Patří alkohol a opilost k životu?

Samozřejmě že patří ke kultuře života a za normálních okolností je nelze považovat za něco patologického. Alkohol ze své podstaty není špatný. Má svoje přínosy pro jednotlivce i společnost. Provází lidstvo odjakživa, a kdyby byl takovým ďáblem, lidé by si ho ve svém životě sotva tak dlouho drželi.

Tohle tvrdíte i se všemi zkušenostmi, které máte, a s ohledem na to, co denně vídáte u svých klientů?

Ano. Alkohol není droga. Drogu si z něj člověk za určitých okolností může udělat. Je samozřejmě všudypřítomný a bývá první na ráně. Ale zrovna tak si drogu vytváříme z jídla, práce, hry či druhých lidí. Tedy z primárně velmi pozitivních věcí. Vztahová závislost je mimochodem z hlediska uzdravení jedna z nejtěžších. Vezměte si, jak pozitivní je ohodnocení člověka, když o něm řekneme, že je „hravý“. Přitom ze všech závislých je nejvyšší sebevražednost mezi gamblery. Měl jsem kamaráda, který byl závislý na práci. Nedožil se čtyřicítky, protože ho právě tato závislost zabila. Viděl jsem, jak pomalu odchází, a mohl mu jen domlouvat…

Co on?

Choval se stejně jako všichni ostatní závislí: Jasně, jasně, já vím, ale mám to pod kontrolou, jen dotáhnu tohle, jen musím dodělat tamto.

Čtěte také

Ray Charles

Čtěte také

Mezinárodní den nevidomých: Celebrity, které se proslavily i navzdory hendikepu

Co ho tak drželo?

Droga vzniká tak, že člověk určitou činnost začne používat k úplně jinému účelu, než měla původně sloužit. K čemu slouží práce? K získání prostředků, seberealizaci, je základní lidskou potřebou k tomu nebýt zbytečný. Ve chvíli, kdy si z ní uděláme stěžejní zdroj sebeúcty či únikový prostor, používáme ji v rozporu s tím, k čemu byla určená. Vznikne droga. S alkoholem je to stejné. Jaký byl původní účel alkoholu? Relaxace, uvolnění při sociálních interakcích, rituál. Vždyť se užívá i v kostele. Ale ve chvíli, kdy se stane z alkoholu únikový prostor, jde už o rozpor s původním účelem.

Je útěk nejběžnější příčina alkoholismu?

Podle mých zkušeností ano.

Uvědomují si závislí lidé, že jde jen o útěk?

Droga mění vnímání světa. Vezměte si gamblery. Nikdo z hráčů není nedostatečně inteligentní. Naopak. Vesměs se vyznačují nadprůměrnými schopnostmi. To je i podmínka toho, aby se stali hráči. Přestože je jim rozumově jasné, že hra není nastavena tak, aby vyhrávali, dokážou v mozku nastavit myšlenkovou zkratku a variantu prohry z ní jednoduše vymazat. Ponechají tam pouze tu velmi nepravděpodobnou možnost výhry. Jakoby ořízli celý prostor a ponechali malý střípek mozaiky.

Čtěte také

Opar

Čtěte také

Strašák opar: Jak na něj a proč se objeví v tu nejméně vhodnou dobu

Jaká je výhra alkoholu?

Krátkodobá v podobě chvíle zapomnění. Vím, že zítra mi bude zle, budu mít výčitky, počítat ztráty, ale pokud tyhle obavy dokážu odsunout, bude dobře, bude ta výhra.

To jde tak jednoduše vygumovat?

Jisté je, že závislí lidé se to naučí. Pochopil jsem, že spadnout do závislosti znamená objevit v sobě nějakou schopnost pokračovat v určité činnosti, přestože mě poškozuje. Pokud je člověk „zdravý“, tuto bariéru nepřekročí, protože mu to sebezáchovný pud jednoduše nedovolí. Závislým se nějak podaří bariéru odstranit. Omezit vjemy pouze na část reality.

Může se stát kdokoliv závislý? Nebo je někdo tak silný, že ho závislost nemůže dostihnout?

Ne, většina lidí se pravděpodobně závislými nestane. Ale není to otázka síly. Naopak. Závislí lidé vykazují velkou sílu při překračování bariér. Jako nejtrefnější označení mi přijde, že disponují nějakou získanou dovedností. Krásným příkladem může být opět gambler: Jdu do něčeho, o čemž vím, že pravděpodobnost pozitivního výsledku je velmi malá. A jít s plným nasazením do něčeho s tím, že to pravděpodobně dobře nedopadne, je unikátní schopnost.

