Na jaře se to hormonálně vaří mezi všemi živými tvory. Nejen straky mají ejchuchu. Doma mám tři mladé dospělé exempláře homo sapiens internetus a tiše pozoruji, co jaro dělá s nimi. Ti moji vypadají zatím dost netečně.
Mě to neděsí. Ne že bych jim zamilovanost nepřála, ale jsem ráda, že se aspoň netrýzní neopětovanou láskou, která v jejich věku velice trýznila mě. Měla jsem intenzivní dojem, že jsem nepřitažlivá a tím pro opačné pohlaví neviditelná. Ani na jednom z měřitelných míst jsem ideál ženské krásy, jak jej tehdy prezentovaly první soutěže krásy v TV, nesplňovala. Neměla jsem ty „správné“ míry. Vlasy do pasu jako Ivana Christová ani 60 cm v pase. A 90 přes boky? Jen sen.
Trýznění naštěstí netrvalo do nekonečna. Nebyla jsem tak neatraktivní. Ideální míry totiž nejsou tím, podle čeho se do sebe lidé zamilovávají. Rozhodně ne všichni. Shodou okolností to poznání přišlo na jaře. Nebo že by to až taková náhoda nebyla?
Taťána Makarenko
Sledujte nás v Google Zprávách