Přitom, kdyby se mě někdo zeptal ještě ve dvaceti, jestli si myslím, že bych se mohla živit psaním, od srdce bych se mu vysmála. Trvala bych na tom, že něco takového bych rozhodně neuměla. A nezvládla.

Přitom jsem vždycky byla náruživá čtenářka. Moje práce má s tím, co mě nejvíc těší, mnohem víc společného než původně vybraná laboratoř. Je to životní výhra, dělat to, co uvnitř hluboce milujete.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o fat shamingu. Jak se vyrovnat s větou: Co čumíš, buřte

U nás doma se za pár týdnů chystá k přijímačkám na střední školu naše nejmladší. Vybrala si polygrafii, protože miluje komiks a strašně ráda maluje. Naše prostřední by ve třetím ročníku gymnázia měla začít tušit, kam dál, ale zatím stále nenašla jasný směr. Uklidňuji ji, protože v jejím věku jsem se viděla v bílém stejnokroji v laborce.

V dnešní Vlastě najdete opět literární speciál a také dva rozhovory s úspěšnými spisovatelkami. Jedna je původně kantorka, druhá ekonomka a než začaly psát, byly překladatelkami. Jestlipak tehdy tušily, že jednou budou v ruce držet knihu, kterou napíšou ony samy? A napíšu ji někdy i já?

Přečtěte si novou Vlastu (číslo 14), která je nyní na stáncích

Vlasta (číslo 14) Vlasta (číslo 14) Zdroj: Jiří Zerzoň