Zdroj: Monika Navrátilová/VLM
Alena Němečková o beznaději při pěstování rajčat a touze po kousku hroudy
Už jsem pochopila, proč tak zběsile stoupla v posledním roce cena rekreačních objektů. Když totiž touha po vlastní nemovitosti s minipozemkem přepadla i mě, je to na pováženou. Roky mi ke štěstí stačilo pár kytek v bytě bez balkonu a víkendové výlety.
Když jsme se z pronajatého bezbalkonového minibytu stěhovali do většího s krásnou lodžií, stala jsem se nadšenou pěstitelkou letniček. Vybírám si ty v nejjedovatějších odstínech, které v květinářství objevím. Miluju cyklámově růžovou, ostře fialovou a svítivě modrou, barvy, kterých je ve městě k vidění málo a jaké bych si nikdy neoblékla.
Samozřejmě jsem zkoušela využít balkon i k potravinové soběstačnosti. Alespoň částečné. Článků o tom, jak se dají na balkoně vypěstovat brambory, rajčata a vlastně téměř cokoliv si vzpomenete, jsem během posledních let přečetla moře. Moje tchyně je v pěstování rajčat a jahod dost úspěšná, kamarádka má balkonové i borůvky, ale mně v tomto směru nějak není přáno.
Vysadila jsem cukrový hrášek (a sklidila 4 lusky), cherry rajčata (za celé léto by úroda dohromady dala jednu porci caprese). Relativně úspěšná byla moje snaha o salát. Alespoň jsem nemusela přes sezonu řešit krmení pro želvu.
Mnohem úspěšnější bych byla, pokud bych obhospodařovala alespoň zahrádečku. Taková malá by stačila. Ideálně v zahrádkářské kolonii někde blízko... Jenže doby, kdy zahrádky patřily téměř ke každé čtvrti, jsou pryč. A nenápadně se smráká i nad těmi, které dosud žijí.
Tento a další článek najdete v nejnovějším časopise Vlasta, který je nyní na stáncích:
Zdroj: Tomáš Nosil
