Zdálo se to nekonečné, ale vypadá to, že se toho dočkám. Patřím mezi ty, kteří měli kliku a tu mrchu covidovou nepotkali zblízka. A mezi ty, kteří to považují za opravdu veliké štěstí.
Svět po covidu nebude stejný jako před ním. Nemyslím si ale, že by měl být horší. I mě zkušenost přiměla k nějakým změnám, docela dost svých postojů jsem přehodnotila a něco se naučila. O virech, imunitě i o sobě.
Co vyplulo na povrch
Nemělo by zase zapadnout to, co kvůli pandemii vystoupalo na povrch. Že samoživitelky jsou opravdu v České republice na okraji ekonomické propasti, že uživit sebe, dítě a byt, pokud jste na to sama, bez podpory širší rodiny, je v pandemii nadlidský výkon. Neziskovky, na které se u nás rádo kouká skrz prsty, pomohly rychleji než stát. V Praze a v Brně vznikly banky s obnošeným oblečením – šatníky. Mnozí (nejen samoživitelky) se díky publicitě dozvěděli o potravinových bankách. Opravdu není selhání dojít si tam pro proviant, když denně zbývá na jídlo dvacka.
Bohužel se ve vší nahotě ukázalo, jak důležité jsou pro vládu děti. Na fotbal se smí dřív než do školy. Moje středoškolačka, která bude za rok maturovat, sedí stále doma u počítače. O dětech, které štěstí na to být doma nemají, je velké téma Vlasty. Ke čtení časopisu si tentokrát připravte kapesník, budete ho potřebovat.
Kupte si nový časopis Vlasta (číslo 21), které je nyní na stáncích a přečtete si naše další články:
Vlasta (číslo 21)
