Měla jsem kliku, že jsem se mezi „ofrňovačkami“ moc nepohybovala. Naopak, život mi přihrál řadu stejně nadšených lovkyň, posedlých hledáním perel v hromadách i na věšácích second handů, jako jsem já. I ve Vlastě nás takových pár sedí.

Změnila se doba. Nakupovat přednošené oblečení neznačí z nouze ctnost, ale uvědomělý přístup k planetě. A k rodinným rozpočtům. Úplně na rovinu přiznám, že v mnoha obdobích mého váhově rozkolísaného života byl second hand jediné místo, kde jsem si mohla vybírat.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Bordel nemá s inteligencí nic společného. Ani inteligent neovládne chaos

Není náhoda, že většina mých nejmilovanějších kousků garderoby je z druhé ruky. Kdyby ještě žila babička Boženka, z rukávu by vysypala jméno látky, ze které jsou moje široké šedivé kalhoty, které už dvacet let nevyšly z módy. A drží. Jasně že jsou z kvalitnější látky, ale taky jsem je úplně neonosila, neboť vyžadují štíhlejší období. Kdysi je ulovila kamarádka Monika, a když z nich „vyhubla“, předala mi je.

Taky dobrých patnáct let pláču po baloňáku, který jsem v záchvatu vyhodila. Jak bláhové bylo zbavit se raglánu, za který jsem dala pade?

Za přednošenými módními úlovky se dnes honí i moje dcery. Hlavně na internetu. Ta starší má zrovna teď pifku na rozkošné malé černé. Maturitní plesy jsou za dveřmi a Coco Chanel nás všechny naučila, že malé černé musí mít ve skříni každá žena, protože se hodí všude, no a tyhle jsou za necelé tři stovky...

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Jaké jsou dnešní babičky? Umí pěstovat marihuanu nebo mají slepice jako Klusovi?