Aby mi ani to děravé nic nekradlo paprsky. Že je tím pádem do naší kuchyně vidět víc, mě netrápí. Doma chodíme oblečení a žádné nepřístojnosti se tu nedějí. Po vzoru holandských kalvinistů jsem okno obestavěla vkusnými předměty, aby případné zvědavé oko sousedovo sledovalo je, a nikoliv dění v hloubi místnosti. A také spoléhám na to, že z protějšího bloku by k nám dohlédlo leda pozorné oko sokolí a dravec by o tom zcela jistě taktně pomlčel. Na triedr je stejně záclona krátká...


Ztrátou soukromí bez záclon netrpíme, ale plné slunce v bytě má přesto nějakou nepříjemnou stránku. Jednu. Pod pořádným světlem si iluzi pořádku nevsugerujete.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o fat shamingu. Jak se vyrovnat s větou: Co čumíš, buřte

Už poněkolikáté jsem hned po ránu byla konfrontovaná s pozůstatky nevšedního jevu, který jsme mohli po celé republice v únoru sledovat. Saharský písek je jako důkaz stále nalepený na našich oknech. Taky každý flíček na bílé lince ostré ranní slunce nekompromisně nasvítí. Zvýrazní mat na kachličkách. Prach na digestoři...

Zcela jistě to znáte i vy. A asi vás nepřekvapí, že tyto vedlejší efekty slunečních paprsků vnímám z celé domácnosti jen já.

Není vůbec náhodou, že do tohoto čísla Vlasty jsme o pohled na jarní úklid požádali muže. Jeho fejetony čtete už víc než rok na stránkách Vlasty. Svou esejí na téma pořádek osvítí i dosud tápajícím podstatu mužské prachové slepoty. Chce se mi věřit, že ji opravdu nepředstírají.

Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo ), který je nyní na stáncích:

Časopis Vlasta (číslo 13) Časopis Vlasta (číslo 13) Zdroj: Časopis Vlasta