleslavi do rodiny inspektora státních drah a přednosty. Jako dítě nestrádala, naopak. Otec ji rozmazloval a vždy jí dával přednost před ostatními. Z Adiny se stala rozmazlená holka, která vždycky dostala to, co chtěla. Ostatně to jí zůstalo a později sama o sobě řekla, že pokora jí vlastní nebyla, protože vždy chtěla všechno hned. I její matka o ní tvrdila, že nikdy nemyslí na zadní kolečka – a tahle slova se bohužel naplnila.

Smrt otce a ztráta panenství

Pohádkový život ale skončil, když jí bylo osm let. Tehdy jí náhle zemřel otec a rodina se musela uskromnit. Adině přestaly zlaté časy a místo hraní na klavír se musela starat o domácnost. Prala, žehlila, uklízela. Smutek zaháněla čtením knih z otcovy knihovny, ale školu flákala. Ve čtrnácti ji pravděpodobně znásilnil otčím a ona utekla z domova za milencem.

Z Paříže do Prahy k filmu

To už bylo zřejmě hodně i na její matku, která ji poslala studovat do dívčího penzionátu v Paříži. Přestože studovala s vyznamenáním, užívala si naplno volnosti a byla jako nespoutaná. V osmnácti otěhotněla, ale dítě si nenechala a šla na potrat. V penzionátu už dlouho nevydržela a zamířila do Prahy. V roce 1932 začala pracovat jako manekýnka a se svou hezkou postavou dostala i maličkou roli ve filmu Děvčátko, neříkej ne. Moc jí to nešlo, nicméně ona měla sebevědomí na rozdávání. Vše brala s lehkostí a věřila, že prorazí. A prorazila.

Považovali ji za amatérku

V roce 1933 dostala první hlavní roli ve filmu Diagnosa X, ale její herečtí kolegové o ní říkali, že je amatérka a podala ostudný výkon. Jenže to by nebyla Adina. Rok chodila k Růženě Naskové, která jí dávala hodiny herectví, a obří podíl na jejím vzestupu měl i herec Hugo Haas. Hned si všiml, že je krásná, sebevědomá a taky nepřehlédnutelná. Ve svém bytě z ní „udělal“ herečku. Kromě toho ji přivedl do společnosti a v podstatě ji „prosadil“. Brzo se stala nejobsazovanější herečkou. Byla nezávislá, oslnivá a moderní. Objevila se v desítkách filmů – Kristián, Přítelkyně pana ministra, Holka nebo kluk, U pokladny stál, Pacientka dr. Hegla či Těžký život dobrodruha.

Krutá doba se obrátila proti ní

Na konci třicátých let byl jejím partnerem bohatý Fred Scheiner-Svítil, který se během německé okupace kvůli svému židovskému původu stýkal s vlivnými Němci. Pořádal pro ně večírky. A Adina jako jeho přítelkyně zůstala lidem v paměti. Ve své knize později napsala, že právě takhle začaly vznikat fámy. Všechno ale brala s humorem a nadhledem. Později ve své knize uvedla, že ke své velké smůle v životě přitahovala ty největší neřády. K nim patřil i Fred.

Muži v její posteli

Těch bylo opravdu moc. Jednu noc dokonce strávila s nacistou, aby pomohla milenci Svítilovi. Bohužel tahle noc prý byla jednou z příčin jejího pádu po válce. Se Svítilem se nakonec dramaticky rozešla, a dokonce se pokusila o sebevraždu. Po zotavení začala střídat muže a ještě víc flámovat. V roce 1943 se vdala za malíře Zdeňka Tůmu, ale po pár měsících se rozešli, protože Adina se zamilovala do herce Vladimíra Šmerala. Kvůli němu si Tůma pustil plyn. Jenže Šmeral byl ženatý se židovkou, kterou nechtěl opustit. Když Mandlové oznámil své rozhodnutí, v té době těhotná Adina se psychicky zhroutila a předčasně porodila. Bohužel holčička po narození zemřela. I tenhle vztah skončil tragicky – Šmeral skončil v koncentračním táboře.

Poválečný comeback se nekonal

Po válce skončila Mandlová ve vězení, protože byla obviněná z kolaborace. Jen málo kolegů se jí zastalo, jedním z nich byl Svatopluk Beneš. Adině nakonec sice kolaboraci neprokázali a po třech měsících na Pankráci ji propustili, stala se však výstrahou pro všechny. Minulost jí bohužel dohnala a žádné role na ni nečekaly. Když se v jednom pražském baru seznámila s Josefem Kočvárkem, který sloužil během války jako pilot RAF a získal anglické občanství, dlouho se nerozmýšlela a provdala se za něj. Jakmile dostala britský pas, do čtrnácti dnů už byla za mořem.

Štěstí našla až s homosexuálem

V Londýně chtěla Mandlová pokračovat v herecké kariéře, nejprve se jí dařilo, ale pak dostala tuberu a musela se léčit ve Švýcarsku. Manželství s pilotem skončilo a ona se brzo poté znova vdala, tentokrát za londýnského obchodníka Geoffreye. Manželství však bylo nešťastné, plné nevěr a hádek. Zdálo se, že štěstí na muže Mandlová prostě nemá. Ale pak v roce 1949 poznala módního návrháře Bena Pearsona. Líbil se jí, a přestože věděla, že je gay, spřátelili se a trávili spolu spoustu času. Později se z nich stali milenci a byli do sebe velmi zamilovaní.

Ben byl její velká a jediná láska

Svatba se konala v roce 1954 a v Anglii zůstali do roku 1966. V polovině sedmdesátých let se přestěhovali na Maltu, kde našli klid. Ve své životopisné knize napsala, že právě tady definitivně zapomněla na to, že byla herečkou. „Na Maltě jsme zažili krásný čas. Modré nebe nad hlavou, dům se zahradou na břehu moře a přítomnost milovaného člověka. Něco takového se však dá prožít jen jednou,“ napsala ve své autobiografii.

Z Malty se v roce 1981 přestěhovali do Kanady, kde Ben v roce 1990 zemřel. Pak už Adinu nic nedrželo, aby tam zůstávala. V pokročilém věku se vrátila zpátky do rodné země, kde v roce 1991 zemřela ve věku jednaosmdesáti let.