Když jsem se z domova odstěhovala, začala jsem hned květiny hromadit. Protože velké pokojovky byly vždycky nad moje finanční možnosti, začínala jsem s květinami za pár korun a stavěla je na parapet a poličky. Ani jsem nemrkla a parapet jim byl malý...
Vlna popularity pokojovek mě zastihla připravenou. Nedávno jsme s dcerami naši flóru přepočítávaly a jen v kuchyni s námi žije dvacet mlčenlivých společnic. Spoustu z nich jsem dostala, vyměnila nebo zachránila. Třeba když kdosi na chodbu odložil sukulent vysoký jako já. Mám první strom, a ještě tak exotický! Bohužel jsem se neradovala dlouho. Neumělou péčí jsem ho během roku zahubila. Bylo z toho mrzení. Od té doby ale naštěstí truchlím už jen výjimečně.
Monstera vyhazuje svoje vzdušné kořeny spokojenosti. Lilie přátelství kvete pravidelně. Převislé rostliny mají bohatou hřívu. Jen ten vánoční kaktus mi vždycky vykvete už v listopadu, je trochu drzoun. Pěstovat pokojovky je radost a štěstí. Lásku a péči, kterou jim dáte, vám tiše vrátí. A hlavně! Kytky nemají pubertu ani krizi středního věku a vždycky si poslechnou vaše trápení.
