Když jsem se z domova odstěhovala, začala jsem hned květiny hromadit. Protože velké pokojovky byly vždycky nad moje finanční možnosti, začínala jsem s květinami za pár korun a stavěla je na parapet a poličky. Ani jsem nemrkla a parapet jim byl malý...

Vlna popularity pokojovek mě zastihla připravenou. Nedávno jsme s dcerami naši flóru přepočítávaly a jen v kuchyni s námi žije dvacet mlčenlivých společnic. Spoustu z nich jsem dostala, vyměnila nebo zachránila. Třeba když kdosi na chodbu odložil sukulent vysoký jako já. Mám první strom, a ještě tak exotický! Bohužel jsem se neradovala dlouho. Neumělou péčí jsem ho během roku zahubila. Bylo z toho mrzení. Od té doby ale naštěstí truchlím už jen výjimečně.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o závodu s časem, zvykání si na šediny a rozvážnosti

Monstera vyhazuje svoje vzdušné kořeny spokojenosti. Lilie přátelství kvete pravidelně. Převislé rostliny mají bohatou hřívu. Jen ten vánoční kaktus mi vždycky vykvete už v listopadu, je trochu drzoun. Pěstovat pokojovky je radost a štěstí. Lásku a péči, kterou jim dáte, vám tiše vrátí. A hlavně! Kytky nemají pubertu ani krizi středního věku a vždycky si poslechnou vaše trápení.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o denících, co nezačala psát, a hyacintech, které přinesou jaro