Trvalo to, ale nakonec jsem své připokakané podvědomí přemluvila. Začala jsem se nadechovat akorát a skončily moje předinfarktové stavy na konci bazénu s překysličeným mozkem a břichem plným vzduchu.

A pak jsem jela do Egypta! Rudé moře je ráj pro potápěče, to vám řekne každý, kdo kamarádí se šnorchlem. Se šnorchlem jsem se tou dobou už docela kamarádila i já. Tam jsem poznala, že je rozdíl, když se v zálivu před hotelem kocháte nad korálovým útesem a když si jen se šnorchlem skočíte na „obhlídku“ mořské krávy na otevřeném moři.

Za tuhle zkušenost jsem vděčná. Mohla jsem několik dlouhých minut pozorovat prehistorického tvora dugonga, který je (na rozdíl od žraloka) vždy mírumilovný. Spokojeně si pluje po dně, kde se popásá na mořské trávě a občas se vydá k hladině pro dávku kyslíku. Není to ryba, i když tak vypadá. Dugongové dřív byli suchozemští savci, kteří se do moře vydali z bažin, jejich nejbližší příbuzný je překvapivě slon.

Mořská kráva byla prima, jen mě zaskočily při vynoření nad hladinu mořské proudy. Málem jsem zpět k lodi nedoplavala. Stačila jedna vlnka přes hlavu, panika... a to tam nebyl žralok!

Někdo se nebojí ani těchhle zubatých dravců. Nejslavnější nebojsa je Steve Lichtag, ale existuje i Češka, Daniela Koteková, která se potápění za žraloky věnuje. Užijte si rozhovor, který je mnohem napínavější než moje historka s mořskou krávou.

Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 31), který je nyní na stáncích:

Martina Formanová Martina Formanová Zdroj: Lenka Hatašová