Občas se i já přistihnu, jak frfňám nad kafem s kamarádkou (... večer u televize s manželem, na poradě s kolegy, v čekárně u lékaře – hnízda číhají všude), a jindy jsem vystavena témuž z opačné strany. To pak ani nevím jak a stěžuju si taky. Je to návyk.Na tomto příkladu je dobře ilustrovatelné, že hekání je nakažlivé. Dobré je vědět, že se ho můžete zbavit.

Horší už je, že je to zhruba stejně složité jako zbavit se závislosti na cigaretách. Protože se mi doposud nepodařilo vymanit se ze smradlavého, jedovatého a velmi drahého nikotinismu, tuším víc než jiní, jak složité to bude i s koncem brblavosti. Když nám bylo patnáct nebo šestnáct, rozhodl se tatínek mé kamarádky, že jí hrozící závislosti na cigaretách zbaví včasně nasazenou šokovou terapií. Jako zapřisáhlý nekuřák zašel do trafiky, zakoupil startky a donutil ji vykouřit asi pět kusů hned po sobě. Následovalo nevyhnutelné. Zvracení, nevolnost a celoživotní odpor ke kouření. Zabralo to.

Moji rodiče můj počínající vztah k tabáku přehlédli, a ačkoli jsem se na sobě několikrát snažila metodu „překouření“ využít, nikdy nevedla k úspěchu.

Dobře vám tedy radím: nezkoušejte překonat brblavost vytažením všech nespravedlností a trablů na světlo boží najednou. To v této fázi fungovat nebude. Místo toho si pořiďte náramek. Šperk nebude marnivostí, ale prostředkem k uvědomění si četnosti vašich nářků a k jejich eliminaci. Vždycky, když heknete, přendejte si ho na druhou ruku.

Jak to funguje, o tom si přečtete v časopise Vlasta. Já jdu vybírat ten nový kousek na zápěstí.

Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 30), který je nyní na stáncích:

Vlasta (číslo 30) Vlasta (číslo 30) Zdroj: Monika Navrátilová