Čtěte také

Tradiční neapolská pizza Margherita

Čtěte také

SVĚT NA JAZYKU: Příběh italské pizzy Margherity, královny všech pizz

Jsou takovými „hráči“ všichni závislí?

Já si třeba dělím lidi právě na hráče a na jistotáře. Jistotáři potřebují zaručenost, jasné pevné body, o něž se opírají. Riziko je pro ně strašákem, špatně ho snášejí. Hráči jsou jejich opak. Nemají problém s rizikem a nejistotami, výzvy je dokonce přitahují. Pokud se zmíněná vloha nezvrtne v patologickou, platí slova z písničky Richarda Müllera „svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč“. K tomu, abych udělal něco velkého, musím být hráč. K tomu, abych se stal patologickým hráčem, musím být taky hráč, ale svůj vrozený předpoklad používám blbě. Místo ke konstrukci k destrukci.

Jak těžký je boj se závislostí?

Co je „těžké“? Něco, co je nad moje síly. A tak to rozhodně není. Je to určitě velmi nepohodlné. Dlouhé. Otravné a vyžadující úsilí. A taky nebýt líný a nebýt pyšný, což je tedy hodně zásadní komplikace. Možná větší, než kdyby to bylo „těžké“. Závislí lidé mají s pýchou a leností velký problém.

Čtěte také

Alkohol

Čtěte také

Alkohol: Jedna z největších evolučních výhod lidstva a tajemství Hemingwaye

Co „vaši“ závislí hledají v alkoholu?

Někdo hledá odvahu. Někdo smělost. Někdo zapomnění. Někdo relaxaci… Každý má svůj důvod.

Objevuje se i prosté tvrzení „mně alkohol chutná“?

Objevuje, ale nejsem ochotný tomu věřit. Jde trochu o jazykové finty. Vám nechutná whisky, ale efekt, který způsobí. Jak může někdo tvrdit, že mu chutná vodka? To je přece nesmysl. Kdyby se z alkoholu odstranil efekt, který má, nikdo ho nepije.

Co je nejpřitažlivější na alkoholu pro většinu lidí?

Nejtypičtější u alkoholu je zábava. Lidi se neumí bavit střízlivě. Potřebují se uvolnit, osmělit, odstranit zábrany. Alkohol tohle všechno zařídí. Chápu, že bavit se střízlivý není jednoduché. Ale na druhou stranu, pokud někdo není vysloveně hendikepovaný, může se to naučit. A pak zjistí, že střízlivá zábava je mnohem hodnotnější a trvalejší. Alkoholový večírek jsou samozřejmě velké erupce a nádhera, ale za dva tři dny toho ve vás moc nezůstane. Pokud to samé absolvujete střízliví, mnohem déle z toho budete žít. Stejně lze mluvit třeba o odvaze. Co je odvaha získaná panákem? Nic.

Čtěte také

Úklid domácnosti

Čtěte také

Lunární kalendář: V pondělí je čas na úklid, v úterý doplňte vitamín C

Naučil se někdo z vyléčených závislých žít s tím, že si dá občas pivo?

Neznám nikoho takového. Pokud se někdo zbaví závislosti, pak k tomu dát si jen sem tam pivo moc disponován není. Mluvil jsem o získané dovednosti. Tu v životě neodbouráte. Když se naučíte plavat, neexistuje způsob, jak vás to odnaučit. Pokud nějakou takovou schopnost jednou mám, nemohu spoléhat na to, že ji v životě zase nepoužiju.

Může se za závislost považovat každodenní popíjení třeba lahve vína?

Podle mě ne. Mám to nadefinované: závislost je absence nezávislosti. Nezávislý je ten, který má svůj život ve svých rukách, normálně funguje, žije podle nějakého systému hodnot. Nedělá nic, co by považoval za špatné. Tohle všechno ten závislý dělá. Pokud vypijete flašku vína denně a dělá vám život lepší, pomáhá vám žít tak, jak jste se rozhodli, pak nejste klientem pro mě.

Stýská se vám někdy po opilosti?

Sem tam se mi zasteskne. Po náladě, po stavu, kdy je vám všechno u zadku a problémy máte na háku. To je strašně příjemný stav a alkohol ho umí dobře navodit. Ale není to problém. Každému se přece v životě po něčem z minulosti, co je dávno pryč, zasteskne a je to normální.

ZDROJ: časopis Květy

Čtěte také

Jídlo z popelnice

Čtěte také

Menu zítřka: Zbytky, králičí uši nebo chipsy z rybích hlav

Čtěte také

Žena a muž

Čtěte také

Horoskop na tento týden: Váhy, nebojte si říct o víc prostoru ve vztahu

Čtěte také

Jana Šulcová

Čtěte také

Retro z Vlasty - Jana Šulcová: Potřebovala jsem kvalifikovanou pomoc