Čuměla jsem, to nepopírám, ale ne na něj, ale do blba. Že v mém zorném poli stojí blb, mi došlo až poté, co jsem polkla slzy. Nebylo to poprvé, ale stejně jsem si na to nikdy nezvykla a neumím to hodit za hlavu. Posměšků jsem si vyslechla stovky. Taky rad, jak zhubnout, jsem slyšela bezpočet. Ti, kteří mě jimi častovali, přitom podle všeho vůbec netušili, jak trpím. Jedna moje známá si v mé společnosti nenechala jen pro sebe teorii, že s tlustými ženami spí muži jen proto, aby si vyzkoušeli, jaké to je. Blbost, ale stejně mi dlouho vrtalo hlavou, kolik lidí si asi myslí něco podobného?
Fat shaming
V angličtině mají pro tohle potupující chování trefné pojmenování – fat shaming – fat je tloušťka a shame ostuda. Čeština přiléhavý termín zatím hledá. Ale stejně jako pro celou západní civilizaci i u nás je ostuda být tlustý, když krása se přikládá štíhlým.
Přesto jsem se nedávno i já přistihla při vnitřní kritice cizího těla. Tuhle v noci jsem přepínala televizní kanály a natrefila na podivnou reality show. Taková velmi odvážná seznamka to byla. Aby byly karty rozehrané zcela otevřeně, byli aktéři hledající ideální protějšek v pořadu nazí. „Hele, taky má na zádech špeky, a prsa nic moc... říkala jsem si v duchu. Před kamerou stálo šest nahých žen a žádná z nich nebyla dokonalá. Na boku obrazovky běžel živý chat, v němž se k ženám vyjadřovali diváci. Pochval bylo úplné minimum. Protože dokonalých je na světě málo, jen na pohled na nedokonalé vůbec nejsme zvyklí. Divný svět.
Tento a další články si můžete přečíst v novém časopise Vlasta (číslo 8), který je nyní na stáncích:
Časopis Vlasta (číslo 8)
