Pes je prostě chytrý parťák, antidepresivum, ne jako mazlíčci, které máme zatím doma my.

Máme například dost plné akvárium poměrně tupých rybek. Věřte mi, že Nemo byl výjimka, a většina je na tom jako Doris. Ale budiž. Naše paví očka jsou aspoň elegantní, nejsou náchylná k infekcím, dobře se množí (až moc) a jsou vůbec taková nenáročná.

Taky máme doma suchozemskou želvu. Poněkud svéráznou. Miluje škvíry, do kterých by se schovala, loví červeně nalakované nehty na nohou a naučila se sama si otevírat terárium. Protože je zřejmě dost netrpělivá, tedy netrpělivý, a zvuky na sebe upozornit neumí, občas skočí na zem... Asi si myslí, že je ninja.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o životních sešupech a pátrání po vlastní minulosti

Nekoušou

Jako domácí mazlíček se zatím nejlépe osvědčily kytky. Čím je jich víc, tím lépe! Já jich jenom v kuchyni napočítala dvacet kousků. Jestli jsou blbé, tak to na nich nepoznáte. Pokojovky jsou zcela bezpečný způsob, jak o někoho pečovat a dělat si radost. Nekoušou, nedělají naschvály a nevyjí, když je jim smutno.

Jestli uvažujete podobně jako moje děti a máte pocit, že nutně potřebujete psa nebo kočku, aby vám bylo veseleji, určitě si přečtěte hlavní téma Vlasty. Já si třeba už myslím, že psa vlastně ani moc nepotřebujeme. Teď ještě, aby to pochopily dcery.

Tento a další článek si můžete přečíst v novém časopise Vlasta (číslo 16), který je nyní na stáncích:

Časopis Vlasta (číslo 16) Časopis Vlasta (číslo 16) Zdroj: Štěpán Látal