Moje těšení na Vánoce ale odstartuje právě tenhle slavnostní okamžik, když se rozhoří první plamínek.Adventní věnec je můj vánoční symbol číslo jedna. První adventní neděli věším i vánoční věnec na dveře a ladím obsah spíže, abych doma měla všechno, co je potřeba na pečení cukroví.
Nakupuju první dávku vánočního balicího papíru. Myju okna a smejčím po etapách byt, aby to na Vánoce bylo doma tak voňavé a hezké, jak jen to jde. Mám to ráda.Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky. Všude kolem je to krásně rozzářené, slavnostní a voňavé. Mandarinkami. Jakmile v listopadu přinesu první dávku z obchodu, ví můj nos, že těšení může začít.
S přibývajícím datem se vůně zintenzivňují. Po mandarinkách se přihlásí chuť na svařené víno. Mám ho spojené s vánočními procházkami, na které vyrážím v prosinci s kamarádkami. Tahle tradice vznikla před lety a vloni ji lockdown zafixoval. Byla to jedna z mála možností bezpečného setkávání a vypadá to, že to tak bude i letos.
Jen jeden měsíc v roce snesu voňavé svíčky, a tím je prosinec. S přibývajícím datem ani jablko/skořice nestačí a čichové smysly si žádají těžší kalibr. To pak vytahuji litinovou plotnu, kterou mají jiní doma za účelem pečení placek, stavím na ni víčko od okurek a sypu purpuru... ať to voní na plný céres.
A tak se už teď všemi smysly těším na Vánoce a doufám, že je přes nepřízeň okolností a mimořádně těžkou dobu budeme moci prožít v klidu. Zprávy zatím moc optimismu nenabízejí. Dávejte na sebe prosím pozor.
