Právě teď to kolem mě už snad ani zelenější být nemůže. Léto je „za bukem“, lípy pod okny ložnice v květu, venkovní parapet kuchyňského okna je v celé šíři zaplněn truhlíky s bylinkami a ten vnitřní pokojovkami. Osázené květináče v naší domácnosti raději nepočítám, když jejich počet přeskočil desítku na místnost, došlo mi, že to není úplně normální. Ale nemohu si pomoct.

Při rodinném nákupu si to skoro nikdy neodpustím a přihodím do košíku i svazek řezaných květin (a vím, že to není eko, ale když už je někdo utrhl?!). Můj nejnovější objev jsou celozelené chryzantémy. Ve váze vydrží celý měsíc. Někdy k nim rozmařile přidám i tulipány, které sice tak dlouhou výdrž nemají, ale zato je to pak na stole taková krása, že to za to stojí. Muži tvrdím, že díky vysokému počtu květin doma máme víc kyslíku a zdravější klima. Možná to není pravda, ale co pravda určitě je, že bez květin by byl náš domov mnohem smutnější.

Zdravější klima by si zasloužila celá planeta. Nemusíte být extrafanatičtí ekologové, abyste si všimli, že to s ní není úplně v pořádku. Malý krok k tomu, aby to bylo lepší, může udělat každý. Jak říkají indiáni, mysleme nejen na to, v čem budeme žít my a naše děti, ale i naši prapraprapravnuci. Po mně jim možná zbyde nějaké pokojovka. Nebo javor? Na japonský kultivar jsem totiž tuhle zálibně hleděla v zahradnictví... Stromy přece ochlazují město, no ne?