To, co v posledních týdnech zažívá republika, nemá v moderní historii obdoby. Nezbývá než doufat v lepší zítřky a vydržet. Sama jsem se nikdy nemodlila víc než teď.
Zprávy, které slyšíme ve zpravodajství, nejsou optimistické. Na beznaděj dnešních dnů jsme vás proto v tomhle čísle chtěli nechat zapomenout. Snad nám to nebudete mít za zlé, snad vám přijde vhod, že jsme hlavní téma dnešního čísla zvolili lehké a ženské! Je o vlasech.
Na vlasech se dá zcela přesně ukázat ženský paradox nespokojenosti s tím, co je nám dáno shůry. Mně byly naděleny vlasy úplně rovné a jemné, tedy zplihlé. Po většinu života netoužím po ničem jiném než po volných vlnách, které vytvoří objem. Natáčky a kulma umí vlny s trvanlivostí za první roh. Ani trvalá, kterou jsem si nechala aplikovat od kamaráda kadeřníka před lety, mě neuspokojila. Celý rok jsem si nepřála nic jiného, než abych se toho krepu na hlavě zbavila. Když teď, jako moudrá dospělá žena, zase zatoužím po vlnách, vlasy si umně namotám na čelenku a aspoň chvilku se raduju.
Mám ale několik kamarádek, které mají nádherné vlnité vlasy, a tak vím, že cesta k upraveným kudrlinám je ještě trnitější než ta moje k objemu. Před dvaceti lety se přitom objevila metoda péče o ně, která jejich trápení ukončí. Nenarovná je, jak si možná řada z nich v hloubi duše přeje (jako já potřebuju jejich lokny), ale vlasy zvlní a uzdraví. Před časem se rozšířila i u nás, tak vás s ní seznámíme. Představte si, že 70 procent žen nemá rovné vlasy, takže možná vlny dřímají i na mé hlavě. Je čas to zjistit!
Tento a další článek si můžete přečíst v nové Vlastě (číslo 11), která je nyní na stáncích:
Časopis Vlasta (číslo 11)
